„V samotném závěru skladba dostává svému jménu, je skutečně frenetická – ve smyčcích slyšíme tvrdé a ostře artikulované figury, žestě se probíjejí ve vlnách podobných tsunami a dřevěné dechové nástroje se rozlétají ve zběsilých bězích,“ uvedl John Adams před americkou premiérou skladby v roce 2025 v Los Angeles.
Adams věnoval Frenzy svému dlouholetému příteli Simonu Rattlovi, který ji s Londýnským symfonickým orchestrem poprvé provedl v březnu 2024. Jednovětá, zhruba dvacetiminutová kompozice se vnitřně člení do tří částí. Úvodní takty přinášejí dvě kontrastní témata: úderný motiv dřevěných a žesťových nástrojů a naléhavé téma ve smyčcích, která se v proměnách vracejí po celou dobu. Místo pomalé věty hudba jednoduše ztichne: pravidelný pulz si v dialogu předávají dvě harfy a celesta a nad nimi se klene lyrická melodie smyčců. Ve finále pak dílo plně dostojí svému názvu, který lze do češtiny přeložit jako šílenství, zuřivost či vřava.
Česká filharmonie uvádí Adamsovu hudbu spíše výjimečně. V roce 2013 zařadil Jiří Bělohlávek na program novoročního koncertu skladbu Krátká jízda na rychlém stroji a v roce 2023 orchestr na Pražském jaru pod vedením samotného autora provedl jeho klavírní koncert Must the Devil Have All the Good Tunes? a orchestrální dílo I Still Dance.
John Adams navazuje na průkopníky minimalismu Steva Reicha a Philipa Glasse, jeho partitury ale čerpají také z Bacha, Stravinského neoklasicismu či velkého symfonického zvuku Gustava Mahlera. Mimořádně úspěšné jsou jeho opery na náměty z dějin 20. století, jako jsou Nixon in China, Smrt Klinghoffera nebo Doctor Atomic, které pravidelně uvádějí velká operní divadla v Evropě i zámoří.
Kanadská houslistka Karen Gomyo se s Českou filharmonií setkává v krátké době již podruhé. Koncem srpna zaskočila za Janine Jansen na skandinávském turné a na zahajovacích koncertech 131. sezony, kde pod taktovkou Semjona Byčkova přednesla Šostakovičův Houslový koncert č. 1. S orchestrem i jeho šéfdirigentem spolupracovala již v letech 2020 a 2021.
Houslový koncert č. 1 g moll z roku 1866 patří k nejznámějším dílům Maxe Brucha, skladatele, jehož ostatní tvorba dnes zůstává ve stínu jeho slavnějšího současníka Johannesa Brahmse. Po premiéře, v níž sólový part hrál Otto von Königslöw, Bruch koncert přepracoval podle připomínek legendárního houslisty Josepha Joachima. Ten jej později označil za „hudebně nejbohatší a nejsvůdnější“ ze čtyř velkých německých houslových koncertů – vedle děl Beethovena, Mendelssohna a Brahmse.
Musorgského Obrázky z výstavy zazněly v České filharmonii naposledy v prosinci 2023 s dirigentem Vasilijem Petrenkem. Semjona Byčkova, který je v Praze uvede poprvé, provázejí po celou jeho kariéru. Právě tuto skladbu zařadil před padesáti lety na program svého prvního koncertu s orchestrem Mannes College of Music v New Yorku. Stal se tehdy jeho šéfdirigentem a bylo to první těleso, které vedl po emigraci ze Sovětského svazu.
