V podání klavíristy zvučného jména, Lukáše Vondráčka, nás čeká Prokofjevův Třetí koncert C dur; působivá bude nepochybně i Straussova symfonická báseň Tak pravil Zarathustra, oplývající dramatickými kontrasty a nepřebernou škálou orchestrálních barev. Jsme-li u tónů a odstínů, pak se nám jich dostane také v úvodní skladbě večera, ve světové premiéře symfonického obrazu Petra Wajsara, k němuž ho inspirovala Katedrála od Františka Kupky. Tento atraktivní program pod taktovkou šéfdirigenta Symfonického orchestru Českého rozhlasu Eliase Grandyho vás čeká v pondělí 26. října 2026 od 19:30 hodin v Rudolfinu. Připravena je i veřejná generální zkouška v 10:00 hodin. Přímý přenos vysílá Český rozhlas Vltava, záznam Český rozhlas D-dur.
Dvoubarevná fuga. To je podtitul Kupkova oleje na plátně Katedrála z let 1912–1913. Není divu, že Petra Wajsara (1978) inspiroval ke kompozici právě Kupka se svým vnímáním barev jako ekvivalentů tónů a se snahou tvořit na plátně „vizuální hudbu“. Ústřední myšlenku skladby vyjádřil Wajsar takto: „Vstupuješ do potemnělého chrámu, když náhle paprsek slunce pronikne temnotou skrz barevné vitrážové okno, které v interiéru chrámu vytváří jedinečnou hru světla. Náhle kdesi uvnitř sebe uslyšíš hrát hudbu.“
Třetí klavírní koncert C dur dokončil Sergej Prokofjev (1891–1953) v roce 1921, když trávil léto v Bretani, ale nejstarší skici se zrodily už roku 1913. Tehdy vzniklo téma s variacemi, které orchestr ve výsledné podobě díla exponuje v druhé větě ve staré taneční formě. První věta je po lyrickém úvodu především brilantní a rytmická, třetí věta naopak představuje dle autorových slov „hádku“ mezi sólistou a orchestrem. Premiéra se uskutečnila 16. prosince 1921 v Chicagu, ke klavíru usedl autor.
Hudba bavorského skladatele a dirigenta Richarda Strausse (1864–1949) je rafinovaná a smělá, možná i okázalá. Úvodní část symfonické básně Tak pravil Zarathustra tohle všechno naplňuje. Stala se jedním z nejznámějších hudebních témat, a to nejen díky užití ve filmu 2001: Vesmírná odysea. Slavná fanfára s motivem východu slunce je monumentálním hudebním vyobrazením proměny tmy ve světlo. Nietzscheho kniha Tak pravil Zarathustra patřila ve své době k jeho nejčtenějším dílům. Strauss se vztáhl k osmi kapitolám, ale využil je pouze jako zdroj inspirace pro vlastní nepopisnou uměleckou imaginaci, jejíž součástí byla i obecná pocta Nietzscheho geniovi. Kompozice má bohaté vrstvy orchestrálních barev, je plná emocí a obrazů, kontrastů a výpovědí. Premiéra se uskutečnila 27. listopadu 1896 ve Frankfurtu nad Mohanem v podání tamního městského orchestru pod autorovou taktovkou.
