Písňová tvorba Antonína Dvořáka zůstává v koncertní i nahrávací praxi poněkud nerovnoměrně zastoupena. Zatímco Biblické písně, Cigánské melodie či Písně milostné nacházejí své interprety pravidelně, skladatelovy rané vokální kompozice stojí spíše stranou pozornosti. Nové album Early Songs, vydané americkým vydavatelstvím Navona Records a natočené v pražském Studiu Martínek, proto představuje vítané rozšíření dvořákovské diskografie. Sopranistka Martina Janková se společně s Barbarou Marií Willi, která ji doprovází na fortepiano, obrací k repertoáru, v němž lze sledovat postupné utváření skladatelovy osobité hudební řeči, jeho vztah k básnickému textu i inspiraci lidovou poezií.
Dramaturgie nahrávky zahrnuje 23 písní, počínaje kompozicemi na texty Elišky Krásnohorské přes baladicky laděného Sirotka a Rozmarýnu až po písně na texty srbské lidové poezie a Rukopisu královédvorského. Závěr tvoří čtyři skladby z cyklu V národním tónu, op. 73, které již náleží ke zralejšímu tvůrčímu období. Jejich zařazení umožňuje vnímat vývoj Dvořákova kompozičního myšlení v širším časovém oblouku. Pozoruhodná je rovněž skutečnost, že píseň Vzpomínání zaznívá na nahrávce ve světové nahrávací premiéře, a to díky novodobému zpřístupnění jejího úplného notového zápisu.
Historické fortepiano odhaluje nové zvukové barvy
Již samotná volba historického nástroje výrazně ovlivňuje zvukovou podobu celého alba. Barbara Maria Willi hraje na kopii klavíru Johanna Baptisty Streichera z roku 1868, jehož barevné možnosti se od moderního koncertního křídla podstatně odlišují. Fortepiano nabízí jemnější dynamické odstíny, méně mohutný tón a charakteristickou diferenciaci jednotlivých rejstříků. V písňovém repertoáru se tyto vlastnosti ukazují jako mimořádně funkční. Klavírní part nezůstává pouhým harmonickým podkladem, ale vstupuje s pěveckou linkou do přirozeného dialogu. Obě interpretky nacházejí přesvědčivou zvukovou rovnováhu, v níž nástroj poskytuje hlasu dostatek prostoru, aniž by ztrácel vlastní výrazovou samostatnost.
Jemný soprán Martiny Jankové
Martina Janková přistupuje k Dvořákovým písním s výraznou citlivostí pro jejich lyrickou povahu. Její soprán se s barvou fortepiana velmi dobře pojí. Je jemný, zvonivý, místy až dívčí a nezatížený operním patosem. Právě mladistvě působící barva jejího hlasu jí umožňuje vystihnout intimní atmosféru jednotlivých skladeb bez potřeby nadměrné výrazové stylizace. Zejména v lyrických pasážích působí její projev měkce a uvolněně, s citem pro vedení melodické fráze. Menší výhradu lze mít k nejvyšším tónům, v nichž se hlas poněkud zužuje a místy může vyvolávat dojem lehké intonační nepřesnosti. V kontextu jinak kultivovaného pěveckého projevu však jde spíše o dílčí nedostatek.
Výraznější rezervu představuje srozumitelnost česky zpívaného textu, která není ve všech okamžicích vyrovnaná. Některé souhlásky získávají měkčí, až německy zabarvenou výslovnost, jež ne vždy odpovídá přirozené české dikci. Rovněž samohláska „e“ působí úžeji, právě jak jsme tomu zvyklí u němčiny. U méně známých písní jsem se proto musel k některým pasážím opakovaně vracet, abych jejich textovému obsahu plně porozuměl. V repertoáru, jehož podstatnou součástí je těsné propojení hudební a básnické výpovědi, hraje zřetelná artikulace podstatnou roli. Právě zde interpretace místy ztrácí část své bezprostřednosti a výrazové sdělnosti. Je to škoda zejména proto, že po hudební stránce dokáže Janková náladu i emocionální obsah jednotlivých písní vystihnout velmi přesvědčivě.
Souhra plná citu a porozumění
Významnou kvalitou nahrávky je vzájemná souhra obou umělkyň. Barbara Maria Willi prokazuje smysl pro charakter jednotlivých písní a citlivě reaguje na agogické i dynamické proměny pěveckého partu. Její hra je plastická, rytmicky pružná a zvukově kultivovaná. V dramaticky vypjatějších skladbách dokáže klavírní doprovod získat potřebnou naléhavost, zatímco v lyrických miniaturách zůstává průzračný a nenápadně podpírá melodickou linii. Právě citlivé propojení historického nástroje s hlasovými klady Jankové patří k nejpřesvědčivějším aspektům celého projektu. Interpretky nepůsobí jako sólistka s doprovodem, ale jako rovnocenné partnerky, které společně utvářejí charakter hudební výpovědi.
Ukolébavka a znovuobjevené Vzpomínání
Z jednotlivých skladeb mě výrazně zaujala píseň Wiegenlied neboli Ukolébavka, kterou jsem dosud znal pouze v české verzi. Teprve díky této nahrávce jsem se blíže seznámil s její německou podobou, která je vlastně originálem, neboť pod Dvořákovým rukopisem se nachází jen německý text, který vychází z dobového překladu české lidové písně.
Právě v německy zpívaném repertoáru se přitom Janková jeví po stránce výslovnosti přirozená a jistá. V Ukolébavce její hlas získává obzvlášť podmanivou, téměř medovou měkkost a celý přednes působí mimořádně něžně. Jde o jeden z momentů, v nichž se barevné kvality jejího sopránu a zvuk historického nástroje propojují nejvřeleji.
Samostatnou pozornost si zaslouží také Vzpomínání, které na albu zaznívá ve světové nahrávací premiéře. Tato drobná skladba, která nemá příliš velký rozsah, zaujme přirozeným melodickým tokem a příjemně plynoucím tempem. Hlas a fortepiano se zde citlivě doplňují, třebaže v některých okamžicích fortepiano vystupuje do popředí výrazněji, než by bylo vzhledem ke srozumitelnosti pěvecké linky třeba. I zde se navíc projevuje již zmíněná méně zřetelná artikulace textu. Přesto jde o půvabnou miniaturu, která si zaslouží širší pozornost. Lze jen doufat, že díky této nahrávce najde své místo nejen na koncertních pódiích, ale také v repertoáru mladých pěvců a pěveckých soutěží.
Opomíjené Dvořákovy písně si zaslouží pozornost
Album Early Songs má hodnotu nejen interpretační, ale také dramaturgickou a poznávací. Připomíná, že Dvořákova raná písňová tvorba není pouhou přípravou na pozdější mistrovská díla, nýbrž svébytnou a umělecky zajímavou oblastí jeho odkazu. Již v těchto kompozicích se projevuje skladatelův mimořádný melodický talent, schopnost vystihnout náladu básnické předlohy i osobitý smysl pro harmonickou barevnost. Martina Janková a Barbara Maria Willi k nim přistupují s respektem, interpretační zkušeností a zjevnou snahou porozumět jejich stylovým specifikům.
Výsledkem je kultivovaná, posluchačsky přitažlivá nahrávka, jejíž největší předností není okázalá virtuozita, ale schopnost zprostředkovat jemnost, vřelost a emocionální hloubku Dvořákova písňového světa. Přes výhrady k textové srozumitelnosti a dílčí rezervy ve zvukové vyrovnanosti jde o umělecky hodnotný počin, který si zaslouží pozornost nejen příznivců české hudby, ale i širšího okruhu milovníků komorního písňového repertoáru.
Antonín Dvořák: Early Songs
Antonín Dvořák: Písně na texty Elišky Krásnohorské (B 23): I. Vzpomínání
Antonín Dvořák: Písně na texty Elišky Krásnohorské (B 23): II. Proto
Antonín Dvořák: Písně na texty Elišky Krásnohorské (B 23): III. Lípy
Antonín Dvořák: Písně na texty Elišky Krásnohorské (B 23): IV. Přemítání
Antonín Dvořák: Písně na texty Elišky Krásnohorské (B 23): V. Překážky
Antonín Dvořák: Sirotek, op. 5
Antonín Dvořák: Der Rosmarin (B 24bis)
Antonín Dvořák: Vier Lieder nach serbischen Volksdichtungen, op. 6: Das Mädchen und das Gras
Antonín Dvořák: Vier Lieder nach serbischen Volksdichtungen, op. 6: Mahnung
Antonín Dvořák: Vier Lieder nach serbischen Volksdichtungen, op. 6: Blumendeutung
Antonín Dvořák: Vier Lieder nach serbischen Volksdichtungen, op. 6: Kein Entrinnen
Antonín Dvořák: Vier Lieder aus der Königinhofer Handschrift, op. 7: Das Sträußchen
Antonín Dvořák: Vier Lieder aus der Königinhofer Handschrift, op. 7: Die Rose
Antonín Dvořák: Vier Lieder aus der Königinhofer Handschrift, op. 7: Der Kuckuck
Antonín Dvořák: Vier Lieder aus der Königinhofer Handschrift, op. 7: Die Lerche
Antonín Dvořák: Šestero písní z Králodvorského rukopisu, op. 17: Opuščená
Antonín Dvořák: Šestero písní z Králodvorského rukopisu, op. 17: Jahody
Antonín Dvořák: Zwei Lieder auf Volkstexte (B 142): Gestörte Andacht
Antonín Dvořák: Zwei Lieder auf Volkstexte (B 142): Wiegenlied
Antonín Dvořák: V národním tónu, op. 73: Dobrú noc
Antonín Dvořák: V národním tónu, op. 73: Žalo dievča, žalo trávu
Antonín Dvořák: V národním tónu, op. 73: Ach, není tu
Antonín Dvořák: V národním tónu, op. 73: Ej, mám já koňa faku
Martina Janková – soprán
Barbara Maria Willi – fortepiano
Label: Navona Records
Datum vydání: 24. dubna 2026
