DEKKADANCERS budou v novém představení lakovat diváky narůžovo. Dvě choreografie spojí téma lží
Soubor současného tance připravuje na listopad 2026 premiéru dvou autorských choreografií uměleckých šéfů DEKKADANCERS. Komponovaný večer Lži, které muži říkají uvede 4. listopadu 2026 v divadle Jatka78 v rámci festivalu Bread & Dance Prague. Následovat budou čtyři reprízy do konce roku 2026. První část večera – Sobě pod taktovkou Ondřeje Vinkláta – nabídne symbolický pohled na ego, které nám často něco nalhává. Druhá choreografie Štěpána Pechara, která dala název celému večeru, zavede diváky na filmový plac, kde si lži a intriky podávají dveře mezi jednotlivými scénami pochybného filmu ještě pochybnějšího režiséra.
Choreografie nespojuje téma lásky ani naděje, ale prachsprostých lží. DEKKADANCERS se podívají pod pokličku toho, proč lakujeme věci na růžovo, ohýbáme pravdu a jaké následky může mít i zdánlivě nevinná lež. V prvním kusu s názvem Sobě se Ondřej Vinklát bude zabývat tím, jak se nás ego lstivě snaží oddělit od souladu s celkem, od kterého se oddělit nelze:
„Naše myšlenky utvářejí to, jak žijeme. Létají od toho, kdo se kouknul na moje storýčko, až po hluboké podstaty bytí. Při silném prožitku ale mohou úplně zmizet a vystřídá je osvobozující ticho. Je to na nás: my si vybíráme, jaké myšlenky k sobě pustíme, jestli jim uvěříme a jak s nimi naložíme. Tato schopnost má v sobě obrovskou sílu. Hlavně se pokusit si nic nenalhávat,“ říká choreograf Ondřej Vinklát a pokračuje: „Mysl je mocný nástroj, který může sloužit dobrým věcem, spojovat a kultivovat. Pokud je ale slepě řízena pouze osobním prospěchem, je to cesta do pekla.“
Druhá choreografie Lži, které muži říkají Štěpána Pechara je zčásti inspirována povídkou Snubní prsten brazilského spisovatele Luise Fernanda Verissima, která s humorem zachycuje domnělou aférku. Lži, které muži říkají jsou svižnou taneční jízdou ze zákulisí jednoho opravdu nepovedeného filmového natáčení a vyprávějí o pravdě, která se fakt špatně vysvětluje:
„Zajímá mě, když úplně obyčejná, skoro banální situace postupně odhalí něco podstatného o lidské povaze. Lež je zvláštní věc. Někdy říkáte pravdu a všichni vás podezírají ze lhaní. Jindy lžete tak přesvědčivě, že vám uvěří všichni. A v některých případech nakonec uvěříte i sami sobě. Pak už není úplně jasné, kdo vlastně komu lže. Proto je nejjednodušší nelhat vůbec. Nemusíte si pak pamatovat, co jste komu řekli. Na druhou stranu jako choreograf a režisér představení, jehož hlavním úkolem je nadsázka a pobavení, bych nikdy nedovolil pravdě, aby zkazila vtipné vyprávění,“ směje se Štěpán Pechar.
V obou choreografiích vystoupí kmenoví tanečníci souboru Patrik Čermák, Florian Garcia, Albert Kaše, Natalia Metodijeva, Alex Sadirov a Nela Štarková. Ve druhé choreografii pak zazní také hlasy Jiřího Lábuse, Jakuba Žáčka, Radúze Máchy, Filipa Kaňkovského, Anny Prášilové Fialové a Jany Čermákové Kotrbaté.
DEKKADANCERS jsou projektová taneční skupina, která vznikla v roce 2009 jako sesterský soubor Baletu Národního divadla v Praze. Od roku 2015 funguje jako nezávislý taneční soubor. Má na svém kontě řadu produkcí a představení napříč žánry – od celovečerních tanečních inscenací až po rozmanité projekty, jako jsou módní přehlídky, hudební videa a koncerty. Soubor vedou Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát.
Privacy Policy/Isolated Adriany Štefaňákové se představí v divadle Ponec
Privacy Policy / Isolated je konceptuální, satirické taneční představení reflektující dnešní svět propojený se sociálními sítěmi. Jeho autorkou je česká choreografka a performerka Adriana Štefaňáková. Odehraje se 5. listopadu 2026 v divadle Ponec, jehož byla minulou sezonu rezidenční choreografkou.
Viditelnost je dnes skoro práce na plný úvazek. Sdílet, zaujmout, připomínat, že pořád existujete, a ideálně neztratit dosah. Tělo je značka, pozornost měna a algoritmus tak trochu nevyzpytatelný zaměstnavatel. Co všechno se dnes dá proměnit v obsah? Naše tělo, soukromí, každodennost? A co všechno jsme ochotní sdílet, aby nás bylo vidět?
A co tanec? Roky tréninku, dřiny a odříkání, zatímco taneční trendy na TikToku sbírají zhlédnutí. Jakou hodnotu má dnes živé umění? Jaké místo pro něj zůstává v digitálním světě a v kulturním systému, který je sám o sobě tak trochu nevyzpytatelný?
„Privacy Policy je můj osobní statement a taneční performance vycházející z dlouhodobého výzkumu vlastního působení na sociálních sítích. Skrze tělo, soukromí a sebeprezentaci zkoumá, co sdílíme, jak se ukazujeme světu a co všechno odsouhlasíme kliknutím na accept. Nebojte, nemusíte nic sdílet. Už jen vaše přítomnost je určitá forma engagementu. Zakoupením vstupenky souhlasíte s podmínkami Privacy Policy. Úplné znění se dozvíte na vlastní kůži,“ říká Adriana Štefaňáková.
Francouzský režisér, žák Marcela Marceaua, bude v Praze léčit dynamitem
Pražský soubor současného nonverbálního divadla Kozel ve fraku uvede 5. listopadu 2026 v Divadle BRAVO! novou autorskou inscenaci Léčba dynamitem. Režie se ujal francouzský režisér Lionel Ménard. Soubor letos slaví deset let existence, a právě touto inscenací otevírá další dekádu své tvorby.
Terapeutický gauč se na závěr své kariéry rozhodl porušit lékařské tajemství a otevřeně promluvit o svých pacientech. Jeho příběhy se postupně odkrývají prostřednictvím jednotlivých etud, v nichž se divák setkává s různými lidmi, jejich problémy a jejich světy.
Léčba dynamitem je autorská celovečerní inscenace vystavěná z krátkých etud, které se pohybují mezi humorem, groteskou, nadsázkou a poetikou. Pantomima se v nich propojuje s maskou, objekty, černým divadlem a dalšími formami současného nonverbálního divadla. Inscenace je určena divákům od 12 let.
„Bude to třaskavé. Už jste někdy slyšeli, s čím se terapeutovi svěřuje objevitel, pohádková víla, plavčík nebo neandrtálec? A co pár, který spolu nedokáže mluvit, otec s dítětem nebo třeba sněhulák? Léčba dynamitem nahlíží do nitra nejrůznějších charakterů a jejich příběhů. Některé jsou poetické a citlivé, jiné plné humoru a nadsázky,“ říká spoluzakladatel souboru Vojtěch Svoboda.
Léčba dynamitem je dosud největší autorskou inscenací Kozla ve fraku a zároveň první společnou inscenací souboru s francouzským režisérem Lionelem Ménardem, žákem Marcela Marceaua. Ménard deset let působil s Marcelem Marceauem, následně pracoval v souboru Philippa Gentyho a podílel se také na přípravě projektu Childhood s Michaelem Jacksonem a Marcelem Marceauem pro HBO. Jako režisér spolupracuje již 30 let s pantomimickým souborem Bodecker & Neander.
Na scénografii nové inscenace se podílí Kristýna Hnilica Čuříková. Inscenace je zcela beze slov, a může proto být uváděna i v zahraničí bez jazykových úprav. Kozel ve fraku má zkušenosti s hostováním v Evropě, Asii, Severní i Jižní Americe. Soubor Kozel ve fraku vznikl v roce 2016 a za deset let vytvořil deset autorských inscenací, odehrál stovky představení a hostoval na čtyřech kontinentech. Od roku 2023 má svou domovskou scénu v Divadle BRAVO! v Praze.
Uvedení taneční interaktivní videoinstalace LeŤŤŤ v Martínkovicích
Markéta Stránská zve na taneční interaktivní videoinstalaci LeŤŤŤ, oslavující rozmanitost a přístupnost, která se uskuteční 5. listopadu 2026 v areálu bývalé fary v Martínkovicích.
Choreografie díla vychází z autentické reakce těla na vnější podmínky a stejně jako původní taneční sólo LeŤ pracuje s jinakostí. Ukazuje, že odlišnost přináší tělesné i duševní obohacení – překážky podněcují představivost, hravost a tvořivost.
Transformace původního díla má několik důvodů. Sólo LeŤ zkoumá „normálnost“ lidského těla a jeho vztah k prostoru, ve kterém se právě nachází a pohybuje. Přesun choreografie do volné přírody Broumovska přináší další tvůrčí posun a rozšiřuje pohybové kvality i samotnou choreografii. Taneční video pak umožňuje využití jedinečných filmových prostředků. Kamera zachycuje tělo v detailu i celku, čímž vytváří jeho abstrakci a narušuje běžné vnímání tělesné normy prostřednictvím nových perspektiv. Celý projekt oslavuje rozmanitost a přístupnost.
Autorčina zkušenost s tělesnou odlišností podporuje inkluzi a respekt k jednotlivci. Tanec zde funguje jako univerzální jazyk, který spojuje lidi bez ohledu na věk, pohybové možnosti či vnímání světa.
Projekt je přístupný také divákům se zrakovým postižením. Videoinstalaci LeŤŤŤ doplňuje hmatová prohlídka a audiopopis vybraných video sekvencí pro nevidomé i vidící diváky, které nabízejí další způsob vnímání tohoto tanečního díla.
Premiéra inscenace To všechno z lásky se odkládá
Co jsme ochotni vydržet, obětovat nebo změnit, abychom si druhého člověka udrželi? A kde se ve vztahu k druhému začínáme ztrácet sami sobě? Nová tanečně-akrobatická inscenaceTo všechno z láskyvzniká pod hlavičkou nové umělecké platformy DoubleSalt. S nadhledem i syrovostí se podívá na různé podoby vztahů – od prvního okouzlení, něhy a blízkosti přes každodenní rutinu až po závislost, manipulaci nebo neschopnost odejít. Premiéra byla naplánována na 5. listopad 2026 do Kulturní stanice Galaxie, ale na poslední chvíli bude pro zranění jedné z performerek odložena. Informace ale přinášíme už teď a o náhradním termínu budeme informovat:
Za projektem stojí tvůrčí dvojice Matyáš Ramba a Michaela Kadlčíková, kteří založili uměleckou platformu DoubleSalt. Její první celovečerní inscenace propojuje současný tanec, akrobacii, partnering a fyzické divadlo, vzniká ve spolupráci s platformou DanceConnected. První část inscenace představili tvůrci v srpnu jako work in progress na festivalu Letní Letná, kde se setkala s vřelým přijetím. Od té doby projekt pokračuje v intenzivním tvůrčím procesu a postupně se rozvíjí do celovečerního tvaru.
To všechno z lásky vzniká podle autorů jako mozaika situací inspirovaných skutečnými vztahy a jejich dynamikou. Tvůrci se vědomě pohybují mezi humorem, absurditou, něhou a situacemi, které mohou být nepříjemně známé. Nechtějí nabídnout návod na správný vztah ani jednoznačnou odpověď na to, co je a co není láska. Spíš položit otázku, kolik různých věcí jsme schopni pod její jméno schovat.
„Prvním impulzem pro vznik představení byl stejnojmenný dokument o domácím násilí a věta, se kterou se v různých podobách setkáváme i v životě: dělám to z lásky, kdybych tě nemiloval, nedělal bych to. Nechtěli jsme ale vytvořit pouze drama o temných stránkách vztahů. Lásku jsme od začátku chtěli pojmout mnohem šířeji a vycházet přitom z reálných zkušeností a situací, které známe my sami i lidé kolem nás. Proto jsou vedle bolestivých momentů v představení také něha, humor, hravost a radost. Chceme, aby se diváci mohli v těchto situacích poznat a aby je téma, které se týká každého z nás, přivedlo blíž i k současnému tanci a fyzickému divadlu,“ říkají Michaela Kadlčíková a Matyáš Ramba.
Na jevišti se setká sedm performerů a performerek z České republiky, Polska a Spojených států. Při výběru obsazení bylo pro tvůrce důležité sestavit tým, který bude dobře fungovat jako celek – po lidské i umělecké stránce. Chtěli dát prostor různým osobnostem, které se mohou vzájemně inspirovat a přinést do inscenace vlastní zkušenosti a pohledy. Zároveň chtěli nabídnout příležitost mladým talentům a méně známým tvářím na scéně. Důležitá pro ně byla především dynamika celé skupiny.
DoubleSalt je umělecká platforma Matyáše Ramby a Michaely Kadlčíkové, která propojuje současný tanec, akrobacii a fyzické divadlo. Oba tvůrci z těchto oblastí vycházejí a ve své tvorbě je chtějí dále rozvíjet. Zaměřují se na autorské projekty založené na fyzickém dialogu a partneringu a hledají způsoby, jak současné pohybové divadlo přiblížit i publiku, které s ním dosud nemá zkušenost.
Michaela Kadlčíková je tanečnice, choreografka a akrobatka. Studovala na konzervatoři Duncan Centre a na SEAD – Salzburg Experimental Academy of Dance, absolvovala také odborné stáže v New Yorku (José Limón Institute, Peridance Capezio Center). Jako performerka a choreografka spolupracovala s řadou českých i zahraničních souborů a tvůrců, mimo jiné s 420PEOPLE, Lenkou Vagnerovou & Company, Losers Cirque Company, Národním divadlem, Ceren Oran či La Rue Serendip. Ve své tvorbě se pohybuje na pomezí současného tance, akrobacie a fyzického divadla.
Matyáš Ramba je tanečník, akrobat, choreograf a režisér. Pohybové základy získal ve sportovní gymnastice, které se věnoval od dětství. Je spoluzakladatelem Losers Cirque Company, kde se podílel na řadě inscenací jako interpret i autor. Spolupracuje s Národním divadlem, Laternou magikou a souborem 420PEOPLE a dlouhodobě se pohybuje na pomezí nového cirkusu, tance a činoherního divadla. V roce 2026 získal Cenu generálního ředitele Národního divadla pro umělce do 35 let za mimořádné umělecké výkony. Ve své práci klade důraz na fyzické vyprávění a vizualitu. Zajímá ho hledání situací, kde se technická náročnost přirozeně potkává s lidskostí, nadhledem a jemným humorem.
Festival Nové generace rozproudí vlny termogeneze v divadle DISK i v prostorách Hudební a taneční fakulty AMU
Festival tance a nonverbálního divadla Nové generace 2026 bude probíhat od pátku 6. do neděle 8. listopadu 2026 v prostorách divadla DISK a kampusu Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze (HAMU). Letošní téma Termogeneze mohlo inspirovat studentstvo HAMU a také hoststvo ze zahraničních univerzit, mezi něž patří slovenská Vysoká škola múzických umení v Bratislavě, japonská Ochanomizu University, rakouská Anton Bruckner Privatuniversität, maďarská Budapest Circus Arts and Contemporary Dance College a makedonská Goce Delcev University Shtip.
Festival Nové generace je přehlídkou současného tance a nonverbálního divadla, která představuje nastupující generaci choreografů, choreografek, performerů a performerek i tvůrců a tvůrkyň pohybového divadla. Během tří dnů nabídne divákům komponované večery studentských inscenací, workshopy, otevřené hodiny i příležitosti k setkávání a navazování spoluprací.
„Letošní ročník festivalu zkoumá tělo jako tepelný zdroj. Téma rozvíjí pohled na biologickou energii generovanou pohybem, vznikem tepla skrze vzájemný kontakt a interakci i způsoby, jakými sdílíme nebo ztrácíme své teplo. Termogeneze se tak stává metaforou lidské blízkosti, sdílené energie i proměny,“ popisují tvůrci festivalu.
Festival zahájí v pátek 6. listopadu site-specific procházka po prostorách HAMU, po níž bude následovat zahajovací setkání účastnictva a návštěvnictva. Sobotní a nedělní program nabídne workshopy, otevřené hodiny a večerní komponované bloky v divadle DISK, na které navážou moderované debaty. Vedle tvorby studentů a studentek HAMU se představí také hosté ze zahraničních škol, jejichž umělecké přístupy reflektují různorodé podoby současného tance a pohybového divadla.
Součástí letošního ročníku bude poprvé také projektová burza, která vytvoří prostor pro prezentaci uměleckých nápadů, hledání spolupracovníků a vznik nových tvůrčích projektů. Setkání umělectva z různých prostředí a oborů má podpořit vznik mezioborových spoluprací, které mohou pokračovat i po skončení festivalu.
Platforma Nová generace je přehlídkou tance a nonverbálního divadla pořádanou Katedrou tance a Katedrou nonverbálního divadla na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze. Dává prostor domácímu a zahraničnímu studentstvu prezentovat svou tvorbu a také možnost navázat mezinárodní spolupráce. Součástí doprovodného programu jsou otevřené hodiny a workshopy, které umožňují návštěvnictvu blíže poznat výuku na HAMU i současné přístupy k tanečnímu a nonverbálnímu umění. Festival zároveň nabízí příležitost k setkání budoucích uchazečů a uchazeček se studujícími i pedagogy fakulty. Nová generace je platformou pro veřejnou prezentaci prací studentů Katedry tance a Katedry nonverbálního divadla HAMU. Akce je pořádána za finanční podpory Magistrátu hl. m. Prahy a Ministerstva kultury ČR. Dalším partnerem akce je HAMU.
Premiéra Making Love: touha a stud Sabiny Pálan Bočkové
Nové pohybové sólo Sabiny Palán Bočkové se inspiruje texty křesťanských mystiček, výpověďmi umělkyň minulosti, ale i současným diskurzem a osobními zkušenostmi autorky. Otevírá téma ženské sexuality a intimity a klade otázku, jak prožíváme vlastní tělo a co všechno si dovolíme cítit, odhalit nebo pojmenovat. Ve spolupráci s hudebníkem Lukášem Palánem a scénografkou Simonou Gottierovou vzniká intimní inscenace na pomezí jemnosti, surovosti, romantiky a vášně. Brněnská premiéra se uskuteční 8. listopadu 2026 v CO.LABS, pražská premiéra pak 16. listopadu 2026 v Jatkách78.
Inscenace vychází ze zkoumání vlastního těla performerky a otevírá prostor mezi protikladnými polohami: intimitou a odhaleností, surovostí a jemností, studem a nevázaností, bolestí a rozkoší, drsností a láskou. Sabina Palán Bočková ve svém sólu propojuje tělesnost se spiritualitou a nahlíží intimitu ženského těla jako duchovní zkušenost. Při tvorbě se inspirovala mimo jiné texty křesťanských mystiček a výpověďmi umělkyň minulosti. Prostřednictvím osobní tělesné zkušenosti otevírá otázky vztahu mezi sexualitou, spiritualitou a společenskými představami o ženské čistotě a hříchu.
„Zpracování tématu sexuality je něco, co jsem si i skrze svou osobní historii potřebovala prožít a dovolit si toto téma beze strachu a studu přenést na jeviště. Propojením se spirituálním aspektem chci rozbourat stovky let budovanou propast mezi archetypem Madony a děvky, mezi takzvanou světicí a hříšnicí. Vyplodila jsem inscenaci, ve které si dovoluji jít do hloubky sebe samé a do témat, o kterých jsem kdysi nebyla schopná mluvit ani sama se sebou. Věřím, že stejně tak, jako jsem se s projektem otevřela já, otevírá se i naše společnost v přijímání toho, co by ne až tak dávno možná někdo považoval za kacířské,“ říká o své tvorbě Sabina Bočková.
Scénografka Simona Gottierová se rozhodla zpracovat téma skrze práci s tekutinami, jejichž rozmanité barvy a hustoty vstupují do vizuální kompozice a dále rozvíjejí smyslovou působivost inscenace.
Zásadní součástí inscenace je živá hudba Lukáše Palána, jehož tvorba vychází především z improvizace na elektrickou kytaru. Palán spoluutváří zvukovou krajinu inscenace a podtrhuje proměnlivost jejích emočních poloh. Jeho přítomnost na jevišti vedle autorky, která je zároveň jeho manželkou, přináší do performance další intimní rozměr a vytváří napětí mezi osobní blízkostí a jevištní rolí. „S kytarou jsem spojený od dětství, prostřednictvím strun jsem nejautentičtější, takže když mi Sabina navrhla, ať používám v Making Love jen kytaru, moje srdce zaplesalo. V této inscenaci jsem dostal naprostou svobodu, mohl jsem si vyzkoušet principy, které jsem nosil v hlavě dlouho. Na začátku mě ale v komponování ovlivnilo zkoušení v New Yorku, kde jsem chodil na koncerty místní kytarové scény,“ doplňuje hudebník.
V Brně bude mít premiéru nový taneční projekt Becoming George Sand choreografky Danniely Hanelové a tanečnice Kláry Uhlířové
Brněnské kulturní centrum INDUSTRA uvede v neděli 8. listopadu 2026 v 19:00 hodin premiéru nové taneční inscenace Becoming George Sand. Projekt, který vzniká v přímé koprodukci s INDUSTROU, propojuje současný tanec, fyzické divadlo a oděvní design. Návrhářka Jindra Rychlá a choreografka Daniela Hanelová v něm spolu s tanečnicí Klárou Uhlířovou otevírají téma osobní svobody, identity a tlaku společenských očekávání.
Inscenace nás přivede do vnitřního světa spisovatelky George Sand, kde se setkáme s jejími pochybnostmi, rozpory a touhami. Dvě tanečnice rozehrávají dialog mezi autorkou a jejími představami, mezi tělem a normou, vnitřním hlasem a vnějšími očekáváními. Zkoumají napětí mezi tím, kým jsme, kým bychom chtěli být a kým se od nás očekává, že budeme. Autenticita a vysoká citlivost, za něž byla George Sand ve své době kritizována, přestávají být slabostí a stávají se zdrojem síly a tvůrčí energie. Křehkost se proměňuje v pružnou emocionální kůži, která umožňuje intenzivněji vnímat sebe sama i svět kolem nás.
Formování kostýmu je živoucím procesem, odrážejícím jednotlivé fáze hledání identity: od svobody a tělesné volnosti přes společenská omezení až po jejich překračování. Oděv se stává dalším aktérem, který zásadně ovlivňuje pohyb i význam jednotlivých situací. Becoming George Sand vstupuje do prostoru mezi životem a fikcí. Není přitom biografickým portrétem, ale fyzickým zkoumáním současných otázek identity a osobní svobody jako procesu neustálého stávání se.
Inscenace vzniká u příležitosti 150. výročí úmrtí George Sand (1804–1876), nekonformní spisovatelky, která se vzepřela dobovým představám o tom, jak má žena vypadat, milovat, tvořit a žít. Nabízí jiný pohled na umělkyni, jejíž odkaz dalece přesahuje pověst osudové ženy a milenky slavných mužů. Sand byla nejen hlasem ženské nezávislosti, ale také vizionářkou, jejíž citlivé vnímání vztahu člověka k přírodě předjímalo současné ekologické myšlení.
Jindra Rychlá je autorka kostýmů a oděvní designérka. Od roku 2003 spolupracuje s evropskými choreografy a tanečními company, pro které vytváří kostýmy v dialogu s dramaturgickým a vizuálním konceptem inscenace. Spolupracovala mimo jiné s ProART company (např. Kreutzerova sonáta, Skleněný pokoj, Chopin Sandová, Emma Destin, Bouře a klid), Davidem Strnadem (MAXIMVS) a Kaori Ito (Francie) či Hanou Zanin (Vídeň). Její kostýmy byly uvedeny např. na Malé scéně Vídeňské státní opery (Winterreise), v Divadle F. X. Šaldy, Divadle Archa, Moravské filharmonii, Janáčkově a Mahenově divadle a HaDivadle.
Daniela Hanelová je tanečnice, performerka a choreografka pohybující se na pomezí současného tance a fyzického divadla. Po angažmá v baletu Moravského divadla Olomouc působí jako tvůrkyně na volné noze na české i rakouské nezávislé scéně. Intenzivně se věnuje také vlastní autorské tvorbě a tanečním filmům. Její sólová performance Cadavre exquis měla premiéru právě v brněnské INDUSTŘE a je s úspěchem uváděna i na mezinárodních festivalech.
Klára Uhlířová je všestranná tanečnice, choreografka a pedagožka. Je absolventkou Taneční konzervatoře Brno a ve svém projevu plynule propojuje klasický i současný tanec, přičemž těží ze svých bohatých zkušeností s vrcholovou moderní gymnastikou i street dance. Ztvárnila mimo jiné taneční roli v Městském divadle Brno (Evangelium o Marii), doprovázela přední české hudební interprety a dlouhodobě působí v uskupení ProARTCompany. Vyniká precizním tanečním vzděláním a schopností samostatně pracovat s postavou. Své znalosti aktivně předává dál jako vedoucí tanečního oboru na ZUŠ J. Kvapila v Brně a lektorka v Art Factory. Aktuálně ji můžete vidět tančit v inscenaci I D E N T I T Y, která vznikla přímo v koprodukci s INDUSTROU.
Festival Hudební a taneční fakulty AMU HAMU for Havel připomene odkaz Václava Havla: vyvrcholí večerem na Pražském hradě v rámci festivalu Havel ALIVE
Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v Praze (HAMU) připravuje mezioborový festival HAMU for Havel, který od 5. do 18. listopadu 2026 připomene osobnost a odkaz Václava Havla. Během pěti listopadových večerů nabídne koncerty, divadelní a filmové projekce, přednášky, výstavu i veřejné diskuse. Projekt propojí studenty a pedagogy HAMU s osobnostmi české kultury a veřejného prostoru a otevře témata svobody, umělecké tvorby a osobní odpovědnosti.
Záměrem festivalu HAMU for Havel je připomenout Václava Havla nejen jako významného dramatika a pozdějšího prezidenta, ale také jako člověka, který dlouhodobě přemýšlel o smyslu umění, svobodě, odpovědnosti jednotlivce a roli kultury ve společnosti.
HAMU chce jeho odkaz přiblížit prostřednictvím jazyka, který je jí vlastní – živého umění. Hudba, divadlo, film, performance, výtvarné umění i veřejné debaty se během listopadu stanou prostředkem k otevírání otázek neodmyslitelně spojených s Havlovým dílem a myšlením.
Cílem projektu je vytvořit otevřený prostor pro setkávání různých generací a uměleckých oborů a ukázat, že Havlův odkaz zůstává živým podnětem k dialogu. Je inspirací pro současnou uměleckou tvorbu, kritické myšlení i diskusi o podobě společnosti, ve které žijeme.
„Havel má dnešní mladé generaci co říct. Mladí umělci se v jeho myšlenkách poznávají. Je jim blízký svou odvahou, pochybnostmi i přesvědčením, že má smysl stát za tím, čemu věříme,“ shrnuje proděkanka HAMU Dana Syrová.
Významnou součástí programu bude závěrečný večer Havel: Inspirace nové generace, který se uskuteční 18. listopadu 2026 v Jízdárně Pražského hradu ve spolupráci s Pražským hradem v rámci festivalu Havel ALIVE. Festival tak propojí akademické a umělecké prostředí HAMU s jedním z nejvýznamnějších míst spojených s působením Václava Havla. Nad projektem převzala záštitu Dagmar Havlová.
První slavnostní večer festivalu HAMU for Havel, který se uskuteční 5. listopadu 2026, nabídne prostor k zamyšlení nad hodnotami, které ovlivňují náš pohled na svět. Po hudebním úvodu Klarinetového sexteta HAMU v Galerii HAMU přivítáme kněze, biologa, pedagoga a spisovatele Marka Orko Váchu, se kterým v přednášce s názvem Umělec v době sociálních sítí: Kde začíná odpovědnost? nahlédneme do světa etiky umělce, umění v online světě i odpovědnosti člověka, který svou tvorbou vstupuje do veřejného prostoru, a položíme si otázku, jakou odpovědnost máme za to, co říkáme, tvoříme a sdílíme. Moderace první části večera se ujme prof. Noemi Zárubová-Pfeffermannová.
V druhé části večera se můžete těšit na projekci dokumentárního filmu Tady Havel, slyšíte mě? v režii Petra Jančárka, který zachycuje poslední roky života Václava Havla, bývalého prezidenta a významné osobnosti českých dějin. Prostřednictvím osobních záběrů, setkání s přáteli i každodenních okamžiků nabízí intimní pohled na jeho život, názory, vztahy a odkaz. Film ukazuje Václava Havla jako státníka i obyčejného člověka.
Po skončení projekce následuje diskuse s tvůrci – režisérem Petrem Jančárkem, producentem Jiřím Konečným (Endorfilm) a autorem hudby Michalem Ratajem. Moderované diskuse se ujme Antonín Kachlík.
Večer 10. listopadu 2026 v Divadle Inspirace bude věnován tomu, jak může Havlovo dílo a jeho způsob uvažování inspirovat současné umělce. Program Katedry nonverbálního divadla nabídne mimo jiné projekty Anatomie gagu v režii Hany Malaníkové a Vzedmout se ke slušnosti v režii Hany Strejčkové. Mezi jednotlivými představeními se můžete těšit na imerzivní procházku kampusem HAMU s havlovskou tematikou.
Další z večerů v rámci festivalu spojí veřejnou debatu a filmovou tvorbu. 12. listopadu 2026 v Galerii HAMU zahraje na úvod Ansámbl Luboše Soukupa jeho autorskou skladbu Prasvoka. V první části večera se můžete těšit na debatu s tvůrci oblíbeného politického podcastu Vlevo dole ze Seznam Zpráv, novináři Lucií Stuchlíkovou a Václavem Dolejším, kteří s nadhledem a humorem rozebírají aktuální dění v české politice. Nabízejí komentáře, souvislosti i pohled do zákulisí politického dění. Co média zajímá na umělcích? Kde končí veřejný zájem a začíná soukromí? Jak vzniká mediální zkratka a jak se jí bránit? A co vlastně rozhoduje o tom, co se dostane do médií? Moderace první části večera se ujme prof. Noemi Pfeffermannová-Zárubová.
V druhé části večera následuje projekce dokumentárního filmu Havel: Zahradní slavnost, který vznikl ve spolupráci studentů DAMU a FAMU. Film sleduje studenty DAMU a FAMU při zkoumání jedné z nejznámějších her Václava Havla. Dvě odlišné inscenace, historické souvislosti i archivní záznamy odhalují, jak se proměňuje vnímání absurdního dramatu v dnešní době. Je Hugo Pludek stále mezi námi? Tvůrce představí a vyzpovídají Marta Migač a Antonín Kachlík.
Na Den boje za svobodu a demokracii se uskuteční Koncert proti totalitě, jehož dramaturgie připomene význam svobody a odporu proti totalitním režimům. Program doplní vernisáž výstavy Antikódy v Respiriu HAMU. Projekt vznikl na půdě HAMU v roce 2014 a fakulta se tak připojila k celorepublikovým oslavám 17. listopadu. Z původně jednorázového projektu se především díky nadšeným reakcím návštěvníků stala pravidelná kulturní událost pro sváteční listopadový večer, která přivádí své příznivce do krásných prostor Sálu Bohuslava Martinů a do společnosti kvalitní hudby. Nejde jen o oslavu výročí sametové revoluce, ale také o připomínku Mezinárodního dne studentstva, který byl vyhlášen po tragických událostech 17. listopadu 1939.
„Hudební dramaturgie reflektuje díla autorů, jejichž životy byly poznamenány totalitními režimy, ať již nacistickým, nebo komunistickým. Koncert proti totalitě je současně vyjádřením úcty všem, kteří čelili nebo jsou nuceni čelit některým z forem bezpráví. Na pódiu své alma mater se unikátně díky koncertu setkávají talentovaní studenti HAMU se svými profesory a úspěšnými absolventy HAMU. K naší velké radosti myšlenka projektu rezonuje i v zahraničí, a tak v posledních letech pozvání přijímají také zajímaví zahraniční hosté,“ vysvětluje význam této již tradiční akce iniciátor projektu Irvin Venyš.
Závěrečný večer festivalu se uskuteční pod názvem Havel: Inspirace nové generace v Jízdárně Pražského hradu. Havlovy otázky jsou i otázkami dnešních mladých umělců. Svoboda, odvaha a osobní odpovědnost – právě z této blízkosti vyrůstá program tohoto večera. Studenti a pedagogové HAMU ji promění v sedm uměleckých miniatur, v nichž se potkají hudba, tanec, nonverbální divadlo a scénická performance. Autorské projekty Luboše Soukupa, Michala Nejtka, Jiřího Slavíka, Hany Strejčkové či Věry Ondrašíkové i osobité choreografie studentek Melánie Ondrejčíkové a Silvie Nemcové rozehrají Havlovy texty a Antikódy, připomenou jeho vztah k undergroundu a oživí atmosféru listopadu 1989.
Režie večera se ujme Magdalena Švecová, zkušená režisérka tradičních i progresivních projektů, která vysvětluje význam a důležitost Havlova odkazu: „Odvaha, otevřenost, otisk žité skutečnosti, obnažené Tady a Teď v absurdních kontextech, přesah průměrnosti, mrazivý humor, jasná a hluboká sdělení, směřování k ideálům navzdory složitostem světa… tím vším je pro mě Havel fascinující. Václav Havel ve svých textech otevírá otázky, které neztrácejí na aktuálnosti ani dnes – otázky svobody, osobní odpovědnosti a odvahy stát si za svým přesvědčením. V našem večeru se jeho myšlenky setkávají s pohledem mladé generace umělců. Prostřednictvím hudby, tance a divadla hledáme vlastní cestu k Havlovu odkazu a ukazujeme, že může být živou inspirací i pro současnost.“
Festival HAMU for Havel vychází z přesvědčení, že umělecká škola je nejen místem vzdělávání a tvorby, ale také prostorem, kde se setkávají různé názory, generace a pohledy na společnost. Jedním z cílů festivalu je propojení umění s veřejným dialogem a otevírání témat, která přesahují hranice akademického prostředí. „Václav Havel vnímal umění jako prostředek k poznání člověka, jeho svobody i odpovědnosti. Právě na toto pojetí chce festivalový program navázat a prostřednictvím současné tvorby přiblížit jeho myšlenky. Nabízí tak příležitost nejen připomenout Havlův odkaz, ale také hledat jeho význam pro dnešní společnost a otázky, které si současní umělci kladou,“ doplňují organizátoři.
Když se svět rozpadá do různých perspektiv. Festival 4 + 4 dny v pohybu představuje podzimní program
Festival 4 + 4 dny v pohybu představuje podzimní mezinárodní program současného divadla, tance a performance. Hlavní část festivalu proběhne 7.–14. listopadu 2026 v Kulturní stanici Galaxie a Vzletu, nebude chybět ani současný tanec. Program doplní diskusní a performativní blok Dialog (ne)možný, nový projekt Boca Loca Lab a čtyři reprízy úspěšné inscenace K sobě.
Svět se mění rychleji, než jsme schopni jeho proměny uspořádat do jednoho srozumitelného obrazu. Současní umělci na tuto nejistotu často nereagují velkými prohlášeními, ale osobními příběhy, návraty k paměti a historii, prací s tělem, jazykem nebo technologiemi. Jindy si na pomoc berou humor, ironii a nadsázku. Právě tyto přístupy propojují letošní mezinárodní program festivalu.
„Současná realita se rozpadá do různých obrazů a perspektiv a žádný jednoduchý, přehledný obraz světa vlastně neexistuje. Letošní vizuální identita festivalu, založená na obrazu ‚šťastné rodinné harmonie‘, k tomu přidává lehce absurdní kontrapunkt – představu světa, který měl být podle našich někdejších očekávání už dávno dokonale uspořádaný, bezpečný a šťastný, ale realita se vydala jiným směrem,“ říká dramaturg festivalu Pavel Štorek.
Švýcarská performerka a videoumělkyně Sarah Hugentobler představí multimediální performanci Fuge in HD 7.–8. listopadu 2026 v Galaxii, v níž propojuje archiv hlasů, videoklip, klasickou hudbu, soukromé rozhovory i hlasy generované umělou inteligencí. S humorem rozehrává otázky autenticity, virtuozity a stále těsnějšího soužití člověka s technologiemi.
Japonská neslyšící performerka žijící v Londýně Chisato Minamimura uvede 9. listopadu 2026 Scored in Silence, multimediální dílo věnované dlouho opomíjeným příběhům neslyšících lidí, kteří přežili atomové útoky na Hirošimu a Nagasaki. Pohyb, znakový jazyk, animace a vibrace umožňují divákům vstoupit do historické paměti z perspektivy, která dlouho zůstávala mimo hlavní vyprávění. Za více než třicet let festivalu půjde vůbec poprvé o projekt, v němž je znakový jazyk ústředním uměleckým a komunikačním prostředkem.
10. a 11. listopadu 2026 přiveze belgická choreografka Lisa Vereertbrugghen Again Forever. Autorka dlouhodobě spojená s pohybovým jazykem klubové a rave kultury tentokrát výrazně zpomaluje a obrací pozornost ke slow dance. Pomalý tanec se stává prostorem intimity, blízkosti i jemného odporu vůči světu posedlému rychlostí.
Palestinská performerka žijící v Belgii Marah Haj Hussein uvede oceňovanou inscenaci Language: No broblem 10. a 11. listopadu, v níž propojuje tanec, divadlo a osobní zkušenost v citlivé i politické výpovědi o jazyce, identitě, migraci a hledání domova. Rodinná paměť, mocenské vztahy a zkušenost života pod okupací se zde střetávají s otázkou, zda jazyk skutečně jen spojuje, nebo může být také nástrojem moci.
Belgický soubor Ontroerend Goed, jeden z nejvýraznějších představitelů participativního a imerzivního divadla, představí inscenaci Thanks for Being Here 13. listopadu ve Vzletu. V rafinované hře s perspektivou a videem obrací pozornost z jeviště přímo k publiku a divák postupně zjišťuje, že možná právě on je skutečným protagonistou večera.
Mezinárodní kolektiv Superamas v performativní přednášce Denmark: An Ethnographic Performance on Happiness s ironickým odstupem zkoumá představu Dánska jako jedné z nejšťastnějších zemí světa a ptá se, co vlastně znamená štěstí ve chvíli, kdy se stává měřitelnou společenskou hodnotou, politickým argumentem nebo téměř národní značkou. Přednáška se uskuteční 14. listopadu 2026.
Důležitou součástí listopadového programu bude také diskusní a performativní blok Dialog (ne)možný, který prostřednictvím autentických svědectví umělců a kurátorů z Ruska, Běloruska a Kyrgyzstánu otevírá témata války, exilu, cenzury a proměny postsovětského prostoru. Program doplní křest protiválečné antologie Prelomiť mlčanie a participativní hudební performance Jak se máš, coucou?, do níž se může zapojit samotné publikum.
Nový projekt Frames and fragments souboru Boca Loca Lab a Jiřího Adámka Austerlitze vzniká na pomezí performance, koncertu a improvizovaného eventu. Prostor se pomocí objektů, zvuků a světel promění 14. listopadu 2026 v sérii herních situací, do nichž mohou vstupovat performeři i samotní diváci, zatímco ti ostatní mohou jen sledovat, jak se kompozice v průběhu večera neustále skládá a znovu rozpadá.
Podzimní program doplní čtyři reprízy úspěšné inscenace K sobě v režii Anny Klimešové a Petra Erbese, která vznikla v koprodukci Čtyř dnů a DanceConnected a nově také Vzletu. Kolektivní projekt mladých lidí o sebehodnotě, sebevědomí a hledání vlastního místa ve světě se díky mimořádnému zájmu publika vrátí 15. a 16. listopadu, vždy od 19:30 ve Vzletu.
Hlavními centry letošního ročníku budou Kulturní stanice Galaxie a Vzlet – dvě bývalá pražská kina, která dnes patří k výrazným místům současného živého umění. Festival se letos poprvé ve větší míře rozprostře mezi obě lokace a nabídne divákům několik večerů, během nichž bude možné spojit návštěvu více představení.
