Každý posluchač, který někdy zažil varhanní koncert v kostele, si určitě odnesl hluboký zážitek, zcela nezávisle na tom, jestli je věřící, nebo ne, jestli si přišel pouze poslechnout hudbu nebo zažít něco hlubšího. A ten prožitek mu přinesla právě hudba. Není v tom ale nic nadpřirozeného, je to fyzika a psychologie. Tedy – čím jsou zvuk varhan a akustika kostelů specifické, že na nás mají takový vliv?
Nezaměnitelný zvuk varhan je tvořen řadou alikvótních tónů, což velmi ovlivňuje výslednou barvu zvuku. Varhany obsahují řady píšťal rozličných konstrukcí, rejstříky napodobují různorodé nástroje, často se staly významnou architektonickou dominantou prostoru. Jejich variabilita a schopnost naplnit velké prostory svým zvukem předurčila využití v kostelích, katedrálách i velkých koncertních sálech. Akustika kostelů je velmi zajímavá s ohledem na rozměry i konstrukci stavebních slohů a těžko hledáme něco obdobného. Jedinečné umístění v krajině, důmyslně situované a vystavěné chrámy v městských architekturách propůjčují těmto místům neopakovatelný genius loci. To vše a mnoho dalšího může na návštěvníka působit, hudba pootevře dveře, oživí prostor a dá prostor fantazii, meditaci.
Zvuk je vibrace, tedy pohyb vzduchu, na který reaguje naše tělo. Reagujeme dokonce i na zvuky, které vědomě neslyšíme. Zvuk se v uzavřeném prostoru kostela s vysokou klenbou jistě šíří specificky, což má spolu s rozsahem tonů nástroje značný vliv na náš prožitek…
Princip šíření zvuku má svůj řád, od zdroje zvuku – nástroje letí prostorem a odráží se o stěny či jiné vybavení. Máme pocit, že hudba prostor naplňuje a propůjčuje mu déletrvající rezonance. Varhany využívají celý slyšitelný rozsah zvukového spektra, od těch nejhlubších tónu, které cítíme spíše jako vibrace (často se rozvibrují i okenní tabulky) až do těch nejvyšších, evokujících paprsky světla.
Jaké jsou mezi různými nástroji rozdíly?
Těch je celá řada vzhledem k velmi dlouhému vývoji a historii varhan. Mohou to být nástroje velmi staré, renesanční, barokní, romantické, a tak jako se odlišovala tato slohová období, obdobně i varhany podléhaly vkusu a módě doby. Renesanční čistota a skromnost se projevila v noblesním zvuku těchto nástrojů, zatímco v baroku, obdobně jako v malbě či architektuře, se stávaly větší a bohatší, aby později reflektovaly nový styl romantismu a oblibu homofonního a orchestrálního zvuku.
Varhany mají svůj „rejstřík“, a možná ne každý z posluchačů má přesnou představu o tom, co tento pojem znamená.
Rejstřík je sestavená řada píšťal v určité zvukové výšce. Pro představu, takový základní rejstřík Principál 8´ bychom si mohli představit jako střední část klaviatury klavíru. Nižší a vyšší rejstříky jsou pak patřičně označeny podle jejich výšky a vyjádřené ve stopách jejich délky. Podle jejich celkového počtu, a tedy velikosti nástroje máme menší či větší možnosti jejich kombinace a nastavení výsledné barvy zvuku.
Dá se vůbec říci, že jsou varhany klávesový nástroj, když k vytvoření zvuku potřebují dodávat proud vzduchu jako nástroj dechový?
Je to ve své podstatě dechový nástroj, kde však vzduch potřebný k rozeznění píšťal je dnes již dodáván elektrickým ventilátorem do vyrovnávacích měchů. V dobách před využitím elektrické energie byly měchy obsluhovány tzv. kalkanty (šlapači) měchů, což u velkých nástrojů znamenalo počet několika mužů, kteří propůjčili svoji sílu klínovým měchům, a stali se tak pomyslnými plícemi varhan. Hráč pak hru na nástroj ovládá přes manuály a pedálnici, tedy nejen rukama, ale i nohama.
Varhany jsou komplikovaný nástroj, jak konstrukčně, tak také na obsluhu a techniku hry. Ví se, proč získaly ve své době tak velkou oblibu a jak možná vznikly?
Za primitivního předchůdce varhan bývá považována Panova flétna, tedy ve své podstatě několik píšťal svázaných do jedné řady, na které se hrálo výdechem ze rtů. Jejich obliba vzrostla zejména z důvodu možnosti naplnit svým zvukem obrovské prostory a dala tak vznik „královskému nástroji“, který zdobí i největší katedrály světa. Díky neustálému vývoji nezakrněly v určitém slohu a dodnes jsou nesmírně živým a různorodým nástrojem.
Dají se na varhany hrát jakékoliv klavírní skladby?
Varhany skýtají téměř neomezené možnosti k reprodukci veškeré hudby, a to nejen klavírních skladeb, ale i velkých orchestrálních. Přesto není zcela jednoduché klavírní skladby jen tak „přenést“, jelikož samotný rozsah klaviatur je menší, skutečný rozsah nástroje pak udává kombinace zmiňovaných rejstříků.
Věřím, že každý nástroj má něco jako svou vlastní osobnost a žádné nemají totožný zvuk. Máte svůj oblíbený? Kde se nachází?
Máte zcela pravdu. Velmi záleží na stylu a konstrukci, jsou spojeny pevně s prostorem. Těch nástrojů je pochopitelně celá řada, těžko vyjmenovat některé, aby na ty ostatní člověk nezapomněl. Výjimečné pocity jsem zažil, když jsem koncertoval na největší nástroj Gottfrieda Silbermanna v dómu ve Freibergu, St. Bavo v Haarlemu, v Berlínském dómu, Opeře v Sydney. U nás se velmi těším na nástroj v pražské Loretě, kde jsem již dříve hrál v rámci festivalu Pražské jaro či Adventních koncertů ČT. Byl to i jeden z prvních barokních nástrojů, které jsem ještě za mladých studií na Pražské konzervatoři mohl čas od času rozeznít. V příští koncertní sezóně se těším na nádherné prostory a nové nástroje v katedrále sv. Václava v Ostravě a katedrále sv. Víta v Praze, ale i spoustu dalších míst s historickými nástroji.
Z těch, které uslyšíme na koncertu Z chrámových výšin jsou asi nejznámější právě varhany postavené v pražské Loretě v kostele Narození Páně (na které jste pořídil i nahrávku). Čím jsou charakteristické?
Adventní varhanní koncerty s Musicou Floreou jsou koncipovány se zaměřením na stylové provedení a ve všech případech se jedná o cenné nástroje. Slavné poutní místo pražské Lorety jim pravda dominuje. Zde se nachází původní nástroj z roku 1730–1737 od varhanářů Spiegela a Halbicha. Zvuk nástroje je nesmírně barevný a třpytivý, doplněn i o nádhernou uměleckou výzdobu varhanní skříně, kde andělíčci rozehrávají různé nástroje. Přestože program koncertů je na všech třech adventních koncertech identický, zvukové provedení a výsledek bude pokaždé zcela unikátní. První provedení zazní v akustice gotického klášterního kostela Obětování Panny Marie v Českých Budějovicích (1. 12.), druhé provedení v akustice barokního stavitelství v kostele Narození Páně pražské Lorety (2. 12.) a do třetice to bude akustika secesního evangelického kostela v Třebíči (3. 12.).
Program bude složen ze skladeb české provenience. Podílel jste se na dramaturgii koncertu, mohl jste ovlivnit výběr?
Dramaturgii koncertu sestavil z velké části vedoucí ansámblu Marek Štryncl, hovořili jsme o různých nápadech, vodítkem se však staly zejména historické nástroje, na kterých budeme hrát. Ty jsou odlišné často jak výškou a temperaturou ladění, tak i technikou hry. Klávesy barokních nástrojů měly menší rozsah a částečně i jiné uspořádání v jejich nejnižší poloze, samotné klávesy jsou i výrazně kratší, vyžadují specifický stisk. Chtěli jsme, aby program koncertu byl radostný a vybrali program s využitím clarin, tedy barokních trumpet a tympánů. Obdobně jako varhany jsou také barokní trumpety konstrukčně odlišné od současných moderních, nemají ventily, hra na ně je tedy výrazně náročnější, i s ohledem na tóniny skladeb. Věřím, že náš program v každém prostoru předá radost, která je v hudbě vkomponovaná.
Který z autorů, jejichž skladby zazní, je vám nejbližší nebo ho hrajete nejraději?
Na české barokní varhany rád hraji hudbu Josefa Segera, varhaníka Týnského chrámu v Praze, který patřil k našim nejvýznamnějším varhanním autorům 18. století. Dále na koncertě zazní Varhanní koncert C dur Františka Xavera Brixiho, který se ideálně hodí do programu a bude slavnostním vrcholem večera.
Jste laureátem řady zahraničních soutěží. Je zajímavé, že jedna z nejprestižnějších se koná v Japonsku. To je varhanní hra právě v této zemi tak oblíbená? Čím si to můžeme vysvětlit?
Na Mezinárodní varhanní soutěž v Tokiu jsem v roce 2000 zvítězil a získal i Cenu starosty města Tokia za nejlepší interpretaci děl Johanna Sebastiana Bacha, které si velmi vážím. Tato soutěž je jednou z mála opravdu světových soutěží, kam se hlásí každé 4 roky až stovky varhaníků z celého světa a jsou pozváni k účasti na základě předvýběru hudební video nahrávky. Neřekl bych, že by byla varhanní hudba v Japonsku výrazněji oblíbenější než jiná, spíše je tam oblíbená celkově evropská hudba. Varhany patří v Japonsku tak trochu k „exotickým“ nástrojům, většina posluchačů se s nimi seznámí v koncertních sálech. Bylo pro mě však velkým překvapením, že se vyskytují i v některých budhistických templech. Byl to opravdu zvláštní pocit, začít varhanní recitál úderem posvátného gongu… 🙂
Proč jste se začal věnovat právě varhanní hře? Věděl jste už od začátku, že se budete věnovat historicky poučené interpretaci, nebo vás něco inspirovalo a nasměrovalo až v průběhu studia?
Prvním impulzem byl pro mě nezaměnitelný zvuk barokního pléna, tedy jejich mixturový zvuk, který mě již jako malé dítě zcela ohromil a uchvátil. Po mnoho let jsem pak toužil se na ně naučit hrát a ten sen se mi splnil, dokonce více než jsem si kdy uměl představit. Popravdě mě k historicky poučené interpretaci přitáhl uznávaný prof. Jaroslav Tůma, který byl u nás takovým průkopníkem poučené interpretace a iniciátorem pietního restaurování historických nástrojů. Další studia v Holandsku na Sweelinkově konzervatoři v Amsterdamu mi pomohla pochopit širší souvislosti na četných dobových nástrojích pod vedením skvělého prof. Jacqua van Oortmerssena. Hanzovní města byla za starých dob velmi bohatá a mohla si tak dovolit zaplatit velkolepé a drahé nástroje, vlastně se jimi mohli i chlubit. Ten dojem byl a je dosud ohromující.
Existuje také moderní nebo soudobá hudební literatura pro varhany?
Ano, varhanní hudba je nadále živá. Mnoho současných skladatelů u nás i v zahraničí skládá pro tento nástroj, navíc k atributům varhaníků neodmyslitelně patří i varhanní improvizace, tedy vlastně takové „online“ komponování, jinými slovy. Varhany, přestože prošly několika stoletími vývoje, jsou nadále živým nástrojem.
Bavíme se o technických vlastnostech nástrojů, historických souvislostech, ale neměli bychom opomenout, že se setkáváme o adventu a koncerty duchovní rozměr mají. Jak prožíváte období adventu vy, co pro vás znamená?
Adventní čas mám velmi rád, snažím se ho prožívat v klidu a ztišení a zároveň se těším na přicházející Vánoce. Myslím, že návštěva koncertu, pěkně vyzdobeného města, chrámu, má velmi pozitivní vliv na stav našeho duševního zdraví, přinese do podzimního, často šedivého inverzního dne, paprsek radosti z blížících se Vánoc a nového roku. Přijměte tedy pozvání na jedinečný zážitek „cestování časem“ a zažijte atmosféru doby a hudbu, jak zněla před několika staletími!
- Přesná místa konání koncertů a vstupenky zde.
