Plzeňská filharmonie mezi stylovou rozmanitostí a interpretační jistotou

Ve čtvrtek 12. listopadu 2026 představila Plzeňská filharmonie pod taktovkou svého šéfdirigenta Chuheie Iwasakiho v prostorách Měšťanské besedy emočně a stylově bohatý hudební program, zahrnující hudbu z českého a amerického prostředí a také jejich syntézu v Dvořákově 9. symfonii, kterou dirigent provedl zcela zpaměti. V neposlední řadě se jako sólista večera představil přední český houslista Miroslav Vilímec v Kalabisově 1. houslovém koncertu.

William Vlček
10 minut čtení
Miroslav Vilímec, Plzeňská filharmonie, 12. listopadu 2026, Měšťanská beseda, Plzeň (zdroj Plzeňská filharmonie)

Začátek večera se nesl v radostném duchu Bernsteinovy symfonické suity Tři taneční epizody z muzikálu On the Town (Three Dance Episodes from „On the Town“). Ačkoliv na začátku díla ještě chyběla hudebnímu proudu ideální rytmická souhra jednotlivých sekcí, z prvních taktů první věty jistě stojí za zmínku zvolené dynamické poměry mezi nástroji. Z introdukčního materiálu byly z hlediska dynamiky v popředí rozhodně disonantní intervaly, a to natolik, že téměř zcela zastínily konsonantní složky akordu. To dodalo figuře na napětí a hybnosti do příchodu stěžejnějšího materiálu, po němž se doprovodné hlasy vyrovnaly.

Zvolené výchozí tempo dávalo na předepsané Allegro pesante skutečně důraz, kdy hudební tok celé věty plynul sice bez pocitu statiky, avšak důraznými akcenty a velkou vahou frází orchestr zachoval závažnost a přehlednost materiálu. Tento puls se také ukázal jako vhodný kontrast k rychlosti druhé věty.

Ta tímto vztahem působila jako přirozené tempové doplnění a zřetelné pokračování ve větším celku. Jeho hlavní zpěvné a lyrické téma uvedly na začátku dřeva hřejivou, medovou barvou a ve skvělém dynamickém vyvážení. V celé druhé větě předvedl Chuhei Iwasaki široké dynamické spektrum, v němž byl pohyb veden vždy s citem a přirozeně. Pomalá věta tak stála v uspokojivém kontrastu k divokým dynamickým pohybům věty první.

Dirigent přinesl ve Finále suity výrazně svižnější tempo, které třetí větu odtrhlo od předchozích závažnějších temp. Patrným důvodem se jeví fakt, že délka poslední věty odpovídá přibližně společné délce vět předchozích a tím vytvořila jejich přirozený protiklad. Zároveň se ve svižnějším a následně i v různě proměnlivém tempu a kolážové struktuře poslední věty podařilo zachovat souhru, dynamickou vyrovnanost a přehlednost a jednotlivé plochy byly podány velmi přesvědčivě i navzdory jejich polystylovosti oscilující mezi evropskou tradicí a americkým jazzem a swingem.

Miroslav Vilímec, Plzeňská filharmonie, Chuhei Iwasaki, 12. listopadu 2026, Měšťanská beseda, Plzeň (zdroj Plzeňská filharmonie)
Miroslav Vilímec, Plzeňská filharmonie, Chuhei Iwasaki, 12. listopadu 2026, Měšťanská beseda, Plzeň (zdroj Plzeňská filharmonie)

Naprostým náladovým protipólem k Bernsteinově suitě z jeho komediálnímu muzikálu byl následný Koncert pro housle a orchestr č. 1 Viktora Kalabise v podání Miroslava Vilímce. Orchestr hned v úvodních monumentálních tutti ponořil publikum do hluboce závažného světa tohoto díla a Vilímec svou volbou surovějšího tónu přenášel neklidný náboj z orchestru do svých sólových vstupů. Tato nálada se nesla napříč celým dílem, což bylo v kontextu jeho vzniku více než vhodné. Užitím rychlého vibrata tuto náladu ještě více podporoval a zároveň si tak zajistil stálou zřetelnost svého partu a dostatečnou průraznost v plochách společných s orchestrem, a to i v instrumentálně nejzahuštěnějších místech.

Za zmínku stojí i přirozené dynamické začlenění sólisty ze samostatných ploch do ploch orchestrálních. Citlivě vedená Vilímcova decrescenda, prolínající se se souběžně vynořující orchestrální texturou, představovala pro soustředěného posluchače skutečně uspokojivý zážitek. Dalším pozitivním faktorem byla naprostá intonační jistota houslisty a to i v těch nejvyšších polohách. V sólistově podání se členění materiálu natahovalo do extrémů, kdy některé samostatné sólové plochy působily jako nepřetržitý hudební proud, který směřuje stále dopředu, a je zastaven až náhlým střihovým vstupem orchestru. Místa s tradičnější stavbou melodie již však odpovídala běžnému způsobu dělení materiálu.

V druhé větě, v první části, při opakovaných tónech figury byla sice dřeva opět mezi sebou krásně vyrovnaná, hlasitostně nad sólistou, ale nezastínila jej zcela a svou průrazností při návratu materiálu v kodě přispěla k ještě přesvědčivějšímu vyznění závěru. Tato jednoduchá figura se i následně zřetelně cyklicky propojila s podobným materiálem ve větě třetí. Přes tyto spojitosti se však náročnější posluchač neubránil dojmu náhlé epizodičnosti hudebního toku, když se motivický materiál sólisty přenesl do orchestru.

Chuhei Iwasaki, Plzeňská filharmonie, 12. listopadu 2026, Měšťanská beseda, Plzeň (zdroj Plzeňská filharmonie)
Chuhei Iwasaki, Plzeňská filharmonie, 12. listopadu 2026, Měšťanská beseda, Plzeň (zdroj Plzeňská filharmonie)

Za vyzdvihnutí jistě stojí dynamická škála provedení celého koncertu. Střihy mezi sólistou a orchestrem byly vskutku impozantní a hlasitost se pohybovala od nejjemnějších pian po mohutná fortissima. Celému provedení rozhodně nechyběla energie, přehlednost formy a povětšinou i dobré rozvržení jednotlivých hlasů. Rychlý, triumfální a lehce optimistický návrat hlavního tématu z první věty v samotném závěru celého koncertu udělal za první polovinou večera uspokojivou tečku.

V druhé polovině večera byla provedena 9. symfonie Antonína Dvořáka, kterou Chuhei Iwasaki dirigoval zpaměti. Orchestr byl po celou dobu veden poněkud volnější gestikou a to dodalo celému provedení zajímavý organický charakter. Dílo tím však nebylo ani v nejmenším obráno o přehlednost. Dirigent s jistotou zvýrazňoval vše podstatné a při opětovném návratu hlavního tématu z první věty v dalších částech symfonie vždy vkusně vložil i agogické zatěžkání, čímž těmto okamžikům propůjčil až symbolický rozměr. Při opakování ostatních motivů, zejména z druhé a třetí věty, docházelo k pestré variabilitě jejich artikulace, a to napříč i uvnitř jednotlivých vět. Tento úkaz v partituře není, avšak souvislosti motivů byly stále patrné a pro posluchače dobře znalého tohoto díla se může jednat o zajímavý ozvláštňující prvek, který náročnost poslechu nijak výrazně nezvyšuje, ačkoliv při interpretaci hrozí pocit nejistoty při jednotlivých reminiscencích.

Plzeňská filharmonie, 12. listopadu 2026, Měšťanská beseda, Plzeň (zdroj Plzeňská filharmonie)
Plzeňská filharmonie, 12. listopadu 2026, Měšťanská beseda, Plzeň (zdroj Plzeňská filharmonie)

Hned v prvních taktech introdukce zaujala kromě zádumčivého pianissima ve smyčcích i jejich zvuková kombinace rovného tónu doprovodných hlasů a citlivě vedeného zpěvného vibrata violoncell. Po dramaticky dlouhém nádechu a po zopakování výchozího materiálu v dřevech došlo k dramatickému zatěžkání tempa a celá následná oblast až do expoziční části měla skutečně majestátní tvář. Zprvu se tedy zdálo poněkud zvláštní, že při nástupu prvního tématu nebylo nové tempo příliš kontrastní, ale v souvislosti s uchopením následujících vět symfonie bylo toto rozhodnutí obhajitelné podobně jako u prvního díla večera. Stejně jako u Kalabisova Houslového koncertu, ani tady nechyběla orchestru přesvědčivá souhra, a to ani v oněch heterofonních místech. Za zmínku z první věty také stojí dokonalá dynamická vyváženost mezi sekcemi. Již při prvním uvedení hlavního motivu, ještě před expozicí, se jeho vepsané crescendo a decrescendo dokonale spojilo v hornách, violách a cellech se stejnou dynamickou vlnou v ostatních smyčcích. Drobným agogickým zásahem tak byla jasně nasvícena vnitřní oblouková a úsporná struktura motivu, u Dvořáka tak oblíbená.

Druhá věta s úžasně provedeným sólem anglického rohu se pod volnější rukou dirigenta dostala v krajních dílech až do meditativního charakteru, aby tak krásně vynikla oproti dílu střednímu a aby ve svém závěru dospěla k dramaticky dlouze podržené mediální cézuře, vyplynula a postavila se do ostrého kontrastu k hbitému tempu třetí věty. Krásným doplněním věty Largo byla výborně vedená dynamická linka, nádherné vyniknutí komornější plochy v závěru a také lokální lehká vibrata lesních rohů.

Plzeňská filharmonie, 12. listopadu 2026, Měšťanská beseda, Plzeň (zdroj Plzeňská filharmonie)
Plzeňská filharmonie, 12. listopadu 2026, Měšťanská beseda, Plzeň (zdroj Plzeňská filharmonie)

V první ploše třetí věty, v motoru čtvrťových not vynikly v krásném poměru linky arco a pizzicato a vytvořily tak unikátní jednolitou zvukovou jednotku. Poněkud rušivým elementem bylo opakované, příliš velké ritardando fagotu před označením poco sostenuto, neb se při nástupu nového tempa motivek kvapně vrátil do své rychlejší varianty a tím bylo napětí při zpomalování zpětně poněkud znehodnoceno.

Dramatický úvod čtvrté věty se rozezněl záhy po skončení Scherza. Tím se celá symfonie rozdělila podobně jako první cyklické dílo večera na dva větší celky. První a druhá věta spolu nesly oproti pokračování tempově klidnější charakter a působily stabilním dojmem. Třetí a čtvrtá věta byly oproti předešlým dvěma značně tempově kontrastní a prací s časem směřovaly stále dopředu. Toto pomyslné rozdělení čtyřvěté symfonie na dva gigantické celky dalo celému dílu svěží nádech a poněkud netradiční úhel pohledu. Takovéto členění se zdá o to zřejmější, když v závěru celé symfonie dojde k opětovnému dramatickému zatěžkání hudebního pulsu. Celá finální věta měla mohutný náboj a představovala přesvědčivé vyústění celého provedení. V kodě se přidalo jedno drobné crescendo z mírnější dynamiky a závěr tím dostal mírumilovnější, avšak stále majestátní tvář. Po doznění posledního akordu následovaly zasloužené dlouhé ovace ve stoje.

Program večera byl velmi pestrý a zároveň se výborně doplňoval. V první polovině se představila díla stojící na opačných pólech obsahového a stylového spektra, aby se pak jejich kontrasty spojily v závěru programu v jedinečné syntéze Dvořákovy inspirace americkou hudbou, evropské tradice a jeho citu pro čistotu formy a emoční vroucnost, na kterou Kalabis plynule ve svých dílech navazuje.

Novosvětská & Vilímec & Plzeňská filharmonie
12. listopadu 2026, 19:00 hodin
Měšťanská beseda, Plzeň

Program
Leonard Bernstein: Tři taneční epizody z muzikálu On the Town
Viktor Kalabis: Koncert pro housle a orchestr č. 1 op. 17
Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 e moll, op. 95 „Z Nového světa“

Účinkující
Miroslav Vilímec – housle
Plzeňská filharmonie
Chuhei Iwasaki – dirigent

Chuhei Iwasaki, Plzeňská filharmonie, 12. listopadu 2026, Měšťanská beseda, Plzeň (zdroj Plzeňská filharmonie)
Chuhei Iwasaki, Plzeňská filharmonie, 12. listopadu 2026, Měšťanská beseda, Plzeň (zdroj Plzeňská filharmonie)
Sdílet článek
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted