Výstavba hudebního centra Fuuga vyšla na 90,5 milionu eur a trvala od roku 2023 do letošního října. Většinu nákladů uhradilo město, dva miliony eur přispěl stát. Soukromé zdroje se na financování nepodílely. Veřejnosti se nová budova otevřela 26. října 2026 a zájem byl značný: během prvních dvou týdnů ji navštívilo přibližně 20 tisíc lidí.
Název Fuuga, který odkazuje k hudební formě fugy, vybrali obyvatelé města hlasováním. Centrum vyrostlo na břehu řeky Aura a stalo se součástí proměny zdejšího kulturního prostoru. Kromě koncertních sálů nabízí restaurace, kavárnu, vinárnu a střešní terasu.

Architektura inspirovaná řekou a světlem
Autorem architektonického návrhu je finská kancelář PES-Architects, hlavním architektem projektu byl Tuomas Silvennoinen. Podobu budovy určují především zaoblené linie inspirované proudem řeky Aura. Fasáda z předem zoxidované mědi navazuje na charakter nábřeží a dodává stavbě osobitý vzhled.
Celková plocha centra dosahuje přibližně 15 tisíc metrů čtverečních. Architektonické řešení klade důraz na propojení vnitřních prostor s okolním městem a přístupnost veřejnosti, pro kterou jsou vybrané části budovy připraveny k využití, aniž by bylo nutné zakoupit si vstupenku. Centrum se tak má stát přirozeným místem setkávání obyvatel.

Dva sály, dva odlišné zvukové světy
Dominantou Fuugy je hlavní koncertní sál s kapacitou přibližně 1 300 míst, při produkcích se zesíleným zvukem přibližně 1 000. Akustické řešení sálu navrhl Eckhard Kahle a jeho podoba vychází z tradičního podélného uspořádání. Architekti však sál oproti tradici upravili: oválný půdorys, zakřivené stěny a dvě úrovně balkonů. Právě jejich tvarování, společně s dalšími prvky interiéru, má přispívat k rovnoměrnému šíření zvuku a vyváženým poslechovým podmínkám v celém hledišti.
Interiér je obložen světlým smrkovým dřevem, které spolu s pěti vysoko umístěnými okny, které přivádí denní světlo. Nad pódiem je umístěn pohyblivý akustický baldachýn, který umožňuje přizpůsobovat prostor různým požadavkům na zvuk.
Oproti tomu menší sál Ateljee je řešen v tmavých tónech a nabízí intimnější prostředí, které umožní pořádat širokou škálu hudebních produkcí, od komorních koncertů přes jazz až po rap. Hlavní sál je naopak určen především klasické hudbě, která má tvořit přibližně polovinu programu. Díky odnímatelným sedadlům v přední části hlediště a možnosti rozšíření prostoru pod úroveň podlahy lze v hlavním sále uvádět také operní představení. Jeviště je určeno až pro sto účinkujících.
Při přípravě projektu se na podobě nového zázemí podíleli také hudebníci Turku Philharmonic Orchestra, pro které se Fuuga stala novým domovem. V budově mají k dispozici přibližně dvacet samostatných cvičeben. Před slavnostním zahájením orchestr téměř čtyři týdny zkoušel v hlavním sále, aby otestoval jeho akustické vlastnosti.

Koncertní dům jako součást kulturního života města
Fuuga nemá sloužit pouze místní filharmonii. Záměrem je vytvořit prostor pro spolupráci místních i zahraničních umělců a propojovat různé hudební žánry. Součástí centra je také výtvarná výzdoba, která navazuje na architekturu budovy i její hudební zaměření. Město v roce 2023 vyhlásilo soutěž na umělecká díla pro hlavní vstupní halu a zázemí hudebníků. Vítězný návrh Johanny Suonpää tvoří trojice sochařských kompozic inspirovaných hudební formou fugy. Dílo Kaiut (Ozvěny) v hlavní hale pracuje s odrazivými kovovými plochami, které připomínají proměnlivou hladinu řeky Aura. Další části souboru, Soiva sydän a Legato, se nacházejí v prostorách určených hudebníkům.
Venkovní instalaci vytvořili Tommi Grönlund a Petteri Nisunen. Jejich dílo využívá pohyb a světlo a odkazuje k proudění hudby i řeky. Před budovou se navíc vrátila plastika Soihtu (Pochodeň) od Terha Sakkiho z roku 1975, která na tomto místě stála již dříve. Všechna díla jsou součástí městské umělecké sbírky spravované Muzeem současného umění Wäinö Aaltonena.

Nový domov nejstarší finské filharmonie
Slavnostní otevření hlavního sálu se uskutečnilo 12. listopadu 2026 koncertem Turku Philharmonic Orchestra pod vedením šéfdirigenta Johna Storgårdse. Jako sólistka vystoupila sopranistka Karita Mattila. Program spojil díla Richarda Wagnera, Jeana Sibelia a Albana Berga se světovou premiérou skladby Eirene ukrajinské skladatelky Victorie Polevé.
Volba programu nebyla náhodná. Turku má mimořádně dlouhou kulturní tradici. Počátky města sahají do roku 1229 a místní filharmonie, založená v roce 1790, je nejstarším orchestrem ve Finsku a jedním z nejstarších symfonických orchestrů na světě.

Nedávno byla slavnostně otevřena také nová Velká opera v Šanghaji, která pojme až 4000 diváků.