Marshall se vrátil do Reduty bez Gershwina: Nezklamal, nabídl energii i výborná sóla

Wayne Marshall se vrátil 19. listopadu 2026 do bratislavské Reduty – tentokrát bez Gershwina, zato s varhanami, ženským sborem a celou sluneční soustavou kromě Země.

Peter Cyprich
9 minut čtení
Wayne Marshall, 19. listopadu 2026, Reduta, Bratislava (zdroj Slovenská filharmonie, foto Alexander Trizuljak)

Wayne Marshall patří k nemnoha hudebníkům se světovým jménem hned ve třech disciplínách. Jako dirigent hostuje u Berlínských a Mnichovských filharmoniků či v Chicago Symphony Orchestra. Jako varhaník je pravidelným hostem BBC Proms a koncertuje v Elbphilharmonie či Philharmonie de Paris. Jako klavírista patří k nejvyhledávanějším interpretům Gershwina.

Právě tak ho známe i z Reduty: v lednu 2018 tu řídil Grofého Mississippi Suite, Gershwinův Koncert F dur a symfonický obraz z Porgy and Bess. Naposledy stál za pultem Slovenské filharmonie v září 2025 na zahájení jubilejních 60. BHS – s premiérou Breinerovy předehry oVErture, Haydnovou Vojenskou symfonií a Bernsteinovou Druhou, The Age of Anxiety.

Před lety v rozhovoru pro Rádio Devín autorovi recenze potvrdil, že ho hudba 20. století zajímá více než jiná období. Napovídá tomu ostatně i jeho repertoár: od francouzské symfonické varhanní školy Widora a Duprého přes Brittenovu operu Peter Grimes až po Bernsteinovy partitury. Letošní program, který spojuje Poulencovu neobarokní rétoriku s Holstovým orchestrálním modernismem, je toho přesvědčivým dokladem.

Wayne Marshall, Slovenská filharmonie, 19. listopadu 2026, Reduta, Bratislava (zdroj Slovenská filharmonie, foto Alexander Trizuljak)
Wayne Marshall, Slovenská filharmonie, 19. listopadu 2026, Reduta, Bratislava (zdroj Slovenská filharmonie, foto Alexander Trizuljak)

Stačí se podívat na Marshallův podzim: Curych s Gershwinem, vídeňský Musikverein s Bruckner Orchester Linz (Ravel, Bernstein, Gershwin), Pärnu a Tallinn (Copland, Gershwin, Ellington, Bernstein), v prosinci Toulouse, Saarbrücken a silvestrovský Curych – všude američtí skladatelé. Bratislava je v itineráři jedinou zastávkou s Poulencem a Holstem, za což patří dramaturgii pochvala. Planety přitom Marshall už samozřejmě dirigoval; v lednu 2025 s Německým národním mládežnickým orchestrem na turné po Británii.

Méně originální je jeho varhanní repertoár: Widorova Varhanní symfonie č. 6 g moll, toccaty George C. Bakera či Bachova Toccata a fuga d moll zněly i v Gloucesteru či v Helsinkách a uslyšíme je i na sobotním recitálu v Redutě. U umělce jeho formátu to však nevadí: díky volným improvizacím není žádný jeho recitál stejný.

Němci mají pro takové hudebníky slovo Doppelbegabung, v Marshallově případě přesněji Dreifachbegabung. V Redutě jsme ho už viděli dirigovat od klavíru a nyní i zpoza hracího stolu varhan, a pokaždé působil stejně: ne jako diktátor, spíše jako katalyzátor, vtipný a trochu excentrický, avšak přesný. Gesto má jasné a úsporné, bez pózy, rytmus nese v celém těle. Filharmonici s ním hrají uvolněně a s chutí, což po třetím společném projektu za poslední roky ani nepřekvapuje.

Wayne Marshall, 19. listopadu 2026, Reduta, Bratislava (zdroj Slovenská filharmonie, foto Alexander Trizuljak)
Wayne Marshall, 19. listopadu 2026, Reduta, Bratislava (zdroj Slovenská filharmonie, foto Alexander Trizuljak)

Koncert pro princeznu, která ho nikdy nezahrála

Poulencův Koncert g moll má i méně známou historii. Objednavatelka, princezna Edmond de Polignac, rozená Winnaretta Singer, dědička impéria šicích strojů, chtěla skladbu, kterou by si sama zahrála na Cavaillé-Collových varhanách ve svém salonu. Honorář byl oproti Koncertu pro dva klavíry poloviční a vinu prý svedla na Roosevelta a hospodářskou krizi.

Výsledek byl pro amatérku nehratelný: na soukromé premiéře v prosinci 1938 seděl za varhanami Maurice Duruflé, který Poulencovi radil s registracemi, a dirigovala Nadia Boulanger. Střední Evropě je dílo blíže, než tušíme. Zlom v jeho vzniku přinesla smrt přítele Pierra-Octava Ferrouda, který v srpnu 1936 zahynul při autonehodě v Debrecínu na cestě za Bartókem. Poulenc se tehdy v Rocamadouru vrátil k víře a koncert popsal jako dílo Poulenca „na cestě do kláštera“. Klasická coincidentia oppositorum: mnich a uličník v jedné partituře, bachovská fantazie vedle pařížského šansonu.

Riegerovy varhany Reduty, symfonický nástroj s francouzským charakterem, jsou pro tuto hudbu jako stvořené a Marshall je dokázal využít. Úvodní akord měl gotickou váhu, registrace byly barevné a v rychlých úsecích bylo slyšet, že má v krvi i jazz. Smyčce hrály s plným, temným tónem a tympány dodaly dílu dramatický pulz. Pouze v několika místech trochu zakryl plný zvuk varhan smyčce. To je však věčný problém tohoto koncertu, se kterým zápasí i renomované nahrávky. Dirigovat z varhanní lavice kývnutím hlavy je efektní a souhra byla až na drobnosti v nástupech překvapivě přesná.

Přídavek nebyl. U sólisty, který se po potlesku vrací k dirigentskému pultu, to není nic výjimečného, ale od jednoho z nejlepších varhanních improvizátorů současnosti by i pět minut volné fantazie bylo darem.

Wayne Marshall, Slovenská filharmonie, 19. listopadu 2026, Reduta, Bratislava (zdroj Slovenská filharmonie, foto Alexander Trizuljak)
Wayne Marshall, Slovenská filharmonie, 19. listopadu 2026, Reduta, Bratislava (zdroj Slovenská filharmonie, foto Alexander Trizuljak)

Planety po Rahbarim

Planety znějí v Redutě přibližně jednou za pět let: v červnu 2022 jimi Daniel Raiskin uzavíral 73. sezonu, v květnu 2017 je dirigoval Alexander Rahbari. Na druhý zmíněný večer si dobře pamatuji – Rahbari vedl orchestr zpaměti. Více tance než dirigování, oči celého orchestru upřené na koncertního mistra. Jeho slova v lámané angličtině při našem prvním setkání mi dodnes znějí v uších: „Jsem nejlepší žijící dirigent na světě. Po Karajanovi druhý v celých dějinách.“

O Holstovi bylo napsáno vše, a přece některé drobnosti unikají pozornosti. Úvodní čtyři tóny Uranu, G–Es–A–H, jsou hudebním podpisem: GuStAv Holst. Holst sám měl nejraději Saturn, ne Jupiter. A když se v září 1918 v londýnské Queen’s Hall zkoušel Jupiter na soukromou premiéru, uklízečky prý odhodily mopy a pustily se do tance.

Marshall tančí jinak, celým tělem, ale s jasnou představou o celku. Mars byl o něco rychlejší, než jsme zvyklí. Holst sice chtěl tempo svižnější než pochod, zde se však místy tlačilo dopředu tak, že hrozivé crescendo ztratilo část své neúprosnosti. Odměnou byla Venuše: úvodní sólo lesního rohu mělo měkký, nosný tón a celá hornová sekce se během večera ukázala jako jedna z opor orchestru. K nejintimnějším momentům patřila i zpěvná sóla violy. Nejsilnější dojem zanechal Saturn: těživé tikání, které se postupně mění ve smíření. Slavnostní hymnická melodie uprostřed Jupitera měla široký oblouk, avšak bez kýče, a Uranovy kouzelnické triky měly správnou dávku humoru. V Neptunu zpívala ženská část Slovenského filharmonického sboru pod vedením Petra Rezníka s krásným pianissimem a závěrečné vytrácení do ticha se podařilo, což vůbec není samozřejmost.

Zvláštní kapitolou byl potlesk mezi jednotlivými částmi suity, který se po Marsu a Venuši zopakoval. Část abonentů to vnímala jako prohřešek proti koncertní etiketě, jde však o přirozený důsledek popularity díla: Planety přilákají i posluchače, kteří znají Holsta především prostřednictvím filmové hudby, vždyť Mars patří k jejím nejcitovanějším prototypům. Konvence tichých přestávek mezi částmi je přitom mladší, než se zdá; ještě Mozart v dopisech z Paříže s uspokojením zaznamenal potlesk uprostřed symfonie. Z hlediska instituce je takový zájem spíše ziskem než problémem, pokud se noví posluchači do Reduty vrátí i při méně populárním repertoáru.

Slovenská filharmonie, 19. listopadu 2026, Reduta, Bratislava (zdroj Slovenská filharmonie, foto Alexander Trizuljak)
Slovenská filharmonie, 19. listopadu 2026, Reduta, Bratislava (zdroj Slovenská filharmonie, foto Alexander Trizuljak)

Bratislava jako varhanní město

Listopadový víkend je pro milovníky královského nástroje malým svátkem a trochu i logistickým hlavolamem. V sobotu 21. listopadu nabízí Marshall v Redutě recitál s improvizacemi, v tentýž den hraje na Kalvárii Martin Sturm z Výmaru, který tamní nástroj v červnu 2024 inauguroval. Festival Kalvárské varhany vyvrcholí 5. prosince recitálem Oliviera Latryho (rozhovor s ním si můžete přečíst zde), titulárního varhaníka Notre-Dame, s bachovskými transkripcemi, Viernem, Duprém a samozřejmě improvizací.

Dvojice koncertů tedy dramaturgicky vybočila z Marshallovy americké koleje a ukázala ho jako muzikanta, který je doma v kostele i v kabaretu. Pár drobností by se našlo, ale energie, barvy a výborná sóla převážily. A Gershwin během večera zřejmě nikomu nechyběl.

Hodnocení autora: 85 %

Poulenc, Holst
19. listopadu 2026, 19:00 hodin
Reduta, Bratislava

Program
Francis Poulenc: Koncert g moll pro varhany, smyčcový orchestr a tympany, FP 93
Gustav Holst: Planety, orchestrální suita, op. 32

Účinkující
Slovenský filharmonický sbor
Slovenská filharmonie
Wayne Marshall – dirigent, varhany

Sdílet článek
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted