Dnešní představení Čajkovského Labutího jezera ve Slovenském národním divadle bude jiné, než ta předchozí. Je věnováno osmdesátinám legendě slovenského baletu Gustě Herényiové-Starostové. Právě dvojrole Odetty-Odílie patřila k jejím nejoblíbenějším. Vedle ní však za bezmála čtyřicet let ztvárnila na jevišti slovenské první scény mnoho desítek dalších neméně úspěšných rolí.
O.Nedbal: Z pohádky do pohádky (1956 – Zlatovláska, Jozef Zajko jako Princ)
P.I.Čajkovskij: Labutí jezero (1953 – Odetta, Vladimír Marek jako Princ)
Gusta Herényiová patří do první generace slovenských interpretů klasické baletní literatury. Baletu se začala věnovat ve dvanácti, už o pět let později, roku 1947, se stala členkou baletu Slovenského národního divadla. Po třech letech dostala sólistickou smlouvu. Pamětníci potvrzují, že v sobě hlavně měla potřebnou dávku ctižádosti, pracovitosti a vytrvalosti. Debutovala v Delibesově Coppélii jako Svanilda, mezi dalšími nejúspěšnějími rolemi je vedle již zmíněného Labutího jezera například Zlatovláska v Nedbalově baletu Z pohádky do pohádky a Lesní víla z Pohádky o Honzovi, Zarema z Asafjevovy Bachčisarajské fontány, Aurora z Čajkovského Spící krasavice, Prokofjevova Popelka a Julie, Adamova Giselle i Myrta. Recenze především oceňovaly precizní, technicky čisté provedení a také snahu o působivé přetlumočení daného tématu.
P.I.Čajkovskij: Labutí jezero (1973 – Odilie, Zoltán Nagy jako Princ)
A.Krejn: Laurencia (1958)
Odchodem ze scény ale umělecká práce Gusty Herényiové neskončila. Dál ve Slovenském narodním divadle působila jako pedagožka a asistentka choreografů. Zanedlouho, už koncem května, budou mít diváci možnost vidět jubilantku na jevišti znovu, a to v chystané premiéře světoznámého choreografa Jamesa Kudelky made in: Canada.
A hlavní celoživotní krédo letošní osmdesátnice? Spokojenost je projevem stagnace, nespokojenost projevem pokroku.
