Grand Théâtre de Genève – Velké divadlo v Ženevě je vlastně nové divadlo uvnitř staré budovy. První divadelní budova v tomhle krásném městě stála již v roce 1783 v Jardin des Bastions. Byla dřevěná a proto ji stihl osud všech podobných divadel: brzy vyhořela. Od roku 1861 uvažovali radní o stavbě nového kamenného divadla, ale napjatý městský rozpočet to nedovoloval. Vše se změnilo, když vévoda Karel Brunswick daroval Ženevě svůj majetek. Čtyři miliony franků ve zlatě, které město zdědilo, bylo dost na to, aby se postavilo nejen nové operní divadlo.
Mladý architekt Jacques-Elisée Goss vypracoval plány tohoto divadla a inspiroval se přitom Garnierovým stylem architektury. Stavba začala roku 1875 a divadlo bylo dokončeno roku 1879. Otevřeno pak bylo 2. října 1879 Rossiniho Vilémem Tellem. Nakonec však i tuto budovu zasáhl požár, a to paradoxně až ve dvacátém století. V květnu 1951 zcela zničil hlediště i jeviště, nedotčený zůstal jen foyer a obvodový plášť. Na renovaci budovy podle původních plánů zodpovědní činitelé města rezignovali. A to zejména proto, že požadavky na vybavení a divadelní techniku byly ve dvacátém století už zcela jiné, než v roce 1879. Rozhodnuto bylo vytvořit zcela nový interiér. Podíleli se na něm dva architekti – domácí Charles Schopfer a Ital Marcello Zavelani-Rossi. Při rekonstrukci byla zvýšena kapacita hlediště na 1 500 míst, provoz začal v prosinci 1962.
Z původního interiéru zůstal nádherný foyer ve stylu slavného divadla Palaise Garnier, se zlatem zdobenými štuky, nádhernými zrcadly a lustry a také s krásným empírovým krbem. Hlediště je zcela nové. Zajímavý je na něm zejména strop, který je profilovaný z vysekávaného plechu, ve kterém jako na oblačném nebi s hvězdami svítí ornamenty. Opona má podobu abstraktní malby špachtlí. Pod hledištěm je zkušební sál, orchestřiště pojme 100 hudebníků. Zajímavostí je také tzv. cyklorama – panoramatická „nekonečná opona“, která se dokáže odvíjet pomocí dvou bubnů, a která má celkovou délku 60 metrů. Dnes se tento scénografický prvek už příliš nepoužívá, ale v padesátých letech dvacátého století to stále ještě byl oblíbený nástroj simulace dynamického pohybu na jevišti.
Grand Théâtre de Genève je švýcarskou operní scénu první velikosti. Rozhodně budete překvapeni tím, že skloubení moderní architektury hlediště s původním interiérem foyeru je daleko méně násilné, než třeba ve vídeňské Státní opeře. Dlouholeté angažmá zde měla například Anja Silja, kromě opery má v budově sídlo i balet. Repertoár je klasický, ale naleznete tu také celou řadu málo hraných operních titulů. Z letošní sezóny stojí určitě za zmínku Sicilské nešpory, Láska ke třem pomerančům nebo Puritáni. Grand Théâtre de Genève je zajímavé tím, že velkou část svých inscenací realizuje v rámci koprodukcí s dalšími významnými operními domy, což umožňuje zachování špičkové úrovně za rozumných provozních nákladů.