Již od 19. března se v Komorním divadle v Plzni hraje pozoruhodný titul – Cabaret Ragtime Bronislava Roznose. Působivý a výjimečný projekt má nyní již za sebou řadu úspěšných repríz a je nezpochybnitelné, že se zasluhuje velkou pozornost.
Bronislav Roznos si pro své inscenace vybírá nekonvenční inscenační postupy, ozvláštněnou řeč těla a taneční znaky vždy poučené klasickým tancem. Jeho inscenace experimentují a nahlížejí zvolené téma pod několika úhly, mají blízko k rituálu či tajemné legendĕ. Plzeňské publikum se s jeho dílem seznámilo v roce 2001, kdy se v Divadle J. K. Tyla představil celovečerním tanečním divadlem Čas bolesti se syrovými tanečními obrazy působivě podpořenými bubny a desítkami hořících svíček. Cabaret Ragtime připravil pro svůj německý soubor v roce 2007, od roku 2009 ve Volkstheater Rostock Bronislav Roznos působí jako ředitel baletu a šéfchoreograf. “Základem pro vznik Cabaretu Ragtime byl hudební smĕr dvacátých a třicátých let. Období, které mĕ oslovuje nejen po hudební stránce, ale i jako celek. Architektura, móda, stejnĕ jako i jakási duševní a morální uvolnĕnost té doby. Nemĕl jsem ale v úmyslu vytvořit dílo v historickém duchu. Rozhodl jsem se rozvinout tuto atmosféru na pozadí soudobého reálného příběhu. Příběhu členů jednoho kabaretního souboru, který večer co večer předstupuje před své publikum se zámĕrem jej pobavit a vytvořit pro nĕj iluzi uvolnĕné atmosféry. Realita je ale v mnoha případech jiná, a tak vznikl z kontrastu mezi iluzí a realitou hlavní konflikt této inscenace,“ charakterizuje titul Bronislav Roznos.
Plzeňská inscenace je působivě a neotřele pojaté taneční divadlo na divadle s atraktivní hudbou třicátých let minulého století doplněnou i novějšími melodiemi. Titul v našich poměrech neobvyklý, veskrze moderní, v lecčems možná šokující až provokující, nesmírně působivý, precizně provedený. Titul, který čeří vody.
Cabaret Ragtime nás přivádí do jiného světa, než na který jsme zvyklí. Do světa iluzí i reality. A takřka současně do světa divadla i civilního života. Mezi členy souboru, kteří tančí v kabaretu, ale mají ještě i jiné ambice. Zahlédneme jejich cípky i odlesky stejně tak jako nahlédneme do civilního života tanečníků a tanečnic. Oba světy – divadelní i ten soukromý – se střídají a prolínají v podivuhodné symbióze. A to nejen na jevišti, ale přímo v hledišti. Před a hned na začátku představení (které se hraje bez pauzy) se totiž mezi publikum postupně vmísí samotní účinkující. Divák se tak vlastně ocitá v kabaretu krátce po té, kdy do Komorního divadla vstoupí. Míjí tanečníky, dívá se jim do tváří, aby je posléze viděl na jevišti jako profesionály kabaretu a současně v jeho zákulisí jako lidi, kteří mají své touhy, cíle i prostředky k jejich dosažení. A aby pak s nimi prožíval okamžiky z jejich životů.
Střídání tanečních stylů s veskrze civilním projevem je v podání členů baletního souboru Divadla J. K. Tyla obdivuhodné, stejně jako provedení neobvyklých tanečních čísel a celkové vystižení atmosféry. Co číslo, to pohled hluboko pod kůži. Ať je to zcela unikátní výstup – tanečník ve sprše (skvělý Richard Ševčík), nebo více než odvážný až akrobatický taneční výkon nově přijaté členky souboru (Michaela Musilová). Či taneční číslo, jakási vzpomínka na minulost v níž je i touha po tvůrčí budoucnosti šéfa kabaretního souboru v noblesním podání Jiřího Pokorného. Nebo tanečnice ztrácející se a unikající před pronásledováním ostrého světla reflektoru v šéfových rukou, hádky v divadelní šatně přenášející se do samotného vystoupení. Ale i „obyčejné“ převlékání z kostýmů do tepláků, okamžiky po vystoupení, rychlé proměny zářivých jevištních úsměvů do civilní únavy, až apatie a záblesk nadšení a zápalu pro jiné umění, než jaké nabízí laciný kabaret. Pro plzeňský baletní soubor v čele s Jiřím Pokorným bylo toto taneční divadlo výzvou, ve které všichni obstáli na výbornou. Jako celek i jako jednotlivci.
Jak působivé je střídání kabaretu a intimity, dravosti i lyriky, tak působivě se vše promítá v koncepci scény a kostýmů Roberta Schraga. Scéna je pojata jednoduše a účelně – posuvnými mřížovými konstrukcemi a schodištěm ji sami účinkující proměňují na jeviště kabaretu i šatny, efekty umocňuje působivé nasvícení a odlesky matných zrcadlových ploch. Mat šaten tak zvláštně kontrastuje s blyštivý efektem jevištní povrchnosti. A stejně tak působí i znamenitě vybraná hudba charakterizující jednotlivé situace. Jak kabaretní čísla, tak syrovost či osamělost civilu.
V Cabaretu Ragtime nehledejme jeden ucelený příběh, zápletku, drama, vyústění, pointu. A vlastně ani začátek či konec. Cabaret Ragtime se odehrává právě teď, tady, mezi námi a v nás. Ani my sami nevíme, jak se budou odvíjet naše cesty a naše životy, jak skončí naše touhy a zda se splní naše přání. I o tom je Cabaret Ragtime. Neobvyklou jevištní podobou, moderními tanečními formami jedinečně korespondujícími se scénou, je spíše jakýmsi ustrnutím v čase. Konkrétní, momentální výpovědí. Pohledem do lidského nitra skrze atraktivní nános divadelní šminky.
Cabaret Ragtime
Hudba S.Joplin, R.Wainwright, O.Havelka, G.Santaolalla, Y.Tiersen aj.
Choreografie a režie: Bronislav Roznos
Scéna a kostýmy: Robert Schrag
Asistenti choreografa: Zuzana Pokorná, Jan Kadlec
Balet Divadla J.K.Tyla v Plzni
Premiéra 19.března 2011 Komorní divadlo Plzeň
Šéf souboru – Petr Brettschneider / Jiří Pokorný
Diva – Jarmila Dycková / Michaela Musilová
V dalších rolích: Zuzana Hradilová / Kristýna Piechaczková / Renata Fatkhulislamova
Martina Drbušková / Nikola Pažoutová / Nela Mrázová
Nela Mrázová / Kateřina Štruncová
Martina Diblíková / Michaela Musilová
Martin Šinták / Milan Maláč
Petr Hos / Petr Klabusay
Richard Ševčík / Aleš Lindovský
Pavel Tručka / Ondřej Hajný
Miroslav Hradil
Foto M.Kolafová