Letošní pražskojarní recitál Edity Gruberové (19. května ve Dvořákově síni Rudolfina) byl svými vnějšími znaky téměř dokonalou kopií koncertu, na kterém legendární sopranistka v Praze vystoupila před čtyřmi roky, rovněž v rámci našeho největšího hudebního festivalu. Bouřlivé ovace po strop zaplněného sálu i tentokrát provázely Gruberovou od prvního vstoupení na pódium až po dlouhotrvající závěrečnou vřavu, která neměla daleko k atmosféře fotbalového utkání. Nechyběla ani tradiční rekvizita spojená s různými vystoupeními Gruberové, totiž transparent spuštěný z balkónu, tentokrát s nápisem „EDITA – SIMPLY THE BEST“. Hudební náplň koncertu byla však oproti roku 2008 poněkud odlišná. Zatímco tehdy byl program sestaven převážně z italského repertoáru, který Gruberová interpretuje nejčastěji (Donizetti, Bellini, ad.), letos nekorunovaná „královna koloratury“ zvolila dramaturgii zaměřenou zejména na francouzskou operu 19. století. Teprve ve druhé polovině večera zazněly dvě ukázky z děl italských autorů.
Gruberová nadchla publikum hned prvním (neoperním!) číslem, zřídka uváděnou fantazií pro soprán a orchestr Camilla Saint-Saënse Slavík a růže. Přes intonační nejistotu v prvních frázích se jednalo o velmi silné zahájení koncertu, podepřené navíc skutečností, že orchestrální doprovod se v tomto díle pohybuje ve velmi ztišené dynamice, takže dá vokálnímu partu dostatečně vyniknout. Následovaly valčíkově odlehčenější árie z oper Charlese Gounoda Romeo a Julie a Mireille, přednesené s patřičnou lehkostí a šarmem. Vrcholem první poloviny večera se stala árie Ofélie z opery Ambroise Thomase Hamlet. Gruberová v této výrazově náročné scéně skvěle uplatnila jednu ze svých hlavních deviz, totiž schopnost dokonale postihnout psychologii postavy. Protože dramaturgie koncertu jistě počítala s přídavky, na „oficiálním“ programu druhé poloviny večera byly „pouze“ dvě velké scény z oper Gaetana Donizettiho (scéna Marie ze 2. dějství opery Dcera pluku) a Vincenza Belliniho (scéna Aminy ze 2. dějství opery Náměsíčná). V obou scénách Gruberová opět potvrdila svůj vrozený herecký talent, schopnost věrohodně interpretovat psychologická hnutí postav a široký vokální výrazový rejstřík. Dokonalé splývavé legato v závěrečném čísle programu bylo skvělou ukázkou vynikající pěvecké techniky, kterou je Gruberová právem pověstná.
Po přímo frenetickém aplausu vyprodaného Rudolfina a několikerém standing ovations následovaly dva přídavky, v nichž Gruberová předvedla také svůj osobitý komický talent. Nejdříve v árii Adele ze Straussova Netopýra, kterou zpívala jako přídavek také při svém předchozím pražském vystoupení. Druhý přídavek byl zřejmě největším překvapením večera, neboť se jednalo o hudbu naprosto odlišného stylového zařazení, než jakou jsme zvyklí od Gruberové slýchat: Bernsteinův Candide. Nadšené publikum odměnilo Gruberovou dalšími dlouhými ovacemi, které trvaly ještě i dlouho po odchodu orchestru. Fanoušci však své vytrvalosti nemuseli litovat, neboť obdivovaná diva se ještě jednou sama vrátila děkovat na prázdné pódium.
K úspěchu večera výrazně přispěl také Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Andreje Jurkeviče, který s Editou Gruberovou opakovaně spolupracoval již dříve, např. při koncertním nastudování Donizettiho opery Lucrecia Borgia v Dortmundu, Drážďanech a Kolíně nad Rýnem. Orchestrální čísla byla vhodně zvolena s ohledem na „lehčí“ francouzský repertoár a Symfonický orchestr Českého rozhlasu je interpretoval s patřičným espritem, bez zbytečné zatěžkanosti.
Přestože při přísném posouzení by bylo možno Gruberové vytknout drobná intonační zakolísání, občas neslyšitelné tóny v nízké hlasové poloze nebo naopak některé přeforzírované výšky, jedná se jen o drobné pihy na kráse. Umělkyně je ve svých šestašedesáti letech stále ve vynikající pěvecké kondici, díky svému hereckému umění dokáže i při koncertním provedení árií vytvářet na scéně sugestivní příběhy, má přirozený dar komunikovat s publikem a vytvořit v sále tu „správnou“ atmosféru. Jedná se zkrátka o mimořádnou uměleckou osobnost, která všem interpretům, pohybujícím se v operním světě, na dlouhá desetiletí nastavila laťku velmi vysoko.
Edita Gruberová (soprán)
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Dirigent: Andrej Jurkevič
19. května 2012 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program:
– Camille Saint-Saëns: Le Rossignol et la Rose
árie, výstupy a orchestrální části z oper:
– Charles Gounod: Romeo a Julie; Mireille
– Ambroise Thomas: Raymond; Hamlet
– Gaetano Donizetti: Dcera pluku
– Amilcare Ponchielli: La Gioconda
– Vinzenzo Bellini: La Sonnambula
Foto Pražské jaro – Ivan Malý
