Národní divadlo uvedlo 30. května premiéru Smetanovy komické opery Dvě vdovy. S ní se na prkna Zlaté kapličky vrátilo inscenační duo Dvořák – Nekvasil, které v minulosti dokázalo, že netrpí přehnanou pietou a pocitem nedotknutelnosti díla tohoto národního klasika (kontroverzní Prodaná nevěsta). Nyní však předvedli zcela jiný přístup – ke spolupráci si přizvali výtvarníka Theodora Pištěka a s jeho stylově a esteticky obdivuhodnými kostýmy rozehráli poklidnou harmonii barev a elegance měšťanského salonu.
Mladé vdovy Karolina a Anežka žijí svůj poklidný život ve vile na venkově, kam jen občas zajde hajný Mumlal nebo vpadne místní chasa během nějaké veselice (prostý venkovský lid je do příběhu z vyšších vrstev naroubován spíš pro chvilkové oživení a jako žádaný vlastenecký prvek). Poklidná idylka končí ve chvíli, kdy hajný zatkne domnělého pytláka, z nějž se vyklube Ladislav Podhajský, tajný ctitel přísné vdovy Anežky. Ta jej vytrvale odmítá až do doby, kdy o něj projeví zájem svůdná Karolina. Pak se rychle vzpamatuje, odhodí černý šat, vyzná se z lásky k Ladislavovi a skrovná zápletka spěje k happyendu.
Scénu (Daniel Dvořák) tvoří po celou dobu jediný interiér – přijímací salon vily. Je vyveden v jemných pastelových barvách, mánesovsky zlatavých. Hlavním nositelem proměn a nálad je pouze světlo: zářivý sluneční svit skrz okna a žaluzie, tři řady lustrů, které se snášejí dolů nebo vystupují nahoru. Stávají se mobiliářem i tvůrcem intimní atmosféry, když jejich světlo slábne a mění barvu. V šeru pokoje se občas kmitnou projekce kardiogramu (k textu o láskou souženém srdci) nebo písmena či svítící šipky mířící na postavu. V tom je přece jen čitelná známka odlehčeného Dvořákova rukopisu.
Režie Jiřího Nekvasila je prosta všech gagů, nesnaží se ze zpěvohry – postavené na konverzaci čtyř aktérů a dějově spíše chudé – dostat více, než v ní je, nebo tam něco uměle přidávat. Příběh plyne přirozeně a ponechává velký prostor pro vyznění velkolepé hudby.
Kostýmy (Theodor Pištěk) jsou detailně zpracované, zvláště pro obě hlavní protagonistky velmi slušivé. Vlastně je dost nezvyklé vidět u Smetanovy hudby, kterou si spojujeme s historickými a lidovými náměty, elegantní modely šatů z jeho doby či trochu mladší módy (kostým Ladislava vykazoval dokonce pokrokové sportovní prvky). Ale v libretu se o módě a šatech přitom hodně mluví. Ostatně jsou tam i další salonní témata, která zřejmě kolovala společenskými večírky, například opatrně se probouzející ženská nezávislost (proč by se vdova s majetkem po manželovi měla rychle zbavovat své svobody dalším sňatkem?), nebo i náznak generačního střetu se zastánci tuhého patriarchátu (zde reprezentovanými starým Mumlalem).
Opeře se dostalo vynikajícího hudebního nastudování, už od předehry zaujal především sympatický výkon orchestru vedeného Robertem Jindrou – angažovaný, plastický přednes bez chyb a závad. Koketní Karolinu zpívala Jana Sibera, které vycházely střední polohy i výšky, i když ve vyšších polohách její hlas trochu ztrácel barvu a výslovnost nebyla moc srozumitelná.
Výkonným sopránem se může pochlubit Maria Kobielska. I když její postava je zpočátku vedle výbušné Karoliny nenápadnější, v druhém jednání zcela excelovala v dlouhém výstupu (Jak by mohlo krásné býti, výstup 5).
Ladislava Podhajského ztvárnil Aleš Briscein, který si se svým „žídkovsky“ světlým a hybným tenorem (škoda té mírně klouzavé intonace) může dovolit zpívat dnes v podstatě cokoli, až po závratné výšky. S bezelstnou blonďatou vizáží vypadal možná příliš mladistvě, jako mladý floutek pouštějící se do dobrodružství, než jako uchazeč o seriózní vdovskou ruku.
Bodrého mluvku a hlavní komickou postavu Mumlala zpíval s chutí basista Luděk Vele. 
Za obzvlášť vydařené pak považuji dua, tria a kvarteta všech sólistů, která byla skvěle sezpívaná, sladěná, přehledná i v rychlých tempech a zněla hezky vyváženě.
Dvě vdovy jsou milým příspěvkem do repertoáru Národního divadla. Je to příjemná inscenace, která nechce ničím překvapit, ale ani nenudí – také díky velkoleposti Smetanovy hudby. +++
===
Hodnocení autorky recenze: 80 %
Bedřich Smetana:
Dvě vdovy
Hudební nastudování: Robert Jindra
Dirigent: Robert Jindra (alt. Jan Chalupecký)
Režie: Jiří Nekvasil
Scéna: Daniel Dvořák
Kostýmy: Theodor Pištěk
Sbormistr: Martin Buchta
Choreografie: Ladislava Košíková
Dramaturgie: Beno Blachut
Orchestr a sbor Národního divadla
Premiéra 30. května Národní divadlo Praha
Karolina – Jana Sibera (alt. Marie Fajtová)
Anežka – Maria Kobielska (alt. Dana Burešová)
Ladislav Podhájský – Aleš Briscein (alt. Richard Samek)
Mumlal – Luděk Vele (alt. Zdeněk Plech)
Toník – Martin Šrejma (alt. Václav Sibera)
Lidunka – Michaela Gemrotová (alt. Yukiko Šrejmová Kinjo)
Foto Hana Smejkalová
