Ve čtvrtek se v pražském Rudolfinu uskutečnil jeden z posledních koncertů letošního ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Monotematický večer, sestavený výhradně z děl Wolfganga Amadea Mozarta, byl podle očekávání dlouho dopředu beznadějně vyprodán. Není divu, jména Murray Perahia a Academy of St Martin in the Fields představují dlouhá léta absolutní špičku v oblasti mozartovské interpretace. (Mezi diváky v sále zasedl i Perahiův velký obdivovatel, klavírista Ivan Moravec, který o svém kolegovi hovoří jako o „zázračném“ umělci.)
Jeden z nejproslulejších komorních orchestrů světa, založený roku 1959 dirigentem Nevillem Marrinerem, získal své mezinárodní renomé právě především díky soustavné, cílevědomé a především vynikající interpretaci Mozartova díla, která je dnes často obecně vnímána jako vzorová. Fenomenální americký klavírista s řeckými kořeny, jehož bohaté zkušenosti s prováděním Mozartova díla lze rovněž počítat na desítky let, se letos vrátil na pražskojarní koncertní pódium již počtvrté a stejně jako v předešlých případech se i tentokrát představil v dvojjediné roli sólisty a dirigenta.
Jako první skladba večera zazněla Serenáda D dur, KV 239, známá jako Serenata notturna. Třívěté dílo dvacetiletého Mozarta, které by bylo možno s trochou nadsázky označit jako malý koncert pro smyčcový kvartet a komorní orchestr, je typické svým výrazným využitím tympánů a i na autorovy poměry radostnou atmosférou. Svatomartinští provedli serenádu s brilancí a dokonalou souhrou a od prvních taktů se jim dařilo přenést na publikum nespoutanou radost z „muzicírování“. Zejména střídání sól a tutti úseků bylo provedeno s lehkostí a přirozeností, které jsou tomuto orchestru vlastní.
Po tomto více než zdařilém entrée pokračoval program „Korunovačním“ Klavírním koncertem D dur, KV 537. Perahia, kterého lze považovat přímo za experta na Mozartovy klavírní koncerty (mimo jiné počátkem osmdesátých let pořídil jejich kompletní nahrávku pro vydavatelství Sony), přednesl sólový part poměrně energicky a s temperamentem, aniž by tím jakkoli ubral na mozartovské lehkosti a jiskřivosti, tempa volil spíše svižnější (tempa pro druhou a třetí větu ostatně autor vůbec neurčil, obvykle jsou interpretována jako larghetto a allegretto). Podle očekávání předvedl svůj jedinečně měkký, ale pevný úhoz a neobyčejnou kultivovanost při tvoření tónu, stejně jako promyšlenou, střídmou pedalizaci. Tyto vlastnosti klavíristovy hry si bylo možno vychutnat zejména v pomalé větě, v níž jsou rozsáhlé úseky hrané pouze sólovým nástrojem bez doprovodu orchestru (orchestrální party druhé věty se nedochovaly, stejně jako v některých sólových pasážích part pro levou ruku; v prvním tištěném vydání díla z roku 1794 jsou tyto chybějící party doplněny, pravděpodobně nakladatelem Johannem André). Přes několik drobných technických chyb bylo Perahiovo provedení koncertu velkým zážitkem a klavírista jím znovu potvrdil svoje mimořádné postavení na poli současné mozartovské interpretace.
Po přestávce se Perahia postavil za dirigentský pult, odkud řídil provedení první z trojice Mozartových vrcholných symfonií, č. 39 Es dur, KV 543. Dílo z roku 1788, jen o několik měsíců mladší než uvedený klavírní koncert, představuje sumu skladatelova kompozičního mistrovství v závěrečném tvůrčím období. Symfonie byla provedena s velkým pochopením pro její osobitý charakter, totiž kolísání mezi projasněnými úseky plnými pozitivní energie a temnými pasážemi, který jako by byl ozvěnou dvojlomné atmosféry Dona Giovanniho. Temperamentní, živá hra s dokonale sehranými nástrojovými sekcemi, která je pro interpretační styl orchestru typická, našla své uplatnění zejména v krajních větách, zatímco v zamyšleném Andante con moto skvěle vyzněl měkký, sametový zvuk celého ansámblu. Reakce vyprodané Dvořákovy síně Rudolfina svědčily o skvělém dojmu, který osvědčená kombinace interpretů i na letošním Pražském jaru zanechala a který byl snad narušen jen soustavným kašláním části publika; zejména při ztišené volné větě klavírního koncertu bylo nechtěného hluku skutečně nad únosnou míru. Doufejme, že klavíristu ani orchestr tento zlozvyk pražského obecenstva neodradí a že dodrží svůj pravidelný tříletý cyklus pražskojarních vystoupení. V roce 2016 se budeme těšit na dalšího skvělého Mozarta!
Hodnocení autora recenze: 90 %
Pražské jaro 2013
Academy of St Martin in the Fields
Murray Perahia – klavír, dirigent
30. května 2013 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program:
W. A. Mozart:
– Klavírní koncert D dur, KV 537 „Korunovační“
– Serenáda č. 6 D dur KV 239 „Serenata notturna“
– Symfonie č. 39 Es dur, KV 543
Foto Pražské jaro-Ivan Malý
