Neodmyslitelná tvář Baletu Národního divadla posledních tři desetiletí. Dřív nepřehlédnutelná zdaleka nejen kvůli své vysoké postavě na jevišti, později zase jako baletní mistryně nápadná mnohému z návštěvníků díky svému bedlivému oku baletní mistryně v hledišti. Někdejší primabalerina první scény Michaela Černá slaví právě dnes pětapadesátiny. Blahopřejeme! 
Na jevišti zlaté kapličky vystupovala v sólových rolích od dětských let a o svém výrazném talentu přesvědčila již jako posluchačka druhého ročníku pražské konzervatoře, kdy tančila pohostinsky v inscenaci Paquita s ukázkami těch nejnáročnějších scén z klasického baletního odkazu. Pro umělecký růst Michaely Černé ovšem bylo klíčové působení v bratislavském Slovenském národním divadle, kde ji angažovali jako sólistku ihned po absolutoriu konzervatoře v roce 1977. Její další umělecké působení je nicméně svázáno s pražským Národním divadlem, kde se začala znovu objevovat od roku 1979.
K největším rolím této výjimečné baleriny patřila například Odetta-Odilie v Labutím jezeře, Runa v Radúzovi a Mahuleně, Zarema v Bachčisarajské fontáně, Giulietta v Hoffmannových povídkách nebo Lady Macbeth.
V devadesátých letech pak zazářila i v komediálních úlohách, kupříkladu jako Macecha v Popelce nebo Sólistka v Někdo to rád… Od roku 1997 působí v Baletu Národního divadla jako baletní mistryně.
Foto archiv ND
