Zažít Many Many Women Petra Kotíka a S.E.M. Ensemble. Ocitnout se někde na pomezí hudby jako ze středověkého chrámu v kombinaci s hudební intimitou vlakového kupé. Společná cesta připomínající noční jízdu transatlantickým rychlíkem z dobře známého místa, počínaje pečlivým výběrem sedadla. Nevýznamná je vidina konce, který je až kdesi v dálce. Daleko tak, že čas zde tvoří jen shluk nekonečně malých momentů, nepravidelně střídající se směs nahých dvojhlasů se po své klidné expozici zaplétá do zhmotňujícího dialogu a člověk pomalu cítí, jak se stává součástí všech zvuků a tónů. A pak ticho. Zastávka uprostřed noci. Bez jakéhokoliv kvílení brzd, jakoby chirurgickým řezem.
Poetika vlakového kupé ovšem plyne lépe zpoza zavřených očí. Samotný prostor jí příliš nenahrává.
Dům kultury města Ostravy je stavba z roku 1961 a je to na nej vidieť na prvý pohľad. Socialisticko-funkcionalistická budova nie je ničím príjemným na pohľad, našťastie samotný koncertný sál ponúka pomerne vyrovnanú a vysokú kvalitu akustiky. Tam však plusy končia. Je pre mňa nepochopiteľné ako po predošlých dvoch vynikajúco vybraných priestoroch v rámci festivalu sa tentoraz zvolil tento atmosférou nepríjemný sál. Aspoň ak by sa vypli svetlá a hlavne jeden z reflektorov, ktorý svietil priamo do očí. Tak by človek nevidel okolo seba a hneď by bol posluch príjemnejší. Samotné dielo skôr ašpiruje k menším priestorom podobným prevedeniu vo White box restaurant v Thajsku. Uznávam, že Ostrava má obmedzené možnosti, no myslím, že nejaký menší priestor, kde by sa zmestilo publikum príchodiace na šesťhodinový koncert (teda nie veľký dav) by sa našiel.
Benevolentnost příchodů a odchodů ze svého místa, možnost korzování po prostorách hlediště či vyhrazená místa s žíněnkami na poslech vleže byla vítaným a technicky nezbytným jevem. Nutno ovšem uznat, že tyto přesuny byly prováděny bez zbytečného hluku a otálení, čímž zůstal intimní ráz skladby nenarušen. Dílo je rovněž napsané tak, aby stejné pohodlí bylo umožněno i performerům, kteří se tak mohli v pauze svého partu jít osvěžit mimo sál.
Vysokou náročnost zde není třeba nějak dlouze vysvětlovat. Tato opravdu nekonečně dlouhá či nekonečně krátká cesta se jen těžko dá rozdělovat na jednotlivé okamžiky a vytýkat drobnosti působí až nevýznamně slabým hlasem. Drobná pěvecká váhání na počátku v celé délce nezpůsobovala žádné újmy. Nepřesnost nástupů v začátku, zde je ovšem třeba zcela vynechat bas-barytonovou dvojici Stevena Hrycelaka a Kelvina Chana, jež byla celou dobu zcela jistí, jen umocňovala křehkost celého kusu a toho, že nezpívají stroje. Steinovský dialog ve vlakovém kupé se přeci musí nechat postupně rozvinout. Po celé své délce tedy bylo udrženo vysoké nasazení, a co mělo zaznít, správně zaznělo. Pianissima místy až brala dech, což zde ve své dvojsmyslnosti má svůj uctivě kritický význam. Komunikace Petra Kotíka s ansámblem probíhala po celou dobu koncertu, stejně jako místy dané a místy samotnými dvojicemi zvolené nástupy, působily velmi uvolněným a klidným dojmem.
To čo sa dalo presne pred týždňom vytknúť sa tu musí vyzdvihnúť. Pauzy. V tých rôzne dlhých chvíľach ticha si človek mohol užívať intenzívny pocit potešenia, že nemusí silou mocou niečo znieť. V tej istej chvíli však pociťovať radosť z toho, že z toho nič opäť vznikne nádherné a intenzívne niečo. Nádherné bolo, keď počas jedného obzvlášť dlhého ticha, kde samotný autor váhal či už začať či nie, naťahoval sa za svojou flautou, ale pretiahol to do maxima a vytvoril tak nádherný moment očakávania.
Dovoľte mi nakoniec uviesť pár veršov, ktoré ma napadli počas tých dlhých šiestich hodín a ktoré mi celkom trefne vystihujú včerajší večer a nie len ten:
Every nothing ended with something, every something ended with nothing
nothing is nothing, something is something
nothing is something, something is nothing
something ended,
ended nothing
Hodnocení autorů recenze: 95%
Ostravské dny 2013
Petr Kotík:
Many Many Women
S.E.M. Ensemble (New York)
Kamala Sankaram, soprán (New York)
Sadie Dawkins Rosales, soprán (New York)
Patrick Fennig, kontratenor (New York)
Daniel Neer, tenor (New York)
Kelvin Chan, baryton (New York)
Steven Hrycelak, bas (New York)
23. srpna 2013 Dům kultury města Ostravy
Délka představení 5 a půl hodiny bez přestávky.
Foto Ostravské dny 2013
