V italské Cenedě se před dvě stě šedesáti pěti lety, 10. března 1749, narodil italský básník Lorenzo da Ponte. Jako libretista pomohl ke slávě nejlepším Mozartovým operám, Figarově svatbě či Donu Giovannimu. Výjimečně jazykově vybavený da Ponte – uměl italsky, latinsky, německy, francouzsky a anglicky – psal ale také pro dvorního skladatele Antonia Salieriho.
Narodil se v chudé židovské rodině jako Emanuele Conegliano. Jméno, pod kterým vstoupil do dějin opery, přejal od biskupa, jenž ho pokřtil. Stal se knězem a učil literaturu. Za rousseauovskou kritiku společenských poměrů ale da Pontemu výuku zakázali a poslali ho do vyhnanství. Uchytil se ve Vídni jako dvorní básník císaře Josefa II.
Da Ponte tvořil i pro Christopha Willibalda Glucka, Franceska Giuseppa Bianchiho a řadu dalších skladatelů, jejichž jména už upadla v zapomnění. On sám se však stal nesmrtelným právě librety pro Wolfganga Amadea Mozarta. Figarova svatba, Don Giovanni a Così fan tutte dodnes patří k repertoáru operních domů na celém světě.
Svůj pestrý život zakončil da Ponte v Americe. Obchodoval tu s knihami i obilím, vyučoval italštinu a literaturu. Zasloužil se o uvádění italské opery a i jeho přičiněním byla v New Yorku postavena první operní budova – padesát let před Metropolitní operou. Da Ponte zemřel v New Yorku 17. srpna 1838 ve věku osmdesát devět let.
Foto archiv
