Premiéru nového představení Svěcení jara umělecké skupiny Handa Gote hostilo včera večer divadlo Alfred ve dvoře. Inspiraci tvůrci čerpali z hudby Igora Stravinského, z jedné z nejvýznamnějších skladeb avantgardní hudby, a z dobové baletní choreografie Václava Nižinského. Výsledný kus je ale nejen spojením hudby a tance, představení, k němuž Handa Gote přizvala finského hudebníka a performera Pasi Mäkeläu, se pohybuje na pomezí rituálu, koncertu, tance a performance.
Svěcení jara mělo premiéru v Paříži 29. května 1913 a novátorské techniky v něm uplatněné, hlavně progresivní hudba zdůrazňující rytmickou složku v kombinaci s Nižinského antibaletními pozicemi, se setkaly s bouřlivou reakcí publika. Děj baletu vychází z rekonstrukce pohanského rituálu, který oslavuje jaro a předznamenává nový život – stejně jako Stravinského skladba a Nižinského originální choreografie předznamenala novou společenskou a uměleckou éru modernismu.
Používání neobvyklých postupů a prozkoumávání hranic jednotlivých žánrů je pro Handa Gote charakteristické, stejně jako recyklace (námětů i rekvizit) a hledání nových kontextů. „Svěcení jara je koncert zahraný na hračky, nalezené objekty a staré gramodesky, kakofonická opera i lunatická groteska o souboji dvou principů,“ říká k představení Veronika Švábová.
Tématem rituálů, respektive jejich nefunkčností a degenerací v současné době, se Handa Gote zabývá dlouhodobě. „Jako v zoufalé a naivní snaze o záchranu světa v představení Rain Dance, tak i ve Svěcení jara rituál nedochází svého naplnění a je jen úpornou snahou o vytyčení teritoria, kde platí bývalé zákony. Jde o vyšinutý rituál, který ohledává zbytky pohanství zasuté pod nánosy křesťanské tradice i sekulární společnosti.“
Handa Gote se věnuje experimentování s dramaturgií, začleňování nedivadelních prvků do své práce a vývojem vlastního pojetí divadla. Dlouhodobě se inspiruje vědou a technikou a jazykem nových médií aplikovaným na divadelní představení. Pasi Mäkelä je finský umělec, performer, choreograf a hudebník momentálně žijící v Praze. Jeho performance jsou do velké míry založeny na japonském tanci butó. Pasi vyvinul jeho specifickou verzi, kterou ve Svěcení jara obohacuje třeba o zkušenost se zambijskými tanci Muganda.
Foto Petr Králík
