Cituplný, vroucí přednes byl vlastní Karlu Strakatému. Jeden z nejvýznamnějších českých pěvců první poloviny devatenáctého století, narozený 2. července 1804, měl vyrovnaný, mohutný, zvučný a lahodný hlas takového rozsahu, že mohl zpívat jak obzvláště nízko položené úlohy, tak i vyloženě barytonové role. Ne tak všestranné bylo ovšem jeho herectví – nejpřesvědčivěji ztvárňoval postavy, které mu byly blízké svou dobrosrdečností, lidovou rázovitostí a usedlou solidností.
Narodil se v Blatné v rodině hrnčíře, jeho otec i dědeček byli hudebně založení, oba zpívali ve sboru barona Hildpranta, majitele blatenského panství. Po studiích filozofie v Praze se zapsal na pražskou právnickou fakultu, ale hudba ho přitahovala víc. Už během studií soukromě vyučoval a zpíval v kostelích. Jan Nepomuk Štěpánek mu brzy nabídl místo ve Stavovském divadle.
A s tímto divadlem, kde byl přes třicet let angažován jako první basista, spojil celou svou uměleckou dráhu. Na jeho scéně vytvořil kromě dvou set padesáti tří rolí ve sto čtyřiceti devíti operách i sto devatenáct rolí činoherních.
Byl rovněž výborným a oceňovaným zpěvákem písní, což ho spolu s nadáním pro charakterní role z lidového prostředí předurčovalo i k častému účinkování v lidových hrách se zpěvy. Přímo pro něho napsali Tyl a Škroup do Fidlovačky postavu slepého houslisty Mareše a dojemnou vlasteneckou píseň Kde domov můj, dnešní českou hymnu. Strakatý zemřel 26. dubna 1868 v Praze.
Foto archiv
