Je to předchůdce elektronických hudebních nástrojů, jeho název je theremin a je to výjimečný a podivuhodný nástroj vydávající tóny, aniž by bylo třeba se jej dotýkat. V Evropě má hrstku zapálených obdivovatelů a dvacítka vyznavačů hry na tento mimořádně náročný nástroj se o letošních prázdninách setkala ve francouzském městě Colmar. 
„Jsou všichni připraveni? Začneme znovu od dvanáctého taktu!“ Ve svém starém domě v centru Colmaru nechává profesor Thierry Frenkel kvarteto hudebníků znovu zahrát Vivaldiho partituru, kterou sám upravil pro tento nástroj. Hráči z Liverpoolu, Kodaně či Hamburku hýbají rukama ve vzduchu nad nástrojem, jako by chtěli drnkat na struny neviditelných houslí. 
Theremin vynalezl v roce 1919 Lev Sergejevič Těrmen, známý též jako Léon Theremin. Přístroj funguje podle principu radiových interferencí: hráč ovládá zvuk tím, že pohybuje rukama v blízkosti dvou antén. Pravá kontroluje výšku tónu, levá modeluje sílu a „hudební výraz“.
Zařízení doplňuje tlačítko regulace zvukové barvy, čímž se dosahuje barvy připomínající housle, flétnu nebo klarinet.
„Složité je na tom to, že musíte hrát ve vzduchu. Nemáte žádnou značku, kam položit prsty, abyste dosáhli takového či onakého tónu,“ říká padesátiletý profesor Thierry Frenkel, který je v Evropě jedním z mála, kdo jsou schopni thereminy opravovat či ladit.
V jeho kanceláři leží partitury klasické hudby vedle tranzistorů. „Pan profesor upravil můj nástroj tak, že má teď větší rozsah: dnes místo čtyř oktáv zahraji osm,“ raduje se jeden ze stážistů.
Pro theremin bylo napsáno jen málo skladeb; občas se používal ve filmech, zejména v hororech. Kdo se k nástroji přiblíží poprvé, zažije překvapení: z thereminu se místo hudby hodné toho jména line kňučivý lomoz. Nástroj vyžaduje minimum hudebního sluchu. „Podařilo se mi zahrát stupnici, ale bylo to těžké,“ přiznává sedmadvacetiletá klarinetistka Coline Pierré, která přijela do Colmaru na svou první lekci. O prvních krocích ve hře na tento podivuhodný nástroj snila od té doby, kdy ho objevila ve filmu Tima Burtona, a chce ve hře na theremin vytrvat. „Ale asi se budu muset učit sama,“ říká. 
Theremin má přesto své virtuosy. Patří k nim i Němka Carolina Eyck, považovaná za jednu z nejlepších hráček na tento nástroj na světě. „Na tomto nástroji miluji to, že mohu dát dynamickou formu jeho tónu, jako u houslí,“ vysvětluje šestadvacetiletá umělkyně, která učí hře na theremin v Lipsku. Sama na něj hraje už od sedmi let. „Především na něm lze vyjádřit mnoho emocí, neboť každý drobný pohyb má svůj tón: je slyšet sebemenší zachvění,“ říká Carolina Eyck, která právě nahrála své CD.
Ať je tomu jakkoli, hraní na theremin člověka po nabitém denním programu velmi zklidní, je to určitá forma meditace, tvrdí dvaašedesátiletý inženýr Terry Bowler z Liverpoolu. „Jsme tady všichni trošku střelení, ale jinak bychom na tohle nehráli,“ směje se.
Foto AFP, archiv
