Klavírní recitál Martina Helmchena v Rudolfinu
Zvolit ve svých třiatřiceti letech tak náročný program obsahující Beethovenových třicet tři variací na Diabelliho téma vyžaduje odvahu, ale i pokoru. Berlínský klavírista Martin Helmchen, který vystoupil na pódium pražského Rudolfina v rámci cyklu FOK Světová klavírní tvorba, má dobré nervy, kondici i paměť.
Hrát pozdního Beethovena je především o řádu a rytmu tak, aby skladba byla posluchači srozumitelná. Očekávaná německá preciznost a úcta k notovému zápisu se však vytratila. Diabelliho valčík je ve skutečnosti menuetem se zdvihem na třetí dobu (často navíc okrášlenou přírazem) a rovněž skladatel zařazuje formu menuetu jako poslední variaci. Důraz by proto měl být na těžkou dobu. Také nedodržení zápisu tečkovaného rytmu ve variacích 13, 14 a 19 navodilo pocit neklidu. Bohužel jsme neslyšeli Alfredem Brendelem zmiňovaný humor a nadsázku ani při citaci Leporella ve Variaci č. 22. Rovněž nevyzněla šlechetná gotická důstojnost první pomalé variace, ani vášnivá ornamentální melodie Bachovského adagia. Virtuózní části se navíc uspěchaně slévaly a poslední noty byly spolykány. Tak pouze cramerovská Variace č. 23 a klimax díla ve formě händlovské fugy (Variace č. 32) vyzněly dobře. Martin Helmchen, který má skladbu v repertoáru teprve od současné koncertní sezony, jistě toto dílo zahraje s větším nadhledem ve vyzrálejším věku. Třeba tak jako Svjatoslav Richter na Pražském jaru v roce 1986, když mu bylo jednasedmdesát let.
Volba programu sestaveného pouze z variačních skladeb byla neobvyklá a v jistém ohledu objevná. Úvodní Schubertovy Variace na téma od Anselma Hüttenbrennera v daktylském rytmu a v tónině připomínající Allegretto ze sedmé Symfonie Ludwiga van Beethovena sloužily mladému umělci na rozehrání. Klidu dílo nabylo teprve v pozdějších variacích, i když Schubertova barevná písňová nálada chyběla. Koncentrované provedení Webernovy atonální Variace pro klavír z jeho posledního skladatelského období přes anglicky sólistou prezentované vysvětlení věkově starší a prořídlé publikum neoslovilo. Schumannovy Variace na jméno Abegg, op. 1, představují vysoké technické nároky na umělce. Lze je pojmout virtuózně, jak jsou známé z provedení Lang-Langa nebo Kissina, ale také mohou mít nadstavbu představovanou třeba interpretací Clary Haskil. Včera se v Rudolfinu obojí ztratilo v mlhavém oparu. Kladem večera tak zůstalo střídmé používání pedálu a technická vybavenost klavíristy.
Hodnocení autora glosy: 45 %
Světová klavírní tvorba
Martin Helmchen (klavír)
18. dubna 2015 Dvořákova síň – Rudolfinum Praha
program:
– Franz Schubert: 13 variací na téma od Anselma Hüttenbrennera a moll D 576
– Anton Webern: Variace pro klavír, op. 27
– Robert Schumann: Variace na jméno Abegg, op. 1
– Ludwig van Beethoven: Diabelliho variace, op. 120
www.fok.cz
Foto Marco Borggreve
