Bořitelé chrámu

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Rozhodl jsem se, byť poněkud opožděně, vstoupit do polemiky, která se rozvinula po názorovém střetu operního režiséra Václava Věžníka s choreografem, toho času šéfem baletu Národního divadla Brno, Máriem Radačovským ohledně nové inscenace Čajkovského Labutího jezera. Nechci se vyslovovat k tomu, zda má, či nemá choreograf právo nakládat s hudbou třeba věhlasných klasiků tak, jak to vyhovuje jeho představám. Již slavný Nižinskij kdysi prohlašoval, že tančit se dá na každou hudbu, protože je potřeba především rytmus. Zda tedy lze nejslavnější balet vůbec – Labutí jezero – exploatovat pro potřeby choreografovy koncepce či vize, je nesporně otázkou, ale taneční řeč je jistě abstraktnější než zpívané slovo, a třebaže i balet má svou strukturu příběhu, kde se předpokládá prolínání rovin času a prostředí i roviny psychologie postav, má tu jistě choreograf volnější ruku než operní režisér. Ale principiálně jde o totéž: zda je právo režiséra či choreografa omezeno nějakými, ať už umělecko-strukturálními, či autorsko-právními limity, zda může se zvoleným dílem nakládat libovolně, tedy svévolně, a svou koncepci emancipovat od původních tvůrčích záměrů skladatele a libretisty. Rozhodující je samozřejmě umělecký výsledek inscenace, ale o to teď nejde. Jenom mě udivila a dá se říci, že dokonce vnitřně popudila, skutečnost, že se dílo Čajkovského uvádí pod anglickým titulem Black and White. Proč? Hraje se pro turisty, anebo pro brněnské občany, nebo jde o nějaký typicky brněnský trend, jak už naznačila inscenace brněnských současných skladatelů Iva Medka a Markéty Dvořákové nazvaná Alice in Bed na anglické libreto zpívané českými zpěváky špatnou výslovností, aniž by byl název této opery uveden kdekoli na nějakém plakátu česky, a navíc tuto nemohoucí režii někdejšího šéfa brněnské opery Rocca si brněnské Národní divadlo vybralo jako zřejmě svou reprezentativní inscenaci, zařadivši ji na bienále Opera 2015. Ale i tady platí: kdo chce kam, pomozme mu tam.Nyní nechme tedy balety a brněnskou angličtinu stranou, ale vraťme se k meritu věci, které tato polemika otevřela. Já osobně, který se s názorem Václava Věžníka naprosto ztotožňuji, stojím plně na jeho straně. Znám ho již léta nejenom pracovně, ale i osobně, kdy u nás zaznamenal nejeden úspěch v režijní práci. Dá se říci, že se stal záhy jedním z našich špičkových operních režisérů, upozornil na sebe prvním jevištním uvedením Janáčkova Osudu a spolu s Václavem Kašlíkem, Karlem Jernekem a Ladislavem Štrosem vytvořil éru sice realistického a iluzivního operního divadla, ale etapu prodchnutou jevištní operní fantazií, hlubokou emocionalitou a především úctou k tvůrčímu odkazu operních skladatelů, jejichž díla režíroval.

Jsem podobně jako pan režisér Věžník ortodoxním zastáncem stanoviska, že uměleckou strukturu operního díla tvoří skladatel a libretista v tvůrčí symbióze a režisér je toliko interpret, který by měl veškeré své nadání a schopnosti věnovat k působivému přenesení operních děl na scénu. Samozřejmě s aktivizací ve stejné stylové rovině také scénografie – tedy divadelní výpravy, dekorace i kostýmů, i zapojení světelného parku.

Jistěže se doba vyvíjí a s ní i umění a názory na všechny záležitosti spojené s divadelním provozem i společenskými poměry, které se tak či onak na vývoji umění zapisují.

Operní skladatel a libretista byli jako tvůrci uznáváni od samotného začátku, kdy se opera konstituovala jakožto specifický útvar hudebnědramatického umění, ve kterém se hudba a slovo spojují k vytvoření specifického artefaktu, kterým opera je. A samozřejmě od samotného počátku záměry skladatelů a libretistů předpokládaly divadelní realizaci. Podstatou opery je především zpěv, kdy zpívané slovo umožňuje vyjádřit jak charaktery a psychologická hnutí jednotlivých postav, tak i koncipovat jednotlivé dramatické situace. Samozřejmě to vše pod úhlem zvolené tematické roviny, kde se zde promítaly limitující možnosti divadelního provozu.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


39
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
18 Comment threads
21 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
18 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Miysak

Skvěle vystihnuto. Naprosto souhlasím.

ferdinand

Absolutně souhlasím, naprosto výstižně popsána dnešní situace, není co dodat. Pan Rouček rozebral situaci v opeře ale o baletu platí to samé.

HonzaB

Když jsem si četl některé způsoby inscenace Rusalky, tak se přiznám, že se mi tzv. svírala kudla v kapse. Ještě štěstí, že u nás by Rusalka v takovémto moderní kabátě určitě nespěla. Ale ne všechno moderní je špatné, o čemž za mě svědčí inscenace Jiřího Heřmana a až na výjimku s Borisem Godunovem Lindy Keprtové Jinak pokud jde o snahu přenést děj oper odehrávajících se v historii do současnosti, kladu si otázku, zda to trošku nesouvisí i s otázkou finančních nákladů a nutností operních scén šetřit finance. Přeci jen ty historické kostýmy a zaplněná scéna stojí víc, než totálně minimalistická… Číst vice »

Ctirad

Nemyslím si, že by kostýmy Borise Godunova v ND byly zrovna levné – každopádně jsou hodně ošklivé.Ale modernost nebo nemodernost inscenace není jen v její výtvarné složce, ale též ve vedení herců a v tom, zda režisér má vůbec nějakou koncepci, zda o něčem hraje. Myslím si, že dnešním režisérům vadí v opeře to, co se zpívá. Zrovna v Borisi Godunovovi si paní režisérka s tím vůbec nelámala hlavu, např. v předposledním obraze Boris zpívá “odejděte, nechte nás o samotě” a na jevišti kromě Borise a Fjodora, s nímž chce být právě omírající car sám, již nikdo není. Asi by… Číst vice »

magda

Myslím,že v tom to celé vězí, že totiž režie už není režie, ale “výtvarno”.

Quido

VÝBORNE ,gratulujem pán Rouček k tomuto fundovanému rozboru, čo sa deje v súčasnej opere u nás i v Európe. Vynikajúci je Váš historický exkurz, ktorý jasne dáva za pravdu ” Vášmu táboru ” oproti tým, ktorí si myslia, i to uvádzali na diskusiach na predchádzajúcej nedavnej polemike na Opera Plus a obhajovali niektoré ” dobré novodobé operné aktualizácie “. Som veľmi zvedavý, ako teraz zareagujú na Váše jasné argumenty. Podľa mňa, ako v Čechách hovoríte ” vytřel jste jim zrak ! “. Najviac ma však oslovilo a to može byť tiež meritum veci, o ktorom asi mnohí z nás len… Číst vice »

Tom

Neračte se zlobit, ale kde v tomto programovém prohlášení vidíte jediný věcný a logický argument, prosím? Je to napsané velmi naléhavě, leč jen a pouze jako osobní názor. Veškerá argumentace mi tu ovšem chybí. Na to má pisatel samozřejmě právo, i na to aby ignoroval teorii oboru a z historických skutečností si vybíral pouze ty, které kolorují jeho líčení přiléhavě. Ale znovu se ptám, zcela upřímně a bez jakékoli ironie – já respektuji, že někoho štve, kam ten vývoj směřuje, mně se taky všechno nelíbí a taky si rád postěžuju – kde tu je ale jedna jediná věta, z níž… Číst vice »

ronniev

Výborně! Jen se obávám, že lidí, kteří volají “Císař je nahý” je víc než dost, jak bylo vidět i ze zdejší polemiky. Potíž je v tom, že císařovi dvořané je vzápětí uštěkají projevem o tom, že nahota je císařovým přirozeným právem a kdo není nudista, je prudérní staromilec.

Josef Herman

Není na co reagovat. Jak už napsal Tom: je to jen vyjádření vlastního estetického názoru. Je jak z učebnice tím, jak rozzlobeně považuje odlišné chápání estetiky za útok na svou identitu. Těm, co s ním nesouhlasí, také kritikům, abych to vzal osobně, dokonce nadává coby podplacené arogantní mafii. Copak já vám nadávám za to, jaké operní divadlo se vám líbí? A jak o něm píšete? Docela veselé je, že pisatel spílá i divákům, kteří těm hrůzám ještě tleskají, protože neví, jak má vypadat správná operní inscenace, a že ty současné se jim nemají líbit. Bezděčný doklad o funkci režisérů v… Číst vice »

solim

je až s podivem, že každý kdo má odlišný názor od vašeho tak vyjadřuje pouze vlastní estetický názor. Vy snad máte patent na rozum? kde berete tu jistotu, že ta Vaše dalekosáhlá “teze” je jediná správná? Je to taky jen Váš názor a pohled na věc. Ještě že tu je pan Rouček se svým článkem. Vystihl to, soudě podle ohlasů, za mnoho lidí.

Thomas

To odlišné chápání estetiky považuji za důležité. Leckdo, nechci ukazovat, si prostě obecně libuje v úchylných věcech. Pamatuji, jak si jistý ex-ostravský režisér lehl na forbínu a koukal sboristkám pod sukně s odůvodněním, že to “potřebuje vidět zespodu jako divák”. :-)

Milek

Jako dlouholetý příznivce opery musím se statí pana Roučka plně souhlasit. Rádoby vědecké rozbory celého problému jdou tak nějak mimo mne.To je zase můj názor. No a jenom malá poznámka k té “”mafii”.Je možné,že by pisatelé a kritici nevěděli,že i mezi pěvci je tzv. “mafie”.Copak si někdo myslí,že na našeho zpěváka v zahraničí někdo čeká s otevřenou náručí a hned zpívá v MET a nebo ve Vídní či v Londýně? Tak ono to chodí jinak. Buď zpšvák patří do určité skupiny a nebo musí zahraniční agentuře nejprve zaplatit velkou sumu peněz a ta jej pak pošle na předzpívání. Tolik jen… Číst vice »

marik

Velmi děkuji p. Roučkovi za skvěle napsanou stať Bořitelé chrámu. Jen doufám, že si tuto stať a souhlasné odezvy přečtou Ti, kteří zvou “modernisty” a tím velmi škodějí původní poetické kráse opery. Návštěvy “klasických” inscenací jsou chvílemi potřebného vytržení ze současného “moderního” a rychlého žití. Tak proč toto cpát do příjemných chvil pohody a klidu.

JP

Autor se sám naprosto zdiskreditoval vychválením Troškovy Rusalky ve Státní opeře. Tedy typického kýče po všech stránkách, zcela věrného tomu, jak se divadlo dělalo před půl stoletím, jen s křiklavějšími barvami.

Quido

JP – vo svojom príspevku ste predviedol/a/ typickú ukážku vytrhávania faktov z kontextu, podľa toho, ako to vyhovuje Vám. Ale naprosto ste sa zdiskreditoval podľa mňa Vy sám – Vás z toho, čo autor Rudolf Rouček napísal, nič iného nezaujímalo ? On však píše ( v náväznosti po veľkej kritike sprzených Rusaliek v rôznych európskych operných domoch ) : ” Tak bychom mohli pokračovat donekonečna, snad jedině v Petěrburgu v Michajlovském divadle, v Neapoli, v Göteborgu, v Milton Keynes nebo v Erfurtu či v Komische Oper v Berlíně se drželi pohádkového příběhu. A tak v tomto kontextu lze obdivovat inscenaci… Číst vice »

Lulu

Vážení, myslím že argumentů předložil pisatel dost, jen někteří je nechcete vidět a uznat(viz Tom., p.Herman a další).Stavíte věc do světla jako by si mohl divák demokraticky vybrat na co půjde.Volba totiž, až na pár vyjímek neexistuje, protože se tento mor, který je plně produktem doby, rozšířil do celého světa a nám divákům starší generace nezbývá než chodit do divadla na hlasy a abstrahovat se od vizuálního dojmu, nebo si pouštět nahrávky inscenací a režisérů, kteří se dosud nedali koupit a těch je zlomek.To co nazýváte p.Hermane estetickým názorem nemá často s estetikou a uměním nic společného.

Tom

Já si myslím, že to není pravda. Kdyby se chtělo, tak by se našlo. Naprosto v autorských intencích byla např. Radokova Makropulos, Heřmanovy Hry o Marii, Nekvasilova Káťa (z toho co mě teď namátkově napadá) a řada dalších inscenací po našich i zahraničních divadlech. Pokud ovšem i tyto jsou na Vás moc, pak musím snad jedině uznat, že máte pravdu a svět se řítí do pekel a pomoci není, apokalypsa je neodvratná – mor zachvátil celou planetu.
…mimochodem které argumenty pisatel předkládá? Snažně rosím najděte mi jeden, mně se to fakticky nepovedlo a vážně jsem e snažil.

ronniev

Tome, doporučuji vám zmírnit své svaté nadšení a přečíst si příspěvky pana Adama Plachetky tady: https://operaplus.cz/jeste-k-te-%E2%80%9Eprozlukle%E2%80%9C-operni-rezii/#comment-18034
Velmi přesně tam shrnuje, oč nespokojeným divákům jde. A kdo už jiný než on by měl vědět, o čem mluví.

Tom

Adam to píše pěkně, o to nic,ale já se s ním, ani s Vámi, ani s autorem článku (po sto padesáté) nepřu o tom, jak vypadá dobrá operní inscenace, ale jak vypadá korektní argumentace v diskusi na toto téma. Oč jde nespokojeným divákům myslím chápu a osobně leckdy i sdílím (ač Vás to jistě překvapí) ale netroufnu si z toho dělat normativní závěry. Já tu neprohlašuju že “volba neeistuje” apod.

Johanka

Souhlasím Heřmanovy Hry o Marií, Rusalka,Radokova Makropulos,Nekvasilova Káťa jsou opravdu dobré i když Boris když v Kátě odcházel kanálem, tak se všichni začali smát a tak skok Káti zobrazen strhnutím modrého závěsu některým ušel, což byla škoda. Ale také si myslím,Kvapilův text a Dvořákova hudba je tak krásná, že není možné z Rusalky dělat prostitutku a z žínek narkomanky.
Mohu říci jen jedno. V Ostravě už na některé režisérské výplody diváci moc nechodí, např. Ernani,kdysi Romeo a Julie, nebo Čertova stěna. A je to škoda, protože hudba je nádherná.

Josef Herman

Estetika a estetický názor neznamená “krásno”… Poslední věta je, promiňte, nesmyslná.

solim

souhlas :)pan Rouček a pan Věžník mají pravdu

jamka

Rozumiem tomu, že je len veľmi ťažké hľadať konsensus v týchto otázkach. Argumenty totiž neexistujú, ani p. Herman, ktorý po nich tak hlasne volá, nepredložil ani jeden. Predložil len svoj názor na vec. ………. Opakovane sa však prihováram za “ochranu spotrebiteľa” pred riaditeľmi opier, ktorí mi predávajú mačku vo vreci. Keď si kupujem lístok na premiéru pár mesiacov dopredu (rada si vyberám dobré miesta), netuším, kto bude spievať a netuším, že cisár Tito v Mozartovej opere sa dostaví na javisko na vysokozdvižnom vozíku a že mi k tomu budú blikať neónky alebo, že Salome vyhodia hlavu Jána Krstiteľa z jamy… Číst vice »

Tom

Pokud nerozpoznáte rozdíl mezi věcným argumentem a subjektivním názorem, je to věru debata těžká. Josef Hermann tu operuje s fakty, logickými zdůvodněními a tezemi, objektivně ověřitelnými a v uznávaných oborných textech publikovanými. To nemá, vězte, se subjektivitou opravdu nic společného. Jestli si chcete kupovat produkt podle svých požadavků, jděte do supermarketu, ale nečekejte že umělec bude vždycky dělat to, co očekáváte.

ronniev

Tome, co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. Když si “co chce” dělá opravdový umělec, obvykle respektuje dílo jiného umělce (hudbu a libreto, v tomto případě) a výsledek je skvělý – viz třeba inscenace pana Heřmana. Když si “co chce” dělá bohorovný nafoukanec, je to průšvih (příkladů by se našlo jen v poslední době mnoho). A já bych si jako divák v tom divadelním supermarketu ráda koupila to, co mi chutná, a nebyla nucena konzumovat něco, z čeho se mi zvedá žaludek, takže bych ráda věděla předem, co v tom hezkém marketingovém obalu dostanu.

Tom

No, sice se až zpětně vždycky ukáže kdo byl ten “vůl” :-) Ale jasně, informaci na co člověk jde, mít potřebuje, to nezpochybňuju, jen narážím na druhý extrém… že když je něco trošku jinak, než jsou lidé navyklí očekávat, je to hned vnímáno a priori špatně. Jsme často předpojatí a je to naše škoda. Pěkný příklad takové předpojatosti je (prý) velice nízká návštěvnost Pádu Arkuna – existuje tu dlouhodobě předsudek vůči Fibichovým operám (ještě teď si vybavuji poněkud pohrdavé bonmoty učitele dějin hudby) a ani toto skvělé nastudování ho nezlomilo, přestože je naprosto iracionální a ta hudba je nesmírně kvalitní,… Číst vice »

jamka

Tom, myslím si, že ste ma veľmi zle pochopili. Už som rezignovala a ani sa nesnažím bližšie špecifikovať moje očakávania od umelca – režiséra. (tak brilantne, ako to napísal pán Plachetka, by som to aj tak nedokázala). ……. Ja len trvám na požiadavke, aby v programe pod informáciou o predstavení, okrem histórie diela, prípadne jeho obsahu bola aj stať o zámeroch režiséra, prosím, pre príklad si kliknite napr. sem:http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/7861?t=2015-05-29-19-00 Je to rovnaké v Prahe i Bratislave. V januári bude v Bratislave premiéra Mozartovej Cosi fan tutte, réžia Marek Weiss, a ja mám takú “nehoráznu” požiadavku, žeby pán Weiss napísal pre… Číst vice »

Tom

Chápu, informace o inscenaci nicméně součástí propagace běžně bývají, a z nich lze většinou minimálně odhadnout, jak to bude zhruba vypadat… Mě akorát překvapilo to Vaše tvrzení že: “Argumenty totiž neexistujú, ani p. Herman… nepredložil ani jeden” což si rozhodně nemyslím – pokud se ovšem držíme tématu úvah o povaze operní režie obecně, nikoli rozporu mezi estetickými názory jednotlivých lidí. Ty se totiž skutečně racionálně argumentovat nedají, v tom máte prvdu. Ale o to nám tu přece nejde a opakuji to horem spodem už od prvopočátku. Nezastáváme se jednotlivých inscenací, ale bráníme se tomu, aby se ze subjektivních názorů kohokoli… Číst vice »

jamka

Prosím, ja nechcem nič odhadovať, ja chcem vedieť, že idem na predstavenie, v ktorom režisér použil Figarovu svadbu ako terapiu v blázninci. Možno by neboli diváci na začiatku pobúrení a dirigent by nebol ich musel ukľudňovať. V súčasnosti je úplne štandardné, že keď kliknem na program, k príslušnému predstaveniu mi píšu o čom tá opera je, ale nepíšu, že režisér Kniežaťa Igora preniesol boj do obdobia prvej svetovej vojny… Z noticky pod predstavením Cosi fan tutte netuším, aký zámer má režisér. Premiéra je v januári, dnes môžem, ale nemusím si kúpiť lístky…. Z programu v Mníchove sa síce dozviem, ža… Číst vice »

Josef Herman

Na internetu zahraničních operních domů je už samozřejmostí videoukázka, takže to opravdu není kupování zajíce v pytli.

jamka

Nie je to pravda ani v zahraničných (neviem či všetkých), ani českých a slovenských operných dmomoch.

Josef Herman

Ale je to pravda, jenže ne ve všech, to vám podepisuju. Zjednodušil jsem to, ale měl jsem na mysli divadla, která pravidelně pracují s výraznými inscenacemi: Komische oper Berlin, dnes i Staatsoper Berlin, i Mnichov, pražské Národní divadlo, mnohé další, a bude jich myslím houfně přibývat, protože to je už nezbytný marketingový nástroj.
Ale prakticky všechny domy nabízejí alespoň fotogalerii, a také dnes informace na facebooku a vůbec sociálních sítích, rozhovory před premiérou, diskuse, výběr z kritik a tak. Nemyslím, že by informací bylo málo, rozhodně je jich víc, než bývalo zvykem.

Lulu

Pan Tom se nám zde snaží naznačit, že naše stesky po návratu k normalitě (prosím nezaměnovat s normalizací)jsou čistým anachronismem.Z reakcí mnohých čtenářů zde na portálu je zřejmé, že současný divák nestojí příliš o umělé přesazování děje do současnosti a zobrazování prvků, které symbolizují současný životní styl v tom negativním slova smyslu.Proč se taky nezeptají objednavatelé takových režií diváků?? Některé scény, jak už zmínil výše p.Plachetka, to respektují viz.MET nebo Vídeň a některé si v tom přímo libují testovat diváka co ještě vydrží (např. incenace Rusalky v Bruselu- Monnaie, kde je Rusalka zobrazena jako lehká děva, Vodník jako majitel vykřičeného… Číst vice »

Tom

Ale kdež… Ale po sto padesáté první už to opakovat nebudu, nebojte se :-) Evidentně mluvíme navzájem cizími jazyky… Tož přeji vše dobré a mnoho krásných a ničím nezkalených operních zážitků.

marik

Ještě poznámka k rozsáhlé diskuzi: Velmi doporučuji uvádět v nabídkách představení režijní koncepci s fotografiemi scény! Dívák vlastně neví, na co jde a je mu tím vnucena incenace hudebně zpěvního obrazu, který neodpovídá záměru skaldatele. Jako odstrašující příklad se nebojím uvést starší incenaci Dalibora v režii p. Pitínského. B. Smetana by se velmi divil, jaký paskvil vytvořil na scéně ND. Nebo Fidelia kolem r. 1974 (režiséra si nepamatuji, ktrý byl zasazem do kontextu tehdejších událostí v Chile … hrůza! Také proto, že zahraničí návštěvníci Zlaté kapličky a přidružených scén chtějí vidět českou (světovou) operu (činohru) odpovídající záměru skladatele a nikoliv… Číst vice »

JP

Pane, evidentně vůbec nevíte, o čem píšete. Onoho Fidelia v ND – na scéně Smetanova divadla režíroval Přemysl Kočí, ano, bylo to přenesené do současnosti, ale byla to naprosto skvělá inscenace, tehdy poprvé Leonoru zpívala Gabriela Beňačková. Zeptejte se těch, co viděli – jedinečné představení.

marik

Pane JP, to představení jsem samozřejmě viděl a v žádném případě nezpochybňuji pěvecké výkony!!! Pouze jsme poukázal na přenesení Beethovena do tehdy aktuálního – problematického – prestředí v Chile, kdy kostýmy a výprava byly poplatné tehdejšímu politickému prostředí a to se mi nelíbilo! Takže dobře vím, o čem píši!!!

Janci

Velmi zajímavé a důležité téma opět po nějaké době otevírá Pandořinu skřǐňku s tím, co by se dalo nazvat náš domácí operní divácký syndrom. Opera je multimediální divadlo, které má na diváka smyslově působit zvukovými, zrakovými vjemy ale hlavně podporovat obrazotvornost a cocitový zážitek. A tak třeba ta “pohádka” Rusalka ( jak ji tu z neznámých mě důvodů někdo nazývá v diskusi. Proč pohádka, když je to psychologické drama) pro mě v Mnichově vůbec pohádkou nebyla. Byla expresivním přiběhem o lidské touze a nenaplněné vášni a vztahu našeho osobního života ke stereotypům daným společností, jíž jsme součástí, o destrukci nás… Číst vice »

Johanka

Možná pro Vás p. Janci, ale já soulož v Rusalce určitě nepostrádám a dodnes si pamatují x Rusalek vč. poslední od p. Heřmana. A myslím, že na Rusalku chodí rodiče s dětmi a věřte, že jsou z naší Rusalky nadšení, dokonce i z té Troškovy. Já myslím, že té destrukce v životě je více než dost, tak se ráda zasním a poslechnu si krásnou hudbu bez režijních exesů.