Deset poznámek k té prožluklé operní režii

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Pokusím se vnést do obsáhlé diskuse (předchozí texty včetně komentářů najdete zde, zde, zde a zde) jistou systematičnost. Rozdělme problém na dvě části: na teoretickou a na estetickou, to jest na vymezení podstaty věci z hlediska obecné teorie umění a na formulování estetických názorů a preferencí. Václav Věžník, Vladimír Blaho i Richard Novák totiž tlumočí stanoviska typická pro takzvanou normativní estetiku, která opernímu divadlu vládla dlouhá desetiletí dvacátého století a vrcholila v době, kdy i tito pánové byli na vrcholu sil, a přirozeně hájí pozice, na které byli zvyklí.

1.           Co je umělecké dílo? Hmotný (socha) nebo nehmotný (hudební skladba) artefakt zpravidla nějak fixovaný, vymezený svým účelem (funkcí), výrazovými prostředky a především materiálem výrazových prostředků. Zformulovali to (zjednodušeně nahlíženo) strukturalisté ve třicátých letech dvacátého století, předjímal to Otakar Zich už v roce 1913, nepřesně si ty věci uvědomovali už mnozí praktikové i teoretikové umění od poloviny devatenáctého století (toho druhu je i Wagnerův Gesamtkunstwerk). Podle mého se k tomu už nic podstatného nepřidalo – to pro případ, kdyby někdo následující tvrzení chápal jako nějaké novoty. Tedy zjednodušeně:

a. Socha je z kamene (kovu, betonu atd.), jeho trvanlivým materiálem je fixovaná, opracovaná určitou technologií a slouží dekorativnímu, oslavnému a kdovíjakému dalšímu účelu.

b. Hudební skladba je konstrukce z tónů znějících v čase, fixovaná od vynálezu notace notovým systémem, slouží k různému funkčnímu provozování, mimo jiné ke specifické demonstraci dramatického příběhu, kdy k tónovému materiálu přistupuje materiál literární. Hudební skladbu lze realizovat provedením partitury (koncert, operní představení apod.) nebo jen čtením partitury.

c. Divadelní inscenace (obecně přesněji performance) je konstrukce z hmotného (scénografie) i nehmotného materiálu (hudba, světla, zvuky, interpretační schopnosti orchestrálních hráčů i pěvců a dalších uměleckých profesí) fixovaná zpravidla v režijní knize (způsobů je dnes víc). Ona konstrukce se zpravidla realizuje konkrétním představením – výsledný divadelní artefakt je tedy představení. Navíc jako všechna umění sledovatelná jen v reálném čase (hudba k nim patří) artefakt vzniká a zároveň zaniká okamžikem provedení. Ve vztahu inscenace – představení lze shledat analogii vztahu partitura – koncert.

d. Podobně lze definovat všechny druhy umění, specifikovat je žánrově, funkčně, určitou poetikou atd. Uměním se mohou stát i věci původně neumělecké, ryze praktické: antická amfora sloužila jako nádoba na potraviny, dnes je výtvarným artefaktem.

e. Artefakt neobsahuje uměleckou „hodnotu“ sám o sobě, ta vzniká až v procesu vnímání díla recipientem. Proto se také v čase mění hodnocení artefaktů – zdánlivě bezvýznamné získávají na hodnotě a naopak. Za klasická považujeme díla, která si udržují vědomí hodnoty dlouhodobě, resp. která ji stále znovu obnovují další a další komunikací s recipienty, se společností, s novými generacemi, dočkávají se samozřejmě různých náhledů, parafrází, výkladů, mají prostě schopnost uspokojit různé estetické představy, jak se vyvíjejí v čase.

2.          Umělecké dílo okamžikem zveřejnění žije vlastním životem, což je dáno především v předchozím odstavci popsaným mechanismem vnímání díla a realizace jeho hodnoty. Proto na uměleckou hodnotu nemá vliv představa či úmysl autora, proto je na něm dílo nezávislé.

3.          Inscenace opery je specifickým případem divadelní inscenace (a to právě specifickou spoluúčastí hudební skladby), nikoli jevištní interpretací skladatelovy partitury. Tedy nikoli inscenace slouží dílu skladatele, jak se tu stále omílá, ale dílo skladatele je jedním z „materiálů“ (vstupů) divadelní inscenace.

a. V soudobém divadle je hlavní silou režisér proto, že buduje z mnohosti materiálu konkrétní podobu a také výpověď inscenace. V činoherním divadle se v této pozici režisér ocitl na přelomu devatenáctého a dvacátého století, že dramatické dílo dramatika či skladatele nemusí být základem inscenace si neoperní divadlo uvědomilo po roce 1920 (avantgarda), dobrým příkladem jsou dnes slavné inscenace E. F. Buriana ze třicátých let koncipované z různých literárních, hudebních či výtvarných materiálů, z nichž režisér stvořil vlastní jevištní „skladbu“, formuloval těmito prostředky vlastní uměleckou (estetickou i významovou) výpověď. Operní divadlo si tyto zákonitosti začalo uvědomovat v padesátých a šedesátých letech, důsledně pak poslední čtvrtstoletí. Tedy neplatí teze, že režisér pro své „avantýry“ nesmí využívat staré prověřené dílo skladatele, ale platí, že jeden režisér může dílo zásadně reinterpretovat a druhý se může pokoušet o jeho pietní interpretaci.

b. Uvedené tedy neznamená, že by od doby, kdy si divadlo uvědomilo svou uměleckou svébytnost, režiséři rezignovali na „interpretaci“ díla dramatika či skladatele. Naopak takové pojetí drtivě převládá, ovšem s vědomím, že nejde o službu autorovi, ale o tvorbu vlastního autonomního divadelního artefaktu = inscenace a jejích představení, s využitím práce specialisty (skladatele, dramatika), jakými jsou i scéničtí výtvarníci, choreografové apod. Samozřejmě vliv operní partitury nebo dramatu na inscenaci bývá nepoměrně silnější než vliv například scénografa, ale nemusí tomu tak být vždycky.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


58
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
22 Comment threads
36 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
24 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
ronniev

Vážený pane Hermane, máte samozřejmě pravdu v tom, že každý umělecký žánr, tedy i opera, se vyvíjí. A už vůbec bych podepsala váš závěrečný odstavec, tohle lajdáctví našich operních domů mě přivádí k zuřivosti už léta. Nicméně se domnívám, že v Německu opera táhne navzdory, nikoli v důsledku, nejrůznějších modernizací, protože diváci chodí na vynikající pěvce. Však když přijede pěvecká osobnost k nám, bývají koncerty plné, a divadlo by asi bylo také. Ale pokud opernímu režisérovi hudba a libreto vysloveně překáží (pro příklad z poslední doby nemusíme chodit daleko – nejnovější Kouzelná flétna páně Morávkova ve Stavovském divadle), je to… Číst vice »

Josef Herman

No však, v tom to je, že něco je paskvil a něco ne, a nezáleží na tom, jestli je to “tradiční” nebo novátorské, Hodnocení Kouzelné flétny a Pádu Arkuna naprosto podepisuji, ostatně psal jsem o obou inscenacích, jen si myslím, že Kouzelnou flétnu nepotopila jen režie, ale také hudební nastudování.

isi

Ronniev,plně s Vámi souhlasil.Viděla jsem dosti představení v Německu.Vždy bylo uzase pěvecké obsazeni.Skvěle výkony,ale režie a inscenace k pláči.Vulgarita,militantnost,zvláště mnichovský Macbeth a mnoho zničených Rusalek atd.Vůbec netouzim po sametu Predpotopnich inscenacích,ale toto se nelíbí ani mým 30 letym synovcum.Tak operu nikomu nepriblizime.Pak je lépe jít na koncert a nebo si pustit doma CD.Viděla jsem na ZDF Salzburg Cavaleria rustikana.Kritika peje ódy,ale mne ty stále se hybajici obrazy zcela vyrusovaly od te krásné hudby.OC kkasnejsi je třeba Cavaleria z Orange.

Josef Herman

Není to tak dávno, co byl Jiří Heřman proklínaný za své režie, a vidíte! Z té proměny názoru na jeho poetiku mám velkou radost.

zdeněk potter (divák)

Děkuji za článek, velmi výstižné.

HonzaB

Článek mi přijde velmi vyvážený. Ano souhlas, že není dělítko mezi tradičním a moderním pojetím. Příkladem skvělého moderního pojetí je zcela jistě Pád Arkuna J.Heřmana, zatímco Trelińského Salome je přesně příkladem toho, co lidem na moderními režisérském pojetí vadí. Když Salome zpívá, že ji chybí čerstvý vzduch a přitom si zapálí cigaretu, to je jako co? Originální moderní pojetí, nebo naprostá blbost? Jediné, co mi ve vašem článku pane Hermane vadí je, že nepřipouštíte existenci jakékoliv hranice, za níž by režisér operní inscenace již jít opravdu neměl. Podle mě tou hranicí je právě to, když díky režii vyznívá inscenace zcela… Číst vice »

solim

ano, pan Herman sice napsal fundovaný výklad, ale v tomto plně souhlasím s Vámi. To měl určitě na mysli i pan Richard Novák v článku na Opera+ Smí operní režie opravdu všechno? Naprosto s ním také souhlasím

Josef Herman

Snažil jsem se vysvětlit, že tu hranici nelze vymezit nějakými pravidly, protože inscenace je svébytné dílo, stejně jako skladatelova partitura… A tak, jak jsem psal. Ale dělítko existuje, a to velmi silné: prostě v reakci publika!! Hlasuje nohama – nelíbí, nepřijde, zkrachuje to. Stran té Rusalky – my se na ni holt koukáme jinak než třeba Němci a vůbec cizinci, pro ně je ta pohádka především krutá a jaksi rituální (zasvěcení ženy – ale tuhle logiku si troufám doložit už v Kvapilově libretu, pravda už ne ve Dvořákově hudbě, a ta je pro mě důležitější), proto tam montují ty vraždy.… Číst vice »

zdeněk potter (divák)

V tom je zakopaný pes, hlasovat nohama prostě nelze. Divadla nejsou soukromá ta Vám nezkrachují ani kdyby musela nedejbože málo navštěvovaný kus stáhnout za velkého křiku o omezování alternativní tvorby. A netleskat z davem po konci představení si málokdo dovolí. Škoda.

Josef Herman

No abychom se nedivili… Myslím s tím, že opery přežijí, ať hrají cokoli. Já takový optimista nejsem.

ronniev

Ano, bohužel s vámi věcně musím souhlasit – taky se obávám, že pokud budeme pokračovat v tomhle trendu režisérských exhibicí za každou cenu, opera to nepřežije (i když tak jste to asi nemyslel). Jenže pan Potter má zas pravdu v tom, že divadla se podle toho nechovají. Když se budu držet toho příkladu s Kouzelnou flétnou, ona i taková Tosca téhož režiséra v ND před časem vyvolala skandál, protože používal – a to tehdy, jak dnes vidím, ještě uměřeně – stejné principy: pěvce co nejvíc odklidit a omezit, aby nepřekáželi opiovým vidinám páně režisérovým. A vida, rok se s rokem… Číst vice »

Tom

A to byste se možná divil, zkrachovat sice asi úplně nezkrachují, ale zřizovatel si většinou zvláště v kultuře, na které se škrtí jak to jde, hodně hlídá, jestli prostředky vynakládá smysluplně a vedení, které by vyprazdňovalo hlediště by dlouho nevydrželo, aby chodili lidi do divadla, to je priorita pro každého.

Johanka

Zkuste z Rusalky udělat prostitutku,vodník pasák, žínky narkomanky. A hlediště budou v našich divadlech poloprázdná. O tom Dvořákova hudba není a už vůbec ne Kvapilovo libreto. Nemluvě, že na Rusalku často berou rodiče své děti. Např.v Brně se Rusalka povedla, totéž se dá říci o Heřmanové Rusalce.

Martin Kovar

No vidíte, a to je právě věc názoru. Podle mě se např. Rusalka v Brně nepovedla vůbec, protože je to slátanina mnoha různorodých prvků, které vůbec nejdou k sobě.

Johanka

Tak nevím, diváci jsou asi opačného názoru, stále plné hlediště a velký aplaus. Dokonce se i přidávala představení. Ale máte pravdu je to subjektivní.

jamka

Vážený pán Herman, dopredu sa ospravedlňujem, že ja úplný laik si dovoľujem poznámku,či otázku k Vášmu fundovanému článku. Myslím si, že mramor je krásny a ušľachtilý materiál. Michelangelo z neho tesal dokonalé skvosty. Pravdepodobne preto, že chápal krásu mramoru a rozumel mu. ……. Ak dielo skladateľa, speváci, hudobníci sú len materiál, tak umelec – režisér by mal vedieť z neho vytesať také umelecké dielo, také predstavenie, ktoré by poskytovalo také poňatie krásna, ktoré by bolo v súlade s použitým materiálom. ……. Je mimo môjho chápania, ako človek s takými estetickými hodnotami, pre ktorého je napr. Verdiho hudba krásna, speváci veľmi… Číst vice »

Josef Herman

Co je pro vás přijatelné, je pro jiného nepřijatelné, viz mechanismus estetického soudu a vysvětlení, k čemu nám vlastně estetické cítění je – je to signální soustava hodnot, podobně jako čichem rozpoznáme zkaženou a dobrou potravinu. A také to, co nám chutná a co ne – co někomu voní, jinému smrdí. Prostě své estetické cítění povyšujete na normu, stejně jako pan Věžník, například, a pro to nemáte nejmenší oprávnění.

jamka

Prepáčte, ale ja svoje estetické cítenie v žiadnom prípade nepovyšujem na normu, neviem, ako ste to z môjho textu vydedukovali….
……
Ja vôbec nehovorím, že režisér niečo nesmie, môže, že iným sa to má alebo nemá páčiť…
PODĽA MŇA, opera je istá kategória krásna a zriedka sa podarí aby réžia bola s ňou v harmónii.

peva

nepovysujete svoje esteticke citenie? ja mam napriklad rad verdiho hudbu aj traviatu a bruselska traviata sa mi pacila.. zisiel som nebodaj z tej spravnej cesty a vas uzasny nazor by mi mal pomoct dostat spat na nu?.. osobne napriklad nechapem ludi, co maju radi verdiho hudbu a nechapu konwichneho dona carlosa, ktory je jednoznacne najlepsia inscenacia tejto opery aku som videl .. ale neupieram staromilcom pravo na “klasicke” inscenacie a suhlasim s panom hermanom, ze nejde o moderne versus klasicke.. mimochodom sa mi zda, ze mnoho staromilcov chodi do opery skoro len aby sa rozculovali.. som dost narocny divak a… Číst vice »

Josef Herman

Promiňte, špatně jsem váš příspěvek přečetl. Stojíte si na svém a divíte se, jak takovou samozřejmou věc, co je krásné a co ne, někdo jiný nechápe. Takový postoj je přirozený a správný, jen ho nelze povyšovat na normu a předepisovat jako jediný možný, ale to jsem si ve Vašem případě jaksi automaticky domyslel, omlouvám se.

Quido

Vážená/ý Jamka, vyjadrujem podporu s Vašimi názormi.Súhlasím s nimi viac, než s argumentáciou pána Hermana k uvádzaniu súčasných opier. Máte pravdu, keď píšete, že “opera by mala byť istá kategória krásna a zriedka sa podarí, aby réžia s nimi bola v harmónii “. V diskusii pod svojim článkom pán Herman tiež píše, že operný režisér nieje interpret, ale ” je to tvůrce vlastního díla, pokud budeme považovat jevištní inscenaci za vlastní artefakt a tím podle všech známek je “. Myslím si, že tento prístup je mylný. Režisér je interpret a nie, aby celú operu prerobil ! Zastávam názor na tvorčiu… Číst vice »

jacel

Reziser není interpret?

jamka

záleží od toho, podľa koho…

Josef Herman

Není, je to tvůrce vlastního díla, pokud budeme považovat jevištní inscenaci za vlastní artefkt, a tím podle všech známek je. Když je režisér šikula, pak to funguje, když není, pak to nefunguje, ale není to prostě tak, že režisér něco smí nebo nesmí. Po zákazech se volá zpravidla po nepovedených a často i drzých inscenacích (jenže já takové vidím v těch “modernách” i “klasikách”, v tom to není), ty, co se povedou, se berou jako samozřejmost a nezkoumá se, jak se v nich režisér choval ke skladateli.

Martin Buchta

Pane, Hermane, díky za Váš skvělý článek. S úctou.

MrsPoppMusic

Dobrý deň, nedá mi nepridať môj osobný postreh: videla som dve predstavenia Philippa Stölzla,veľmi sa mi páčili a veľmi som sa pri nich bavila, ale zabúdam pri nich na hudbu, lebo som príliš zaujatá množstvom režijných nápadov. A tak si predstavenie vyberám podľa toho, či chcem viac počúvať alebo sa dívať. Včera som pozerala na internete Nápoj lásky z Mníchova a nedopozerala, lebo sa mi nepáčil ani obraz, ani zvuk. A upútavka na Vec Makropulos ma dokonale odpútala. Ale pozerať Lukreziu Borgiu mám najradšej z Mníchova 2009, a to práve kvôli réžii. Ďakujem pánovi Hermanovi sa výbornú analýzu a za… Číst vice »

Bradley

Můj názor je jednoznačný. Režisér je interpret. Pokud Strauss napsal Salome jako biblický příběh není to opera o domácím násilí ve 20. století. A tak by k tomu všichni režiséři měli přistupovat. Pokud chce mít pan Trelinský operu o zneužívání mladé dívky má si ji nechat napsat nově od současného skladatele. Ale to by mu do opery také možná nikdo nepřišel. Tak raději bude měnit příběh podle svého. Stejně když psal Dvořák Rusalku nepsal o prostitutce ale o vodní víle. Pokud vezmu děti na tuto nádhernou operu mají vidět pohádku a ne lehkou ženu která fetuje. Toto není věc estetiky… Číst vice »

solim

naprosto souhlasím

Bradley

Omlouvám se že jsem dlouhý, ale mám ještě k tomuto pár poznámek. Mám hodně mladých přátel kteří nikdy nebyli vedeni a vychováváni ke klasické hudbě a opeře. Pak začali chodit na můj popud. Můj názor (krom jiného) opírám i o jejich reakce. Pokud byli na nějakém moderním režijním pojetí které nerespektuje libreto vždy tím byli šokováni. Příklad: Sedlák kavalír ve Státní opeře. Santuzza zpívá o tom že i když je jí Turidu nevěrný a zachází s ní nehezky ona to vydrží protože ho miluje. Můj známy se ke mě naklonil a ptá se “proč si chce podřezat žíly když říká… Číst vice »

zdeněk potter (divák)

Podle mne je opravdu největším prohřeškem režie, když text libreta jde proti právě probíhají akci i kdyby to bylo jen v jediném slově. V takových případech bych zdvořile požádal provozovatele o vrácení vstupného :-).

Bradley

A jestli dovolíte ještě jednu poznámku. Vystudoval jsem kompozici. Když si představím že s nějakým kolegou napíši operu řekněme o kráse horské krajiny a za padesát let po mé smrti se bude hrát mezi mrakodrapy nebo ve vesmíru tak mi z toho pomyšlení opravdu není dobře!
Doufám, že jsem někoho neurazil ale to je můj názor.

peva

Som este stale relativne mlady a “moderne” rezie opier mam rad a mam rad aj dobre urobene “klasicke” rezie. Co nemam rad, je nuda.. a preto je mi predsa len blizsia trochu prestrelena “moderna” rezia, ako nudna a rozpadnuta rezia zpred pol storocia.
A dufam, ze nikoho neurazi moj nazor, ale ked nahodou Bradley napise operu, bude moct byt rad ze ju o sto rokov bude niekto hrat a co ked vtedy bude dobre pasovat do vesmirneho prostredia:)

Olga Janackova

Autoři umírají, ale jejich dílo žije dál svým vlastním životem. Postupně vstupuje do nových souvislostí, setkává se svými dalšími vykladači. Ti mají právo a dokonce MUSÍ dílo vidět svýma očima, očima svých současníků. Nedovedu si představit např. malíře impresionistu, který by zavrhoval třeba Picassa (když by se dožil), procházejícího navíc různými stylovými obdobími. Že je malířství jiný případ? Ale není, je to umění jako každé jiné. A režiséři spolu s dirigenty, scénografy, pěvci jsou přece umělci. Potřebují mít pro svou práci svobodný prostor – ostatně stejně jako inovátoři jakéhokoli druhu. Všechny objevy vytvářejí novou “realitu”. Čas a pokrok nezastavíme –… Číst vice »

HonzaB

Takže Vám paní Janáčková nevadí ani takové zhovadilé experimenty jako přenesení děje Figarovi svatby do blázince? Trošku mi ta debata připomíná obecnou celospolečenskou debatu o svobodě (nejen) umění ve vztahu k náboženstvím? Opravdu platí, že vše je dovoleno? A opravdu to chceme? Já svobodu (v jakémkoliv kontextu) chápu tak, že má určité hranice a těmi hranicemi je “ohrožení svobody někoho jiného”, v tomto případě “svobody” někoho, kdo se sice už nemůže bránit (protože jsou již většinou dávno mrtví – myslím tím autory původního díla), ale kdo si přesto zaslouží určitou úctu a respekt (hlavně proto, že bez jeho geniality, by… Číst vice »

Tom

A jak, ryze prakticky, byste to, Honzo, řešil? Když podle Vás by neměla být tak úplná, ta svoboda a nemělo by být vše dovoleno, tak kde by byla přesně ta hranice a jak by se technicky hlídalo dodržování? Jak ohrožuji svobodu kohokoli tím, že vytvořím třeba i nepovedenou inscenaci? Čím měříte respekt někoho jiného vůči nějakému dílu? To zavedeme nějakou ideopolicii nebo co? Jak si to vlastně představujete, fakt by mě to zajímalo.

robert

Užasná diskusia … ďakujem pán Herman za presnú formuláciu problému a fundovaný článok. Čítajúc niektoré príspevky zdá sa mi že Šostakovičov “Antiformalističnyj rajok” je u nás stále aktuálny. Proste všetkých tých drzých režisérskych spratkov pozatvárať … !!!!

jamka

A zdá sa mi, že sme na začiatku celej diskusie….
(od Radačovského baletu)

Ak táto úplná sloboda tvorby je posvätná, malo by byť naplnené aj právo diváka navštíviť predstavenie, ktoré je presne oznámené a na ktoré je reklama.
Možno, jednoduchý titul: Figarova svadba v blázninci, autor: Felix Breisach, použitá Mozartová hudba….
……..
Celkom by ma zaujímalo, ako by dopadol súdny proces, keby som žalovala operu o vrátenie vstupného….

peva

a co tak ziadat vstupne ked sa spevakovi nevydari nejaky ton, co je v notach? ked nemate co robit, zalujte koho chcete.. co reziser nemoze spravit aj chybu.. osobne na Breisachovu figarovu svatbu idem a uz dopredu som sa obaval, ze jeho ambiciozne plany nedopadnu presvedcivo, ale kludne aj mohli a jeho koncept vyzera celkom zaujimavo a napriek kritikam sa nan celkom tesim. Theater an der Wien robi dlhodobo najzaujimavejsie inscenacie vo Viedni a velmi casto velmi vydarene, tak aj trochu sialeny rezijny experiment si moze dovolit .. najma ked sa Figarova Svatba hra vo Viedni kazdu chvilu a v… Číst vice »

jamka

Máte samozrejme pravdu, ale ako sa mám dozvedieť o akú inscenáciu ide???
Veď moja otázka je jednoduchá.

robert

…precitajte si kritiky v novinach, pozrite si obrazky, program … alebo si kupte CD :)

HonzaB

Z mého pohledu nejsou režiséři inscenací jako ta mnou zmiňovaná z Vídně, nic jiného než paraziti. Využívají resp. spíše zneužívají zavedenou značku díla k sebeprosazení vlastnímu ega. Ta hranice je podle mě dost jasná. Jde mi pouze o takové zásahy do inscenace, které “ničí” původní dílo ve smyslu, že totálně mění jeho vyznění. Nepléduji zde tedy např. proti tomu, že by v rámci inscenace nemohly být použity rekvizity (nebo výrazové prostředky) ze současnosti, i když se děj odehrává v dávné minulosti. Nevadí mi tedy např. filmová projekce padajících kontejnerů v Heřmanově Pádu Arkuna, zvláště když je mi coby divákovi ze… Číst vice »

jiri

Diskuse je obsáhlá, ale dovoluji si upozornit na rozhovor se špičkovým dirigentem Ondrejem Lenárdem, je teď na třetí příčce nejčtenějších článků. Prosím, je to důležitý doplněk k panu Novákovi, neopomeňte ho. Jen na okraj, nevydržím to nevyslovit, dirigent je hlavní duší operní inscenace. On je úhelným kamenem úrovně. A odmítám, že hudební úroveň je kdekoliv “samozřejmá”… To může říci jen ten, kdo nikdy sám nic na pódiu nevytvořil. I MET je dokladem, že vynikající hudební stránka zdaleka není samozřejmostí. Vždy od prvních zkoušek po poslední reprízu, se o dobrou úroveň hudební a pěveckou svádí nekompromisní boj. Proto doporučuji neopomenout pana… Číst vice »

Josef Herman

Dovolte ještě jednu definici: diskuse je střet argumentovaných názorů (mimo jiné podstata jakékoli recenze uměleckého díla), nikoli halasné vyjadřování podpory tomu či onomu a proklínání něčeho jiného, tomu se říká hlasování. Ve skutečné diskusi jsem tu už nezaznamenal nic nového, na co by bylo potřeba reagovat. Snad jen k praktickým důsledkům té operněrežisérské šlamastyky: výmluvný je rozhovor s opravdu hodně zkušeným producentem Stéphanem Lissnerem, doporučuji k pročtení a promyšlení. Jednu z vůbec nejúspěšnějších Rusalek, kde se vraždí a Rusalka i víly jsou za prostitutky, stvořil norský režisér Stefan Herheim v Bruselu, pak se hrála ve Štýrském Hradci a poté v… Číst vice »

HonzaB

Není to ale pane Hermane tak, že tento trend vede k tomu, že operní domy budou plné lidí, kteří sem nepřijde primárně kvůli samotné opeře (hudbě/zpěvu), ale kvůli pocitu, že budou svědky nějaké senzace? A pokud jde o úspěch těchto inscenací, je otázkou, kdo o něm rozhoduje. Kritici nebo běžné publikum? Při určité (těžko zcela vylučitelné) propojenosti mezi umělci a kritiky se nelze divit, že minimálně určití operní kritici tenhle trend režisérské opery svými recenzemi podporují. A režiséři se pak mohou o tyto kritiky opřít, když přijde na přetřes klíčová otázka, zda je správné z veřejných finančních zdrojů podporovat inscenace,… Číst vice »

Josef Herman

Nemyslím si. Většina inscenací typu, o kterém mluvím, vychází z myšlenky, tam nejde v první řadě o senzace. Atraktivita nerovná se senzace. Kritiky bych sem zatahoval jen pokud se týče udělení toho ocenění, jinak mluvím o opakovaném uvedení inscenace a značné reprízovosti, a to nelze udělat pro kritiky.

Johanka

V západní Evropě snad,ale u nás určitě ne. A mladí studenti z Belgie si nemohli vynachválit Její pastorkyni v Ostravě. Říkali, my už máme té brutality a narkomanů v opeře dost. Ale co mají dělat, jdou si poslechnout aspoň pěknou Dvorákovou hudbu v Rusalce.

Josef Herman

Ani já jsem si nemohl vynachválit ostravskou Její pastorkyni. Ale jinak asi názor několika studentů není argumentem pro nějaký obecný odklon diváků od nějaké poetiky. Uvádím fakta, lze si je ověřit na internetu divadel, ve výročních zprávách a ve statistikách. A pak a hlavně ta fakta potvrzuje strategie divadel – věřte, že nikde nechtějí vyhánět diváky z hlediště, naopak lákají je na něco nového, co se docela osvědčilo jako jedna z možností. Promiňte, ale ta vaše první věta připomíná Janáčka: “ale my tady na dědině…”. Nic ve zlém, pro odlehčení. Na rozdíl od vás a dalších, kteří tu mají jasno,… Číst vice »

Dusan

Také “nic ve zlém” pane Hermane, ale pokud chcete citovat repliku Rychtářky z Její pastorkyně, citujte ji celou. Replika “pro odlehčení” zasazená do celého kontextu může nakonec vyznít zcela jinak. A Vámi uváděná replika zasazená do kontextu je přesně ten případ.

Johanka

Není třeba nic prosazovat zákonem nebo nařízením. Důležité je, zda by se to českým divákům líbilo a zda by při takových produkcích nebyla hlediště poloprázdná. Proti modernějším přístupu rež. nemám nic, pokud jdou s poetikou libreta a hudby. Zvláště u Rusalky.

Josef Herman

Přesně tak. Až na vaši výhradu “pokud jdou s poetikou…”, to už je zase jen vaše osobní cítění – proti němu vůbec nic, ale tolerujme i jiné. V tom to je, že estetika se nedá prosazovat “zákonem” ani nijak jinak.

adamplachetka

Dobrý večer všem diskutujícím, moc rád bych k tématu přispěl z pohledu interpreta. Je mi jasné, že těžko dosáhnu kvalit muzikologické argumentace, ale nemohu si to odpustit. Po dlouhé době rezistence jsem si konečně přečetl zdejší článek i diskuzi pod ním. Svým názorem jsem spíše tradicionalista (tedy chci hrát opery o tom, o čem byly napsány, a je mi jedno, jestli na sobě mám zrovna oblek, nebo dobový kostým) – a neříkám, že je to jediný správný přístup. Za svoji dosavadní krátkou kariéru jsem si prošel už několika nudnými tradičními i hloupými moderními inscenacemi. Proto, jak píše pan Herman, nedělím… Číst vice »

jamka

Vďaka sa tieto slová

Josef Herman

Díky, to je přece ono! Netolerujme blbosti, tradiční jako moderní, jsou jen výrazem neschopnosti. Ale nepředepisujme, co se smí a nezdůvodňujme to jakousi vágní teorií. A netvrďme, pánové Věžníku a spol, že dobré divadlo už je jednou provždy vymyšlené a další tvůrci nemají právo vymýšlet. Režisér stejně jako dirigent, pěvci, výtvarníci a všichni dohromady prostě musí přesvědčit o tom, že nabízejí něco hezčího a lepšího, než co se zatím produkuje. Musí nabídnout své vidění světa a divadla, které zaujme a osloví. Někdy se to nepovede, někdy se to mine účinkem, někdy trvá déle, než se novinky přijmou – a někdy… Číst vice »

Josef Herman

Jo a možná bude užitečné se tu zamyslet a podiskutovat si, o čem jsou ty které opery vlastně napsané…

miron

… a chudák divák neví co dřív. Jestli s hlavou zvrácenou sledovat text na displeji nad jevištěm a sem tam mrknout na jeviště, nebo sledovat jeviště a hádat, o co vlastně jde. Já se nepovažuji za člověka s hluboce podprůměrnou inteligencí, operu zhruba znám, ale chytáky v podobě gejzíru nápadů a rafinovaných změn v ději mne stejně trochu znervózňují a vyvolávají obavu, že Alzheimer už klepe na dveře. Ale co ti, kteří jsou na tom hůř než já? Uznávám, že i režisér je tvůrce a má právo s materiálem zacházet jako svobodný umělec. Ovšem pak vyvstává otázka, zda na tohle… Číst vice »

Bradley

Souhlasím S miron!

mezesed

S veľkým záujmom sledujem diskusiu na hore uvedené téma. Bolo tu napísaných veľa zaujímavých postrehov
a príspevok pána Plachetku patrí k tým, s čím ide len a len súhlasiť. Jeden postreh aj od mňa. Dosť málo sa tu hovorilo kostýmoch. Je nepochopiteľné ako môžu kostyméri obliekať spevákov do šiat v ktorých sa potkýnajú a nemôžu sa plne sústrediť na svoj výkon. Rovnako by sa mali vynechať nebezpečné kulisy, pretože opera je hlavne o hudbe a speve!