Natalie Dessay vždycky zdůrazňovala, že je především herečka, jakkoli po pětadvacet let působila jako vynikající operní zpěvačka. Její nároky na herectví v opeře byly vždy enormní a byly jedním z důvodů, proč před dvěma lety operní jeviště definitivně opustila. Navázala na čtení literárních textů, jemuž se věnovala dlouhodobě, vyzkoušela si první muzikál (Legrandova Paraplíčka ze Cherbourgu), koncertovala a připravovala se na činohru.
Znamenitou příležitost jí nabídl Jacques Vincey, režisér a umělecký šéf Centre dramatique régional de Tours. Monodrama současného anglického dramatika Howarda Bakera Und je velikou výzvou. Je to nejednoznačný a drásavý text, ve kterém (jak avizuje divadlo) se pojí „poezie, lyričnost a temný humor. Barker zde spřádá výjimečný portrét ženy, pro niž se slovo stává zbraní k přežití… Žena čeká na muže. Muž se opozdí. Zatímco ona mluví, muž se blíží. Začíná milostný duet a duel na život a na smrt… pro jednoho z nich bude toto setkání fatální.“ Je ta žena Židovka? Je ten muž její mučitel? 
26. 5. 2015, Théâtre Olympia Tours. Na téměř prázdném jevišti na malé ploše uprostřed scény stojí herečka. Vedle sebe má štíhlý vysoký stolek, nad hlavou obří lustr z ledových panelů. Pět set kilogramů ledu. Její silueta v šarlatových šatech se rýsuje na černém pozadí. Z ostrých kusů ledu začínají odkapávat kapky.
Slova, kapky, šaty zmuchlané pod nohama jak rozlitá louže krve. Proud vody stékající po vlasech, napřažená ruka se žlutými růžemi. Natalie Dessay hraje a hudebník Alexandre Meyer, autor hudby a zvuků, ji po celých sedmdesát minut doprovází až k závěrečnému zpěvu kadiše.
Natalie Dessay si plní svůj dlouholetý sen.
A první kritické ohlasy? „Oslnivý debut“, píše Le Figaro.
Foto archiv, Christophe Raynaud de Lage
