Zápisník Jindřicha Bálka (87)
Dvojicí koncertů České filharmonie začal 57. ročník Smetanovy Litomyšle. Po jaru tím začíná léto mezi festivaly, kdy je ideální vyrazit z Prahy anebo z jiného města na koncerty v originálních i známých místech.
Hned zahajovací koncert vyšel velmi dobře. České filharmonii se vydařila lépe druhá polovina se Čtvrtou symfonií Bohuslava Martinů. Je to radostné dílo spojené se všemi nadějemi konce války, a k letošnímu výročí se velmi dobře hodilo. Ale zrovna tak dobrou volbou bylo Dvořákovo Requiem o den později. Ale ještě zpět k zahajovacímu koncertu.
Jméno sólisty Jana Bartoše mohlo být pro leckoho neznámé. Ale způsob, jakým podal sólový part Dvořákova Klavírního koncertu g moll, opravdu stál za pozornost. Tento koncert je převážně lyrickým dílem a snahy udělat z něj výraznější koncertantní skladbu se obvykle míjejí účinkem. Bartoš ale vzácným způsobem zachytil právě lyrického a emocionálního ducha této skladby.
Bylo to provedení impulsivní a citově neobyčejně vřelé. Mladí pianisté se obvykle chtějí blýsknout technickou svrchovaností, toto provedení od počátku poutalo vnitřním bohatstvím. A vzhledem k mládí klavíristy je tento přístup o to pozoruhodnější. Ukazoval, jak důležité je vzít skladbu za správný konec. Pravda je, že koncert má také náročný orchestrální part, ve kterém se orchestru nedařilo dýchat společně s pianistou, orchestr zněl často tvrdě i s řadou potíží v dechových sólech.
Určitým experimentem bylo i zařazení úvodní sklady Bedřicha Smetany Macbeth a čarodějnice v instrumentaci Jarmila Burghausera. Rané a velmi odvážné Smetanovo klavírní dílo se tu dočkalo instrumentace, která chce podtrhnout dramatičnost a moderní zvuk. Klavírnímu partu až na kadenci zůstávají technicky obtížné rozložené akordy, zatímco orchestr působí místy trochu školsky. Je tedy otázka, jestli původní záměr se s vyzněním skladby opravdu potkává.
Ještě před koncertem se sešla početná skupina čestných hostů, aby pokřtila první dva svazky kritického vydání díla Bohuslava Martinů. V několika verzích zazněla dokonce fanfára z Gilgameše, kterou Martinů zkomponoval ve třech verzích. A festival byl při té příležitosti slavnostně zahájen. Martinů se narodil v nedaleké Poličce, ale známý litomyšlský rodák Zdeněk Nejedlý mu velmi nepřál. Tak to bylo takové symbolické splacení dluhu, samozřejmě vedle provedení jeho Čtvrté symfonie.
Litomyšl letos trvá až do 5. července, kdy zazní slavnostní provedení Vodní hudby a Hudby k ohňostroji. Vedle série oper je připraven koncertní program, případně mnoho výletů k jiným žánrům. A k tomu všechny čeká výstavně opravené město Litomyšl s desítkou výstav a různých doprovodných akcí. Je krásné se sem vracet každý rok.Takové návraty na stejná místa jsou příležitostí k bilancování a vždycky v člověku podpoří pocit, že svět je přece jenom nějak dobře uspořádán.
Autor je redaktorem České rozhlasu-Vltava
Foto Smetanova Litomyšl
