Jako úvodní premiéru sezony 2015/2016 připravuje Balet Národního divadla nové nastudování Čajkovského baletu Louskáček. Po jedenácti letech vystřídá úspěšnou inscenaci maďarského choreografa Youriho Vámose. Šéf baletu Petr Zuska, v jehož režii a choreografii nové představení vzniká, se více vrací k předloze E. T. A. Hoffmanna a zvolil pro něj název Louskáček a Myšák Plyšák. Premiéra bude 3. prosince 2015 na scéně historické budovy.
Legendární vánoční pohádka, jejíž kořeny vyrůstají z magického příběhu E. T. A. Hoffmanna Louskáček a myší král a kterou posléze Marius Petipa přepracoval v baletní libreto, tradičně patří k vánočnímu programu Baletu Národního divadla. Louskáček je jedním z nejhranějších baletů druhé poloviny dvacátého století a zároveň jedním z nejinscenovanějších děl s vánoční tematikou. Vznikl v roce 1892 z těsné spolupráce Petra Iljiče Čajkovského s baletním mistrem Mariusem Petipou.
Ve dvacátém století Louskáček prošel řadou dramaturgických a choreografických proměn, vedle čistě klasických přístupů se dočkal také mnoha odvážněji pojatých interpretací. Zuska hledal mix těchto dvou aspektů. Originální pojetí, ale zároveň takové, které bude možno považovat za klasický balet. „Tvůrců, kteří by toto splňovali, je méně než minimum. Určitý vlastní nápad na Louskáčka jsem nosil v hlavě už pěkných pár let,“ říká.
Na setkání s médii při přípravě inscenace uvedl, že se více vrací k Hoffmannově předloze. Ta podle něj svou jistou ponurostí není nejlepší první knížkou pro děti, ale Louskáček je prvním velkým baletem, se kterým se děti mohou v životě potkat.
Petipův balet je podle Zusky přílišným zjednodušením knihy. Není vysvětleno, proč se tam objeví Louskáček, když tam není žádný ořech, říká Zuska, který inspirován literární předlohou vymyslel vlastní příběh, jehož základními stavebními kameny jsou kouzlo, láska a humor. „V něčem je tak trochu převrácený, v mnohém dá se říci český,“ vysvětluje i svůj nápad navázat Louskáčka na české tradice, v nichž figuruje čert, Mikuláš a anděl, a zasadit příběh do Prahy, do okolí Staroměstského náměstí.
S respektem k Čajkovského hudbě prý choreografii adaptuje do základních rámů Petipovy zkratky a snaží se dotknout symbolů a archetypů Hoffmannových, a tím vytvořit příběhu logiku i přesah. Připustil, že různé a často uváděné inscenace Louskáčka se jedna druhé podobají „jako vejce vejci“. Po jedenácti letech přichází v Baletu Národního divadla nová verze, originální, kterou Zuska chápe jako příležitost přijít s něčím novým. „Přijít po Vámosově inscenaci s klasickým Louskáčkem bych považoval za dramaturgický krok zpět,“ míní Petr Zuska.
