Pražská Akademie múzických umění vychovala během sedmi desítek let své existence několik generací umělců všech možných oborů. Některou ze tří fakult této vysoké školy vystudovalo za uplynulá desetiletí mnoho osobností, které se prosadily na umělecké scéně doma i za hranicemi. Mezi slavné absolventy školy, která byla zřízena 27. října 1945 jedním z dekretů prezidenta Edvarda Beneše, patří filmař Miloš Forman, dirigent Libor Pešek či divadelník Ivan Vyskočil.
Plány na zrod akademie se datují už do let druhé světové války, kdy vedle sebe vznikly záměry na zřízení vysoké školy pro hudebníky, divadelníky i filmaře. Hudební i divadelní vzdělávání mělo v Čechách tradici, film však něco podobného postrádal; po osvobození nakonec vznikla jedna škola se třemi fakultami. Tento model přetrval dodnes – Akademie múzických umění má i nyní filmovou, divadelní a hudební fakultu, všechny části ale spolupracují, studenti chodí na společné přednášky, učitelé působí na více fakultách.
Akademie múzických umění, která poprvé přivítala studenty ve školním roce 1946 až 1947, ale nevznikla úplně na zelené louce. Navázala na činnost pražské konzervatoře (od roku 1919 nesla jméno Mistrovská škola pražské konzervatoře), na které se už od počátku devatenáctého století učili mladí hudebníci. Budoucí herce pak vychovávalo dramatické oddělení Státní konzervatoře; bez pedagogického zázemí byli filmaři, kteří se potřebným dovednostem učili vlastně jen v praxi.
U počátků Akademie múzických umění stála řada slavných osobností mnoha uměleckých oborů – herec Jiří Plachý, divadelní režisér Jiří Frejka, fotograf a kameraman Karel Plicka, filmový teoretik Antonín Martin (známý spíše pod iniciálami A. M.) Brousil nebo dirigent Václav Talich. Škola se však svobodně rozvíjela jen do února 1948. Po komunistickém převratu se ovšem mnoho učitelů stalo nežádoucími, byli mezi nimi také Frejka s Talichem, sešlo i ze jmenování Bohuslava Martinů profesorem.
Akademie přesto vychovala stovky herců, režisérů, hudebníků i filmařů, v šedesátých letech například z filmové fakulty vzešla vlastně celá česká nová vlna. Významnou úlohu sehráli studenti Akademie múzických umění během revoluce v listopadu 1989. Budovy školy patřily k hlavním stanům studentské stávky, k výrazným postavám patřil třeba tehdejší student Divadelní fakulty a pozdější senátor Martin Mejstřík. Po listopadu ale i Akademie múzických umění musela překonat řadu problémů, navenek se nejvíce projevily ty spojené s Filmovou fakultou – ať už nepodařený nájem kavárny Slavia nebo spory, které měl se studenty režisér Jiří Menzel.
Škola nicméně v devadesátých letech získala nové prostory na Malostranském náměstí, kde nyní sídlí rektorát a Hudební a taneční fakulta.
Důkladnou rekonstrukcí prošly i budovy a zázemí Divadelní a Filmové fakulty, a to včetně nezbytného divadla či filmového ateliéru. Všechny fakulty Akademie múzických umění každoročně lákají mnohonásobně víc zájemců, než škola může přijmout. Její kapacita je omezená, příprava umělců totiž patří k nejnákladnějším – například Filmová fakulta patří k málu filmových škol na světě, kde se běžně používá drahá filmová surovina místo levnějšího videa.
V posledních pětadvaceti letech studenti akademie stále více ukazují výsledky svojí práce i lidem mimo školu. Divadelní fakulta pořádá od roku 1994 festival Zlomvaz, na který přijíždějí divadelníci ze škol v Brně a Bratislavě i hosté z dalších zemí. K podobně samozřejmým součástem pražského kulturního dění patří i Famufest s přehlídkou studentských filmů, jehož tradice sahá ještě o deset let hlouběji do minulosti. Koncerty a hudební přehlídky pořádá i Hudební a taneční fakulta.
Foto archiv
