Hned první koncert komorní řady 6. září ve Dvořákově síni nasadil hodně vysokou laťku – Daniel Hope vystoupil se skvělým Ivem Kahánkem a Zurich Chamber Orchestra. Program se dvěma notoricky známými „kousky“ – Mozartovou Malou noční hudbou a Dvořákovou Serenádou E dur pro smyčcový orchestr – přitáhl spíše než znalce publikum „sváteční“, nezkušené. A ano, opět se plácalo po každé větě.
Malá noční hudba zazněla ve velmi jemném komorním tónu, s líbeznou Romancí (druhá věta) a se smyslem pro detail, sem tam akcentem pro zdůraznění tanečního rytmu (Menuet, Rondo), vše velmi decentní. Naopak Dvořákova Serenáda se nesla v lahodně plném zvuku, s líbezně rozezpívanými kantilénami houslí a violoncell, tak jak svého Mistra zná a chápe i české hudební milieu. Orchestr vedený jen tu a tam nenápadným gestem koncertního mistra dokázal svůj zvukový ideál s každou skladbou měnit, zde ve Dvořákovi až téměř k symfonické mohutnosti.
Ovšem mezi oběma programovými highlighty se odehrál také Schulhoffův Dvojkoncert v úpravě pro housle, klavír a smyčce, a to už není tak běžně k vidění. A v tak vynikajícím provedení! Hope se na začátku omluvil všem flétnistům, že jim bere jejich repertoár, protože Schulhoff napsal dvojkoncert původně pro flétnu, ale kvůli genialitě toho díla si houslista prostě nemohl pomoci. Zmínil také tragický osud skladatele, který se uzavřel v koncentračním táboře ve Würzburgu. A bylo vidět, že Dvojkoncert opravdu pojal do svého stabilního repertoáru – hrál jej zpaměti a z celého srdce, dalo by se říct. Schulhoff by z toho jistě musel mít velkou radost, vidět takové provedení s precizním Kahánkem a švýcarským orchestrem. Nejčastěji si klavírní part v této skladbě musel hrát sám…
Moderní a postromanticky rozevlátá hudební řeč Erwina Schulhoffa na sebe strhne pozornost energií vstupní věty. V nostalgicky laděném Andante se odehraje citlivý dialog houslí a klavíru. Typicky virtuozní třetí věta Rondo přináší motoricky ubíhající rytmus i uvolněné pasáže, naznačující jazzové inspirace (Tempo di Blues). Hope si zde pohrál s glissandy, což je výhoda houslí proti původní flétně. Jeho samozřejmá virtuozita, ale i propracovaná logika skladby, přehlednost a přesvědčivost, to byla hlavní devíza tohoto provedení. Opravdu se před námi ukázal jeden zapomenutý a nyní nově zářící hudební klenot. Klavírní part Ivo Kahánka byl čistý, přesný a inspirující, i když mám dojem, že jeho role je přece jen méně autorem exponovaná a tak trochu ve stínu spoluhráče. Nicméně souhra všech včetně orchestru posíleného o dechy byla u tak složité partitury obdivuhodná – a bez dirigenta!
Hope s Kahánkem přidali ještě Dvořákovu Sonatinu pro housle s klavírem, prostou skladbičku zahráli s pokorou a chutí. Přidával také orchestr – uvolněný, houpavý a hojně legátovaný Dvořákův Valčík a nakonec Mozartovu Kasaci, půvabnou hudební hříčku teprve dvanáctiletého skladatele.
Hodnocení autorky recenze: 80%
Dvořákova Praha 2016
Komorní řada
Daniel Hope (housle)
Ivo Kahánek (klavír)
Zurich Chamber Orchestra
6. září 2016 Dvořákova síň Rudolfinum Praha
program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Serenáda G dur, KV 525, „Malá noční hudba“
Erwin Schulhoff: Dvojkoncert
Antonín Dvořák: Serenáda pro smyčcový orchestr E dur, op. 22, B. 52
přídavky:
Antonín Dvořák: Sonatina pro housle a klavír
Antonín Dvořák: Valčík
Wolfgang Amadeus Mozart: Kasace
