Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
    • Výherci soutěží
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Čtení Pappano a Shaham: geniální spojení. Dvořákovu Prahu uzavřely ovace
sdílejte:
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Mobilní menu Opera PLus
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Klasika
    • Postřehy
    • Týden s tancem
Napište nám
data-width="" data-height="" data-small-header="false" data-adapt-container-width="true" data-hide-cover="false" data-show-facepile="true">
Opera PLUS
Připojte se k největší komunitě klasické hudby Přihlásit se
Sledujte nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Hudba

Pappano a Shaham: geniální spojení. Dvořákovu Prahu uzavřely ovace

Závěrečný festivalový večer 24. září v Rudolfinu v programu sliboval „spojení Čajkovského efektní hudby s italským temperamentem proslulého tělesa Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia a jeho šéfdirigenta Antonia Pappana bude skvělou tečkou letošního ročníku Dvořákovy Prahy.“ A vrchovatě to splnil. Vlastně ten večer, kde se k italskému orchestru přidal geniální americký houslista Gil Shaham, nazvat pouhou tečkou vůbec nelze. Bylo to – alespoň pro mne – skutečné vyvrcholení festivalu.

Svatava Barančicová
Publikováno 25/09/2016
sdílejte:
6 minut čtení
sdílejte:
Dvořákova Praha 2016 - Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia - Rudolfinum Praha 2016 (foto Martin Divíšek/Dvořákova Praha)
Dvořákova Praha 2016 – Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia – Rudolfinum Praha 2016 (foto Martin Divíšek/Dvořákova Praha)

Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia je nejstarší italské těleso, které nepatřilo k opeře, ale vzniklo v Římě pro interpretaci čistě symfonického repertoáru. A přece – tento večer jsme slyšeli hned dvě operní ouvertury: nejprve Předehru z Rossiniho Popelky a na konci jako přídavek Předehru z Lazebníka sevillského. Ostatně, proč nehrát slavného krajana, když na to má orchestr ty nejlepší předpoklady? Především přesnost a lehkost smyčců, které jsou neobvykle tvárné a sehrané. Začátek ouvertury z Popelky držel Antonio Pappano v tajemné náladě, tichý a pomalý nástup, plný významných zámlk a prvních sól (skvělý hoboj, pikola, fagot, horny). A s dynamikou dirigent šetřil i po nástupu rychlejšího tempa, stále hráli velmi jemně, i když tempo zrychlovalo, a dokázali si tak vytvořit velký prostor pro typickou Rossiniho gradaci, udrželi to stupňování napětí obdivuhodně dlouho.

Poté se již na pódiu ukázal sympatický a usměvavý Gil Shaham se svými úžasnými stradivárkami (Comtesse de Polignac z roku 1699) a s něžností načal první větu Čajkovského Koncertu D dur, op. 35. Housle si zaslouží zmínit hned zkraje, protože jejich nádherná barva zaujme na první poslech, mají nezvykle plný až violově melancholický tón v nízkých polohách a sametově jemné vysoké rejstříky. Jejich výšky nepůsobí moc průrazně, a přesto nikde s orchestrem nezaniknou.

Dvořákova Praha 2016 - Gil Shaham - Rudolfinum Praha 2016 (foto Petra Hajská/Dvořákova Praha)
Dvořákova Praha 2016 – Gil Shaham – Rudolfinum Praha 2016 (foto Petra Hajská/Dvořákova Praha)

Čajkovského koncert patří po technické stránce k nejnáročnějším kusům houslového repertoáru. Ne však pro Shahama, ten se z Čajkovského hudby pouze radoval. Bez sebemenší námahy zvládal ty neobtížnější pasáže, s čistotou a přesností téměř nadpřirozenou a v nevídaně rychlém tempu. Jeho virtuozita nezná překážek. Usmívá se do publika, na kolegy do orchestru (a oni na něj), hraje dirigentovi téměř do ouška – tak blízko jeho stupínku. Drobný a temperamentní Antonio Pappano vytvořil s americkým houslistou kongeniální dvojici a jejich Čajkovskij dostal energii menšího uragánu.

Dvořákova Praha 2016 - Antonio Pappano - Rudolfinum Praha 2016 (foto Petra Hajská/Dvořákova Praha)
Dvořákova Praha 2016 – Antonio Pappano – Rudolfinum Praha 2016 (foto Petra Hajská/Dvořákova Praha)

Už první věta mi vyrazila dech, jak se po něžném začátku najednou začala v tempu odvíjet (v kadenci sólista předvedl svítivé flažolety, dvojhmaty, bravurní figury), a to bylo jen zahřívací kolo před skutečným „vivacissimo“ ve finální větě. Orchestr se Shahamem statečně držel krok, což v případě Čajkovského bohatě prokomponované partitury není jen tak nějaké doprovázení, ale úctyhodný symfonický výkon. Půvabná Canzonetta uprostřed zazněla v čistém stříbřitém oparu. Shaham je jako zjevení – tam, kde se houslisté uchylují k dramatickému výrazu a svou virtuozitu se snaží co nejvíce „prodat“ a zvýraznit před posluchači, Shaham hraje stejné pasáže s citem, ale prostě, jeho ozdobou je dokonalost, nevinný úsměv a ďábelská rychlost.

Nadšené publikum po triumfálním Finale nedalo Shahamovi odejít, musel dvakrát přidávat: Bachovu Gavotte en Rondeau z houslové Partity No. 3, E dur, BWV 1006 a Andante z houslové Sonaty No. 2, a moll, BWV 1003.

Dvořákova Praha 2016 - Antonio Pappano, Gil Shaham - Rudolfinum Praha 2016 (foto Petra Hajská/Dvořákova Praha)
Dvořákova Praha 2016 – Antonio Pappano, Gil Shaham – Rudolfinum Praha 2016 (foto Petra Hajská/Dvořákova Praha)

Po přestávce zazněla Čajkovského 5. symfonie e moll. Je s podivem, jak mohl autor svého času o tak nádherné skladbě pochybovat. Po její premiéře, přestože byla publikem přijata vřele, se užíral vnitřními obavami, zda již není za zenitem své skladatelské invence, zda se již „nevypsal“. Pappano se svým živým a nepřehlédnutelným gestem dal symfonii pevné vedení, přehledný tvar a plné porozumění „ruské duši “. První věta, s ponurým tématem uvedeným v podobě funebrmarše, zazněla s naléhavostí a rozbouřila orchestr v plné síle. Téma se pak v průběhu symfonie vrací v nových a stále optimističtějších podobách. Andante cantabile přineslo mnoho vynikajících sól, například horny s klarinetem, hoboj nebo již dříve zmíněné fagoty – ty doslova zpívaly. Housle se předvedly v širokých kantilénách, typických pro ruskou hudbu. Po elegantní a brilantní třetí větě v rytmu valčíku přišlo opravdu majestátní Finale, zvukově monumentální, až rusky okázalé. Orchestr vládne nejen kompaktním zvukem, v němž se všechny složky dokonale snoubí, je to hlavně jeho vnímavost a tvárnost, kterou reaguje na sebemenší pokyny dirigenta. Vynikající a zaujatí hudebníci, jaké vidíme v jeho řadách, dělají své patronce sv. Cecilii v názvu tělesa opravdu čest.


Hodnocení autorky recenze: 100%

Dvořákova Praha 2016
Světové orchestry
Závěrečný koncert
Dirigent: Antonio Pappano
Gil Shaham (housle)
Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia
24. září 2016 Dvořákova síň Rudolfinum Praha

program:
Gioachino Rossini: Předehra k opeře Popelka
Petr Iljič Čajkovskij: Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 35
= přestávka =
Petr Iljič Čajkovskij: Symfonie č. 5 e moll, op. 64
přídavky:
Johann Sebastian Bach: Gavotte en Rondeau z Partity No. 3, E dur, BWV 1006
Johann Sebastian Bach: Andante z houslové Sonaty No. 2, a moll, BWV 1003
Gioachino Rossini: Lazebník sevillský – Předehra

www.dvorakovapraha.cz

TémataAntonio PappanoDvořákova PrahaGil ShahamGioachino RossiniOrchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia ŘímPetr Iljič Čajkovskij
Sdílet článek
Facebook email vytisknout
sdílejte:
Předchozí článek Před 30 lety se v našich kinech poprvé objevil Formanův Amadeus
Další článek Bratislava a Peter Mikuláš – moc a samota
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opera PLUSOpera PLUS
Sledujte nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up