A fadista!

Zahajovací koncert letošního festivalu Struny podzimu, který se uskutečnil 6. října 2014 v budově pražské Státní opery, patřil portugalskému fadu. Jeho hostem byla současná první dáma tohoto žánru, zpěvačka Mariza.Fado je ikonickou součástí portugalské kultury a identity a Mariza je jeho hlavní vyslankyní. Poslouchat její hluboce zanícený zpěv, ať se jednalo o veselé temperamentní písně, či teskné melodie v rozpoložení saudade (to znamená stesk či touha), byl skutečně úžasný zážitek. Specifická barva hlasu, tvořeného více v prostoru hrdla a nezřídka též s více uzavřenými ústy, jako by byla přímo předurčena pro tento typ hudby. Navíc se pojila s medovým plynutím portugalského jazyka a mistrně zvládnutými manýrami a ornamenty, jež jsou pro fado typické. Samotný pěvecký projev však měl taktéž neuvěřitelný náboj osobního prožitku, pravdivosti a také bezprostřednosti.Mezi jednotlivými písněmi Mariza hovořila o programu i o svých osobních vzpomínkách a navodila velmi uvolněnou atmosféru. Díky tomu si posluchači mohli hudbu vychutnat skoro stejně tak dobře, jako by byli v jedné z mnoha restaurací (portugalsky tasca) mezi křivolakými uličkami rybářských čtvrtí při šálku výborné portugalské kávy nebo láhvi vína. Připomněla také výročí smrti královny fada Amálie Rodrigues, která zemřela přesně před patnácti lety 6. října 1999, a věnovala její památce píseň Primavera. Do některých skladeb zapojila také publikum, jak tleskáním, tak i zpěvem části refrénu písně Rosa branca. V přichystaném programu bylo fado představeno ve své tradiční podobě i v modernějším hávu, který mu znovu získal oblibu zejména mezi mladou generací.Instrumentální doprovod tvořila čtveřice hráčů. Nezbytným nástrojem k fadu je portugalská kytara, na kterou hrál José Manuel Neto. Svůj nástroj dokázal rozeznít s vynikající brilancí a náročné ornamenty, pro fado typické, zněly v jeho podání s naprosto uvolněnou samozřejmostí. Fascinující byl také výkon Pedra Jóii na klasickou kytaru, protože jeho technická zručnost byla skutečně úžasná. Ve své hře dokázal spojovat náročné rytmicko-harmonické figury, technické pasáže i širokou škálu dynamiky. Zcela bezchybnou oporou jim při tom byl angolský baskytarista Yami, jenž se též výtečně představil v jednom sólovém vstupu. Slovy pak jen těžko lze vystihnout úžasnou hru Vickyho Marquese, hrajícího na bicí soupravu a perkuse. V jednom rozsáhlém sólu předvedl svoje neuvěřitelné technické schopnosti a jeho nesmírně náročná hra byla bez nejmenší patrné chyby. Kromě samotných písní se hráči představili také v čistě instrumentální podobě fada, zvané guitarrada.Ke konci večera Mariza zazpívala část poslední písně bez ozvučení. Alespoň na malou chvíli jsme tak mohli slyšet „syrový“ zvuk fada tak, jak vždy znělo při přátelských setkáních či večerních posezeních v malých hospůdkách. Příjemně uvolněný večer, plný výborné portugalské hudby, uplynul jako odliv oceánu a během druhého přídavku Mariza obešla hlediště a s částí publika se osobně rozloučila. Byl to jednoduše skvělý začátek pro festival Struny podzimu.Proběhnuvší půlnoc a „vysychající“ sklenička s portským vínem, přivezeným z Aveira, mě nutí k uzavření vzpomínání nad tímto večerem. Závěrem tedy dodám jen přání, že snad bude v dohledné době opět příležitost přivítat u nás tuto vynikající umělkyni. „Muito obrigado, Mariza!“

Hodnocení autora recenze: 100 %

Struny podzimu 2014
Mariza (zpěv)
José Manuel Neto (portugalská kytara)
Pedro Jóia (kytara)
Yami (basová kytara)
Vicky Marques (bicí a perkuse)
6. října 2014 Státní opera Praha

www.strunypodzimu.cz

Foto Struny podzimu / Petra Hajská