Program byl umně vystavěn tak, aby dal možnost představit nejen všechny studenty osmých ročníků, ale rovněž jejich mladší kolegy a kolegyně ve stylově různorodých choreografiích.
Večer otevíral Ples kadetů dle Ivo Váni Psoty s doplněním o choreografické vstupy Jaroslava Slavického a Davida Lichina. Obraz ze života dospívajících schovanek dívčí školy a jejich mužských protějšků z kadetky doprovázený hudbou Johanna Strausse mladšího oplýval díky bezprostřednosti interpretů rozkošně naivní atmosférou, v níž dívky vypadaly jako cukrové bonbóny a chlapci jako cínoví vojáčci z Andersenových pohádek. Hravě humorné scény střídaly romantičtější výjevy, jako třeba zkratka baletu La Sylphide, v níž interpreti svými kostýmy skutečně jako by z oka vypadli pařížské premiérové inscenaci z roku 1832 včetně pavích pérek na Sylfidiných křidélkách.
Po taneční stránce velmi zaujala Eliška Bouzková, absolventka oboru klasický tanec, která i v obtížných pizzicatových partech působila lehce, vzdušně a dostatečně suverénně a spolu s Miroslavem Sudou, rovněž absolventem klasického tance, vytvořili vskutku příjemný a vyrovnaný pár. Absolventka moderního tance Kristina Kodedová dovedně balancovala na hranici poťouchlé drzosti a komické roztomilosti, zatímco Sarah Šprcová na sebe upoutala přirozeným, jemně dívčím projevem a pravděpodobně nejjistějšími a v prostoru nejstabilnějšími fouettes. Zmínit je třeba i další absolventku klasického tance, elegantní Stanislavu Pinčekovou, jež zastala spíše charakterní roli guvernantky. Prokázala totiž mimořádný nadhled, osobnost, schopnost vybudovat roli, která na první pohled příliš neodpovídá jejímu věku, ve všech aspektech a vytěžit z ní maximum bez zbytečného přehrávání a sklouzávání k trapným berličkám, které by se v některých humorných scénách příliš snadno nabízely.
Absolventi oboru moderního tance dostali příležitost se spolu s kolegyněmi ze sedmého ročníku představit v choreografii Aleny Drapalíkové Kytice. Hudebním podkladem se stal výběr z filmové partitury Jana Jiráska ke stejnojmennému filmu Františka Antonína Brabce z roku 2000, která je posluchačsky velice vstřícná a současně dostatečně emotivní i výpravná. Choreografickou mozaiku rámovaly z obou stran úvodní a závěrečná píseň Kytice, její tělo pak tvořily zkratky nejznámějších balad – Vodník, Polednice, Svatební košile a Zlatý kolovrat, které si s výjimkou Polednice vypomáhaly i mluveným slovem z filmu.
Pokud bychom se zaměřili pouze na taneční stránku, nepřineslo dílo stylově nic převratně nového, nicméně dalo svým interpretům možnost se plně projevit po emoční a dramatické stránce a prožít silné příběhy, jež psychiku aktérů dovádějí, jak se dá u Erbenových balad předpokládat, do skutečně extrémních poloh. Toho využili zejména absolventi Viktorie Dembická, která svým jedinečným prožitkem vystupovala do popředí i ve sborových pasážích a sólovou příležitost dostala spolu s charismatickým Patrikem Kollerem ve Svatební košili, a Anna Šittnerová jako Polednice. Zpracování jejího příběhu bylo zřejmě nejvolnější interpretací předlohy. Ve zkratce by se dalo říct, že divák v přímém přenosu sledoval zrod psychopata, jehož šikana a ústrky od okolí dohnaly k vykonání kruté pomsty.
O závěr večera se postaral Jaroslav Slavický, který zpracoval původně Fokinovy Polovecké tance z opery Alexandra Borodina Kníže Igor, jimiž okouzlil soubor Sergeje Ďagileva Les Ballets russes Paříž počátku dvacátého století. Tanečních partů se chopili žáci od čtvrtého ročníku, hlavní mužskou roli chána pak ztvárnil bývalý absolvent Taneční konzervatoře hl. m. Prahy a současný člen Bohemia Baletu Gaëtan Pires, který od svého vlastního absolutoria ušel interpretačně značný kus cesty. Jeho partnerkou byla energická a osobitá absolventka klasického tance Aurora Kubelíková, jež plně pochopila charakter své polovecké dívky, sólový part zajatkyně připadl další absolventce, v projevu mírně zdrženlivé, avšak dostatečně něžné Elišce Bouzkové.
Nutno podotknout, že je škoda, že absolventská představení nemají možnost využívat živého hudebního doprovodu. Věřím, že Borodinova partitura by si zasloužila ve své dynamičnosti a hutné barvitosti zaznít z orchestřiště, a ne z pouhé nahrávky. Dá se totiž předpokládat, že energie živého orchestru by přispěla k celkové energii tanečního výjevu, která zpočátku zejména u chlapců poněkud scházela.
Celkově se ovšem absolventské představení vydařilo a neudělalo ostudu ani pedagogům, ani jejich svěřencům napříč ročníky. Až nadcházející sezony ukáží, nakolik naleznou letošní absolventi uplatnění a praxi ve skutečném tanečním světě. Dle slov ředitele Slavického se letošní maturanti vyznačovali pracovitostí, cílevědomostí i neopomenutelnou pokorou. Nechť jim tedy tyto ctnosti vydrží i nadále a potkají se v této profesi i s tolik potřebným štěstím.
Hodnocení autorky recenze: 80 %
Absolventský koncert
21. a 22. června 2017 Stavovské divadlo Praha
(psáno z představení 21. 6. 2017)
Johann Strauss ml.:
Ples kadetů
Choreografie: Ivo Váňa Psota; Sylphida a Skot: Jaroslav Slavický; variace modré schovanky: David Lichine
Nastudování: Kateřina Slavická
Kostýmy: Josef Jelínek
Asistenti: Anna Ščekaleva, Jiří Horák, Jaroslav Slavický
Výroba kostýmů: Monika Netečková, Zuzana Vomáčková
***
Jan Jirásek:
Kytice
Choreografie a nastudování: Alena Drapalíková
Scéna, kostýmy: Josef Jelínek
Výroba kostýmů: Monika Kletečková
***
Alexandr Porfirjevič Borodin:
Polovecké tance
(Kníže Igor)
Choreografie: Jaroslav Slavický (podle Michala Michajloviče Fokina)
Scéna, kostýmy: Josef Jelínek
Asistentka choreografie: Nelly Danko
Absolventi oboru klasický tanec – Eliška Bouzková, Markéta Jedličková, Aurora Kubelíková, Petra Matyášová, Tereza Novotná, Stanislava Pinčeková, Klára Votoupalová, Jaroslav Richters, Roman Soviar, Miroslav Suda
Absolventi oboru moderní tanec – Viktorie Dembická, Kristina Kodedová, Anna Šittnerová, Patrik Koller, David Lampart
