Když jste kandidoval na post děkana HAMU, byla vaší prioritou otevřená komunikace a spolupráce napříč katedrami i mezi pedagogy a studentstvem. Jak daleko jste se v tomto směru za tři měsíce dostal?
Adam Halaš: HAMU nabízí široký rozptyl oborů od teoretických přes interpretační, produkční až po skladatelské. Ocitáme se v situaci, kdy čilá a konstruktivní komunikace mezi studenty, pedagogy a vedením nebyla vždy zcela běžnou normou. Tyto nedostatky se společně s katedrami snažíme postupně odstraňovat.
Dění na škole pravidelně přibližujeme v novém informačním newsletteru. Celé vedení fakulty se schází pravidelně jednou týdně a řeší jak podněty vycházející z kateder či akademické obce, tak řadu koncepčních záležitostí. Kolegium děkana se nově schází jednou do měsíce. Aktivně reagujeme na podněty akademického senátu, který je nově informován například i o přípravě a průběhu výběrových řízení na vedoucí kateder. Orgány tak mají možnost celý proces připomínkovat.
V neposlední řadě jsme s mým týmem otevřeni pravidelným schůzkám, které si s námi může sjednat kdokoli ze studentů i pedagogů.
Další vaší prioritou bylo studium v takzvaně bezpečném prostředí. Co přesně si pod tím představit?
Adam Halaš: Chtěli bychom, aby vedoucí kateder pravidelně iniciovali získávání zpětné vazby od studentů. Vždy na konci semestru by se s nimi měli sejít v neformálním prostředí a vyslechnout si jejich postřehy. Nemusí přitom nutně jít jen o kritiku, studenti často mají dobré nápady, jak výuku zlepšit nebo koho zajímavého pozvat. Z praxe totiž víme, že na katedrách, kde pedagogové více vnímají potřeby současné pedagogiky, tento způsob komunikace se studenty dobře funguje a je efektivní.
Jako děkan jste si s sebou do vedení přivedl Štěpánku Balcarovou, Hanu Strejčkovou, Danu Syrovou a Petra Nouzovského, tedy lidi úzce spojené s praxí. Bylo pro vás právě tohle napojení na realitu uměleckého provozu nejdůležitější kritérium?
Adam Halaš: Důležité je v první řadě to, že si s kolegy lidsky rozumím. Žádný z proděkanů nicméně nedostal tento post za odměnu nebo za to, že se se mnou přátelí. Jsou to profesionálové, kteří do školy dokážou přilákat odborníky s moderním přístupem k výuce, což je věc, na které mi záleží. Rád bych nabořil zakořeněnou tradici, že student musí celé studium absolvovat pod vedením jednoho pedagoga.
Dva proděkani – Dana Syrová, zakladatelka a ředitelka mentorského projektu MenART a manažerka uměleckých projektů, a Petr Nouzovský, cellista a předseda Asociace hudebních umělců a vědců – jsou lidé úspěšní v tom, co dělají mimo akademickou obec. Do fungování školy přinášejí nové impulzy a pohledy. Tato skutečnost pro mě byla důležitá a nutná už v době, kdy jsem stál ve vedení Katedry nonverbálního divadla. Proděkanky Hana Strejčková a Štěpánka Havlíčková Balcarová jsou jednak aktivní a úspěšné umělkyně, a též nesmírně talentované osobnosti působící na fakultě jako pedagožky mnoho let, a proto školu důvěrně znají. Zároveň mi vyhovuje jejich energie, způsob myšlení, i to, jak pracují se studenty.
Mluvíte o tom, že byste rádi nabořili tradici „jeden žák – jeden pedagog“. Jak přesně na to chcete jít?
Dana Syrová: Máme k dispozici dvě cesty. První je postavená na důsledné debatě s garanty jednotlivých studijních programů, systematické analýze studijních plánů a jejich přepracování podle toho, aby odrážely potřeby současné praxe. Výsledky této analýzy se projeví postupně. Druhá rychlejší cesta jde přes uzavírání memorand o spolupráci s institucemi, jichž si vážíme a kterým dává smysl spolupracovat s tak kvalitní školou, jakou HAMU je. Aktuálně jsme například v pokročilé fázi jednání o konkrétní spolupráci s festivalem Pražské jaro. Každý rok přiváží do České republiky hudebníky a hudebnice, kteří mají i pedagogickou praxi. Budeme-li dostatečně dopředu plánovat, je šance, že tito umělci v rámci své návštěvy České republiky rozšíří portfolio svých aktivit směrem k HAMU.
Takže v ideálním případě by měla na HAMU workshop třeba pěvkyně a dirigentka Barbara Hannigan?
Dana Syrová: Přesně tak. Tak vysoko míříme.
Je ve hře i koncertní spolupráce třeba v rámci debutu Pražského jara?
Dana Syrová: Ano. Vypsali jsme open call pro listopadový projekt HAMU for Havel. Jedná se o projekt, na kterém spolupracují katedry mezi sebou. Vrcholem tohoto projektu bude slavnostní večer 18. listopadu 2026, který se uskuteční v Jízdárně Pražského hradu. Členem dramaturgické rady, která přihlášené projekty reflektuje, je i umělecký ředitel Pražského jara. To dlouhodobě podporuje mladé talenty nejen v rámci soutěže, ale i ve svých programových liniích Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného nebo Prague Offspring v DOXu.
Jak se vlastně během let změnily potřeby praxe? Jak vybavený by měl absolvent nebo absolventka HAMU být, aby obstál v konkurenci?
Adam Halaš: Absolvent HAMU musí mít za sebou spolupráci se špičkovými pedagogy, k čemuž by měl posloužit i zmíněný systém masterclassů a pravidelná spolupráce s externími odborníky. Jistě, existují programu jako například Erasmus, díky němuž studenti mohou studovat u pedagogů na zahraničních univerzitách, my ale chceme zahraniční kvalitu přivézt sem. Chceme studentům více nabízet nejrůznější stáže a zapojovat je také do školních mezioborových projektů a projektů mezi katedrami.
Kde zejména vidíte prostor pro spolupráci?
Adam Halaš: Mezioborovou spolupráci se snažíme rozproudit konkrétními aktivitami typu HAMUfest, HAMU for Havel nebo třeba přehlídkou ansámblů v rámci Jazzového nádvoří. Samy katedry mají spoustu nápadů, jak vytvořit své hlavní umělecké dílo za daný rok, a my tyto nápady podporujeme, například prostřednictvím grantové podpory Inkubátor.
V chystané sérii adventních koncertů se zase během jednoho večera potkají tři katedry, přičemž dramaturgii budou sestavovat společně. HAMUfest produkčně kompletně organizuje osm studentů prvního ročníku oboru Hudební produkce, HAMU for Havel na Pražském hradě zase budou organizovat studenti třetího ročníku téhož oboru. Úspěšně rozjeté jsou Jazzové čtvrtky, které organizuje Katedra jazzové hudby, úterků se nově zhostí Impromima, což je spolupráce studentů z Katedry nonverbálního divadla a Katedry jazzové hudby.K dispozici máme krásný kampus s více sály, Orchestrální sál má nově špičkový klavír C. Bechstein. Zkrátka ideální místo pro komorní hru.
A pak je tu naše snaha o navázání spolupráce formou memorand s konkrétní náplní pro naše studenty s institucemi typu Pražské jaro, Český rozhlas a jeho SOČR či Parma Recordings. Toto vše by mělo přispět k navýšení zájmu o studium na HAMU tak, aby naše škola byla pro talenty jasná volba číslo jedna. Této fázi před vstupem na vysokou školu bychom se rádi věnovali více, uvažujeme i o spolupráci s pražskými konzervatořemi a nebráníme se ani podpoře funkčních mentorských systémů, jako je MenART. Excelenci je zkrátka třeba opečovávat ještě před vstupem na vysokou školu.
Žijeme v době, kdy se zdá, že kultura pro vládu České republiky neznamená téměř nic. Cítíte ze strany státu stále stejnou podporu?
Adam Halaš: Jakožto vzdělávací instituce spadáme pod ministerstvo školství, takže s ministerstvem kultury máme vztah až na té profesní úrovni.
Nicméně v posledních týdnech a měsících bylo velmi pěkné vidět, jak moc jsou studenti angažovaní. Zajímá je, co se bude dít za pár let, takže se aktivně zapojili do protestu proti snižování rozpočtů v rámci ministerstva kultury.
Spolu s ostatními uměleckými školami si snažíme vyjednávat takové podmínky, abychom k nám mohli zvát i pedagogy, kteří jsou ze zahraničí zvyklí na zcela jiné ohodnocení. Rozpočet takzvaně není nafukovací, my ale máme štěstí, že sídlíme v centru Prahy, disponujeme velkým koncertním Sálem Bohuslava Martinů a daří se nám získávat prostředky z doplňkových zdrojů. Děláme tedy vše pro to, abychom mohli realizovat všechny cíle a vize, které jsme si na začátku funkčního období nastavili.
Jak vnímáte současnou situaci uměleckého vysokého školství?
Adam Halaš: Důležité je znovu a znovu srozumitelně pojmenovávat, proč je vysoké umělecké vzdělávání pro společnost v době tak hlubokých proměn nepostradatelné. Nejde jen o výchovu špičkových tvůrců a interpretů. Jde o kultivaci citlivosti, představivosti, odvahy a schopnosti ovlivňovat svět – tedy vlastností, které dnes společnost potřebuje možná víc než kdy dřív.
Umělecká škola není uzavřený ostrov. Je to laboratoř budoucnosti. Místo, kde se učíme pracovat s nejistotou, hledat nové formy porozumění a proměňovat zkušenost ve sdílený jazyk. A právě v tom spočívá její veřejná hodnota. Vysoké umělecké vzdělávání nepřipravuje jen excelentní umělce pro profesní život, ale formuje osobnosti, které dále budou ovlivňovat společnost a směřování uměleckých oborů.
Děkujeme za rozhovor.
