Měla to být oslava již 255. narozenin salcburského rodáka, avšak o Mozartovi se tentokrát ve Stavovském mluvilo pramálo. Nejčastěji totiž mezi lidmi padala během včerejšího večera slova Národní divadlo a Státní opera, a také jména Jiří Heřman a Rocc, stejně jako i Ondřej Černý. Oslavenec byl zkrátka ve stínu převratně přicházejících zpráv o transformaci opery v Praze.
Poctu Mozartovi také tak trochu překazila ohlášená indispozice sopranistky Kateřiny Kněžíkové, kvůli které musel být plánovaný program drobně pozměněn a jedno číslo vynecháno. Tím spíš se stal hlavním potěšením večera basbarytonista Adam Plachetka, který je i přes svoje mládí (je mu teprve pětadvacet) skutečně talentem, v našich končinách potkávaným jen velmi zřídka. Plachetku jsem měl možnost znovu slyšet zhruba po roce, kdy další krok kupředu, který za tu dobu udělal, to jak na sobě dál pracuje, je zcela evidentní a úctyhodný. Už dlouho jsem třeba ono Leporellovo „mille e tre“ u nás neslyšel zazpívané s tak senzacechtivým, poťouchlým a přitom obdivným výrazem, jako včera od Plachetky; podobně fascinující byl i jeho Osmin ze Zaidy. Právě hlasová mimika a osobitý vklad do interpretace zpívaného je vedle bezchybně vedeného tónu to, čím mě při svém zatím posledním pražském vystoupení Adam Plachetka zaujal nejvíc. Pozoruhodné určitě je i to, jak se jeho mozartovský repertoár, který mu báječně sedí, rozrůstá – ať už o zmíněnou rejstříkovou árii Leporella či skvělého Hraběte z Figarovy svatby. Našemu mladému basbarytonistovi přitom evidentně svědčí současné angažmá ve Vídeňské státní opeře, kde je k dalšímu sebezdokonalování bezpochyby dnes a denně motivován, oproti poměrům u nás měrou více než vrchovatou.
Posuzovat výkon Kateřiny Kněžíkové by vzhledem k indispozici nebylo fér, na nejednom místě dala její ne dobrá momentální kondice o sobě vědět. Tomáš Netopil dostal z orchestru nejspíš maximum možného, zatímco některá čísla se zdála být velmi dobře vypilována (třeba předehra k Idomeneovi), jinde (například Don Giovanni) jakoby hráči spoléhali na rutinu z mnoha odehraných repríz. U poměrně velmi dobře provedené Koncertantní symfonie Es Dur si nejsem jist, nakolik se do programu sestaveného z mozartovských árií hodila, její sólisté (Vratislav Vlna, Miloš Bydžovský, Jan Musil a Daniel Hucek) by si v programu rozhodně zasloužili alespoň stručné CV.
Adam Plachetka si za svou vzal závěrečnou tečku večera, když během děkovačky vyjádřil za účinkující obavy o další osud opery v Praze: „Nechceme tady příště hrát Mozartovo Requiem.“ Ano, Mozartovy narozeniny tentokrát jenom o Mozartovi nebyly.
Idomeneo, předehra k opeře
Quando avran fine… – Padre, germani…,
recitativ a árie Ilie z 1. jednání opery Idomeneo
Wer hungrig bei der Tafel sitzt…,
árie Osmina z 2. jednání singspielu Zaide
Eh, consolatevi… – Madamina, il catalogo è questo…,
recitativ a árie Leporella z 1. jednání opery Don Giovanni
Bravo, signor buffone… – Appena mi vedon…,
recitativ Serpetty a Narda a árie Serpetty z 1. jednání opery La finta giardiniera
A forza di martelli…,
árie Narda z 1. jednání opery La finta giardiniera
Signor… – Crudel! Perche finora…,
recitativ a duet Zuzanky a Hraběte z 3. jednání opery Figarova svatba
– přestávka –
Koncertantní symfonie Es dur pro hoboj, klarinet, lesní roh, fagot a orchestr
I. Allegro – II. Adagio – III. Andantino con variazioni
Giunse alfin il momento… – Al desio di chi t’adora…, recitativ a árie Zuzanky ze 4. jednání opery Figarova svatba
Rivolgete a lui lo sguardo…,
árie Guglielma z 1. jednání opery Così fan tutte
Papagena! Papageno…!,
duet Papageny a Papagena z finále singspielu Kouzelná flétna