Adam Viktora: Chandos Anthems, to je úchvatná hudba plná geniálních myšlenek

Společně s kvartetem pěvců (Gabriela Eibenová, Lenka Cafourková, Tobias Hunger, Jiří Miroslav Procházka) je soubor ve výběru tří částí představí na tradičním festivalovém koncertu na počet znovusjednocení Německa 3. října 2022 v evangelicko-lutheránském kostele v saském Waltersdorfu.

Pane Viktoro, jste častým hostem na řadě festivalů včetně MHF Lípa Musica. Vracíte se Lípu Musicu rád? Je pro vás v porovnání s jinými festivaly, ať už doma nebo v zahraničí, něčím specifická?
Lípa Musica je jedním z prvních českých festivalů, kde jsme s naším kdysi nově založeným souborem Ensemble Inégal vystoupili. Festival i náš soubor vznikly ve stejném roce a myslím, že i z podobných pohnutek, a tak má naše stárnutí a zrání leccos společného. Lípa Musica má po svém pracovitém, nadaném a oduševnělém zakladateli ty nejlepší festivalové geny a působí na mne tak sympaticky, že se k ní vracím velmi rád.

V letošním roce přivážíte unikátní projekt Händelových Chandos Anthems, tedy žalmů pro barona Chandose. Čím vás toto méně známé dílo Georga Friedricha Händela oslovilo a proč jste se rozhodl jej nastudovat?
Je to naprosto úchvatná hudba plná geniálních myšlenek, kde Händel uvádí v život kompletní paletu svých skladatelských schopností, a připadá mi neakceptovatelné tvářit se, že ta hudba neexistuje. Také je mi nepříjemná představa členství ve velkém zástupu interpretů parazitujících neustálým omíláním na řekněme 10 jeho nejpopulárnějších dílech. Händel napsal Chandos Anthems ve svém vrcholném období pro bohoslužby v nově budované skvostné rezidenci Cannons významného britského aristokrata Jamese Brydgese, barona, později vévodu Chandose. Jedná se o díla s pozoruhodným a nezvyklým obsazením, jež můžeme z části najít v jiné podobě v Händelových pozdějších skladbách, a paradoxně vznikla ještě před dostavbou zmíněného paláce. Na rozdíl od něho, jenž byl po pouhých 17 letech zbořen, se z nich můžeme těšit dodnes. Abych to ale uvedl úplně na pravou míru, musím přiznat, že mě oslovila všechna Händelova méně známá díla. Stejně jako méně známá díla Bachova, Vivaldiho, Zelenkova a další. V méně známé a také úplně neznámé hudbě těchto a dalších stovek skladatelů je ukryt poklad, jehož velikost si ani neumíme představit.

A pořadatel s posluchačem, kteří si vzájemně notují při uvádění několika stále se opakujících „kasaštyků“ zůstávají o podíl na tomto pokladu ochuzeni a okradeni. Vážím si proto Martina Prokeše a festivalu Lípa Musica, že pořádání koncertů se pro ně stalo posláním k obohacení návštěvníků a posluchačů a nikoliv jen, jak by řekl Don Quijote de la Mancha, „pro zalíbení davu“.

Jejich uvedení není možné v rámci jednoho večera, rozhodl jste se tedy pro mimořádný „mezifestivalový projekt“. Jaké další akce se do kompletního provedení zapojí a jaké místo mezi nimi zaujímá se svojí částí Lípa Musica?
Z původně plánovaného jednoletého projektu se postupem času stává akce na více let. V Händelově sbírce žalmů pro barona Chandose je jedenáct titulů, během jednoho koncertu lze stihnout provést tři. V letošním roce zazněla nebo zazní tato nádherná a v Čechách úplně neznámá Händelova hudba na festivalech Pardubické hudební jaro, Podzimní festival duchovní hudby Olomouc, v rámci Abonentního cyklu Ensemble Inégal a v koncertní řadě Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK.

Jaké další ambice s uvedením tohoto titulu máte?
Myslím, že se tato skvělá hudba stane součástí našeho repertoáru a budeme se k ní rádi vracet nejen pro potěšení, ale i kvůli poučení, že mnoho podstatného bývá skryto.
Děkujeme za rozhovor!