Představovat kanadskou sopranistku Adrianne Pieczonku je vlastně tak trochu formalita. Sympatická majitelka plného, tmavěji zabarveného a magicky přitažlivého hlasu je už delší dobu jednou z nejvyhledávanějších operních star po celém světě. Vynikající technika jí dovoluje střídat takové role, jako jsou Mozartova Donna Anna či Hraběnka na straně jedné a Wagnerova Sieglinda a Elisabeth na straně druhé. Její repertoár zahrnuje i Gounodovu Markétku, Verdiho Desdemonu, Čajkovského Taťánu, Pucciniho Toscu, Straussovu Císařovnu v Ženě beze stínu, Brittenovu Ellen Orfordovou, a také Rusalku, Káťu Kabanovu a Jenůfu. To jen namátkou. Právě dnes představí Adrianne Pieczonka poprvé svoji Amélii ve Verdiho Simonu Boccanegrovi publiku v newyorské Metropolitní opeře a zanedlouho pak v přímém přenosu i návštěvníkům kin po celém světě. Jsme rádi, že Adrianne Pieczonku můžeme přívítat na našem webu.
Vaší zatím poslední rolí v MET je Amelia ve Verdiho opeře Simon Boccanegra. Jaký k této roli máte vztah? Čím je pro vás zajímavá?
Amelii zpívám poprvé. Je to pro mě velmi zajímavé poprvé ztvárnit tuto roli právě v Metropolitní opeře. Jsem nadšená, že budu zpívat dceru Boccanegry s Plácidem Domingem. Zpívali jsme společně už mnohokrát a tak vím, že to bude velmi, velmi silný zážitek. Amelie je charakterově silná postava. Je to sirotek, který najde svého dlouho ztraceného otce. Je zamilována do Gabriella Adorna a je připravena pro něho v tehdy politicky velmi nestabilní Itálii i zemřít. Miluju Verdiho. Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších Verdiho oper.
G.Verdi: Requiem (Los Angeles Philharmonic-dirigent P.Domingo – 2007)
Inscenace Simona Boccanegry v MET je tradiční, realistická. Máte raději takové produkce nebo vás spíš lákají moderní režie?
Možná jsem staromódní, ale užívám si klasické režie víc, než avantgardní. Tahle produkce Simona Boccanegry je prostě nádherná – kostýmy, scéna a světla jsou senzační. Nejsem proti novým inscenátorským přístupům, ale nemám ráda, když režisér chce šokovat publikum a zkouší postavit operu na absolutně nereálném základě. Ano, asi jsem srdcem tradicionalistka.
L.van Beethoven: Fidelio (Leonora – Toronto 2009)
Vystupujete často jak v Evropě, tak v Americe. Jak se od sebe liší publikum?
Myslím, že publikum v Evropě je více demonstrativní – déle aplaudují, jsou více slyšet, křičí bravo nebo bučí. V Severní Americe je publikum rezervovanější. I když v Metropolitní opeře najdete publikum, které je stejné, jako to evropské. A to je dobře.
R.Wagner: Die Walküre (Sieglinde – Bayreuth 2006)
Do konce této sezóny máte váš kalendář vyvěšený na vašich webových stránkách, z MET míříte mimo jiné do Vídně a do Berlína. Co chystáte pro další sezóny?
Na přelomu září a října budu debutovat v Opera Bastille jako Senta v Bludném Holanďanu. V prosinci budu ve Vídní zpívat Maršálku v Růžovém kavalírovi. Ve Vídni budu zpívat Sentu, přizvána jsem k nové produkci Canadian Opera Company – na jaře 2011 budu zpívat v Ariadně na Naxu. Také budu Toscou v Berlíně a Elsou v Lohengrinovi na mnichovských letních festivalových hrách.
R.Strauss: Ariadne auf Naxos (Mnichov 2008)
Váš repertoár zahrnuje také dost rolí v operách Richarda Wagnera: Sieglinda, Elisabeth, Freia, Erda, Eva. Přibudou nějaké další wagnerovské postavy?
Senta. Chtěla bych zpívat Isoldu, ale musím ještě pár let počkat. Je to velká vokální výzva.
V repertoáru máte i Dvořákovu Rusalku a Janáčkovu Jenůfu a Káťu Kabanovu. Líbí se vám? Zpíváte je ráda?
Velmi ráda zpívám tyhle české role, zvlášť Janáčkovy hrdinky. Je to trochu obtížné naučit se správnou českou výslovnost, ale myslím, že český jazyk je velmi vhodný pro zpěv. Doufám, že v budoucnu budu mít šanci ztvárnit víc českých rolí.
G.Verdi: Don Carlos (Elisabetta – Barcelona 2007)
Velmi široký je váš koncertní repertoár. Co z něj máte nejraději?
Strašně ráda zpívám ve Verdiho requiem. Dalším mým koncertním favoritem je Richard Strauss a jeho Poslední čtyři písně.
Co váš soukromý život? Kde žijí vaši blízcí a jak často je vídáte?
Žiji v Torontu, v Kanadě. Posledních dvacet let jsem ale prožila v Evropě, nejdříve ve Vídni, a potom v Londýně. V roce 2005 jsem se natrvalo vrátila do Toronta. Jsem vdaná a máme čtyřletou dceru. Cestujeme často společně, ale teď začala dcerka chodit do školy. Snažím se, abychom se všichni viděli, jak je to jen možné. Často vystupuji pro Canadian Opera Company, což pro mne znamená být doma!
