Mám-li být upřímný, na Aidu jsem vlastně vyrazil, především kvůli Olze Romanko. Zaujala v ostravském kusu Andrea Chénier a byla ohlášena na 6. září jako Verdiho heroina. Produkce Aidy ve Státní opeře není průlomově nová, ale na druhou stranu ani neurazí (koneckonců má za sebou dvacet let a třistatřicet repríz). Iluze Egypta je vykreslena štětcem realismu a až na zadní scénické panely (jsou jakoby pohádkově laděné ale trochu nudné) splňuje účel. Klasická inscenace a pražádná moderna. Mírně unavená. Předvídatelná. Zajímavostí je, že v Aidě se nehraje. Herci většinou postávají na scéně, sem tam trhnou pláštěm, vrcholem pohybových kreací jsou tři až čtyři kroky vpřed (případně s otočkou). Pohyb tedy oko divákovo rozhodně neupoutá. Oko totiž především nevěřícně spočine na kostýmu Aidy. Pokus vytvořit z obličeje paní Romanko princeznu etiopskou, skončil nevalně. Nanesení vrstvy hnědé lesklé barvy vyvolávalo utkvělou představu, že Aida je jako otrokyně zároveň nucena i fárat do faraónových dolů. Abych ale i pochválil: kostýmy sboru jsou na oko efektní, dost propracované a umožňují podstatné: aby si turista mohl udělat fotografii. Cizinci, kteří přišli především na Triumfální pochod (nutno uznat, že jeho choreografie není vůbec špatná a produkce se při něm konečně rozpohybuje) a na lov vhodného snímku, realistickou scénu vyvedenou ve zlatě ocení nejvíce. To nemyslím nijak hanlivě – první balkón byl poloprázdný a hovořilo se tam především anglicky. Mám nicméně takový neodbytný pocit, že od dob filmové Kleopatry vyznívají všechny pokusy o impozantní a realistické „egyptské velkoprodukce“ trochu marně a ztraceně. Náznak by posloužil lépe.
Pěvecké výkony byly nevyrovnané a některé pro mne byly zklamáním. Na prvním místě Veronika Hajnová jako Amneris. Hlasem přímo řezala hlediště, ve výškách pak působil místy nepříjemně a tvrdě. Přidal-li orchestr na síle, nebyla naopak slyšet vůbec. Na svých stránkách má paní Hajnová demoukázku z Aidy – tam je to jiná káva (dramatické a naléhavé výšky, krásný plný hlas, o třídu lepší výkon). Jedna věc je ovšem demoukázka a druhá rutinní výkon. Viděl jsem ve stejné inscenaci v úloze Amneris i paní Urbanovou a zdála se mi přesvědčivější. Mnohem. Ani Michal Lehotský jako Radames nezářil. Podezření vyvolala už na začátku árie Celeste Aida. Držel sice dlouhý tón (jak se čeká), ale zvláštně a úporně si na konci verše dodechoval (Celeste Aida –a, forma divina –a, splendor-r atd.). Iritující manýra, ale dlužno podotknout, že po přestávce s tím přestal. Obávám se, že o hraní nelze vůbec hovořit. Olga Romanko podala solidní výkon, nicméně nemůžu tvrdit, že by mne přikoval do sedačky. Její rozhovor s otcem byl velice hezkým duetem a i závěrečná árie před smrtí byla přesvědčivá. To ano. Ale myšlenkový pohyb postavy jsem neviděl (povinnost vůči otci – vlasti versus vztah k Radamovi, odhalení otce mezi zajatci atd.). Vše se odehrálo v úrovni pádů na kolena a lomení rukama. Možná jsem byl ale jen příliš fascinován tím hnědým obličejem. Zmínit musím výkon paní Jany Sibery jako kněžky. Vlastně miniaturní role ale zazpívaná perfektně. Paní Sibera mě asi nikdy úplně nepřesvědčí jako Královna noci, ale v Aidě byl její výkon vynikající. Stejně tak Jiří Sulženko jako velekněz a Ivo Hrachovec jako Il Re podali velice slušné výkony. Král se snažil upřímně i něco uhrát. Tedy závěrem nic nezapomenutelného. Klasická produkce, nevyrovnané výkony pěvecké a solidní choreografie triumfálního pochodu.
Bočným efektem návštěvy představení je testování psychické odolnosti. Návštěvníci opery se chovají neuvěřitelně. Víno se nosí až do sálu, průběžně se píše na telefonu, fotí s bleskem, hovoří. Naštěstí většina je ve druhé půlce již natolik vyčerpaná, že tyto aktivity utichají – spolu s usínajícími diváky (nechci ale generalizovat). Ti, kteří přišli na Verdiho hudbu, ji pak mohou nerušeně vyslechnout. Je skvělá. Aida v podání Státní opery spěje zřejmě neodvratně k osudu Madam Butterfly – k vyčerpání a derniéře. Nové nastudování by určitě nebylo od věci. Pokud se rozhodnete pro návštěvu současné inscenace, upřednostnil bych duo Urbanová / Bogza před Hajnová / Romanko.
I váš text rádi v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]
Foto ND Praha
