Alain Altinoglu měl vše s přehledem v rukách, Jiří Vodička byl intonačně přesný

Ve středu 2. února 2022 zněla Praha francouzskou hudbou. Zatímco ve Smetanově síni bouřila PKF – Prague Philharmonia Ravelovým Bolerem (koncert byl na počest francouzského předsednictví EU), Česká filharmonie nasadila do abonentního programu v Rudolfinu velkolepou Symfonii č. 3 c moll op.78 „Varhanní“ od Camilla Saint Saënse. Orchestr řídil host z Francie, dirigent Alain Altinoglu.

Jiří Vodička, Alain Altinoglu (zdroj Česká filharmonie, foto Petra Hajská)
Jiří Vodička, Alain Altinoglu (zdroj Česká filharmonie, foto Petra Hajská)

Začátek koncertu byl komorně ztišený a klidný. Mohli jsme slyšet koncertní suitu z Debussyho opery Pelléas a Mélisanda, kterou dirigent Alain Altinoglu vytvořil a zaranžoval z předeher a meziher mezi jednotlivými akty opery. Osm částí suity na sebe navazovalo bez přerušení, většina z nich se odehrávala v pomalém tempu, v tlumené dynamice se střídala místa plná napětí a očekávání s jásavějšími barvami a melodiemi smyčců. Česká filharmonie rozehrála svůj barevný potenciál, něžné hlasy fagotů, vzdálené zvuky zvonů (bicista na ně hrál v zázemí za otevřenými dveřmi do sálu), velmi hezký kompaktní témbr předvedly smyčce. Letos v dubnu uplyne sto dvacet let od premiéry Pelléa a je záslužné, že jej dirigent Altinoglu přivádí i na koncertní pódia. Suitu premiéroval v roce 2017 v rámci svého debutu u Berlínských filharmoniků.

Po krátké přestavbě na pódiu jsme mohli vidět zlatou harfu nezvykle umístěnou v popředí orchestru, tak aby byla blíž sólistovi. Na řadu přišla Ravelova koncertní rapsodie pro housle a orchestr Cikán, jíž se ujal Jiří Vodička, houslový virtuóz a také koncertní mistr České filharmonie. Shodou okolností (nebo to byl záměr?) si vzal Vodička frak se zlatým límečkem a s barvou harfy dokonale ladil. Ravelova houslová rapsodie je jedním z těch šťastných děl, která umožní technicky talentovaným houslistům dostat publikum do kolen. Skladatel vystřídal všechny finesy houslového umění: super rychlé škály a běhy, flažolety, pizzicata, drnkání do strun i tóny v závratných výškách až na konci hmatníku. Jiří Vodička si je všechny dosytosti užíval a ukázal i notnou dávku showmanství. Dlouhý sólový nástup přednesl robustním mužným tónem, intonačně přesný v oktávách i dalších náročných dvojhmatech. Svůj nástroj ovládá dokonale a s lehkostí, a ještě mezi trylky stihne do publika poslat šibalský úsměv. Tak nakažlivý, že se i z publika nad jeho některými finesami ozýval pobavený smích. S orchestrem pak furiantsky zrychlovali tempa a výborně si v tom rozuměli. Cikánské melodie a divoké čardášové rytmy jsou na to jako stvořené. Ještě jednu zajímavost mělo vystoupení Jiřího Vodičky. Jako fanoušek nových technologií hrál skladbu z iPadu na rozdíl od většiny hudebníků hrajících stále z papírových not. Když jej publikum nechtělo pustit bez přídavku z pódia, zahrál žertovnou fantazii na triviální dětský popěvek Skákal pes… a opět rozvedenou do virtuozity.

Thierry Escaich (zdroj Česká filharmonie, fot Petra Hajská)
Thierry Escaich (zdroj Česká filharmonie, fot Petra Hajská)

Po přestávce nás čekala Symfonie č. 3 c moll „Varhanní“ Camilla Saint-Saënse. Věnoval ji svému příteli Franzi Lisztovi a zařadil do ní oba jeho oblíbené nástroje – dva klavíry, nebo jako zde čtyřruční klavír, a varhany. Ostatně Saint-Saëns byl sám vynikající varhaník. V symfonii se také objevují odkazy na Lisztovo kněžství a církevní hudbu, v důstojném chorálu trombóny citují motiv Dies irae. Sólový varhanní part s Českou filharmonií přednesl francouzský varhaník, skladatel a improvizátor Thierry Escaich. Velkolepá skladba dokáže svou naléhavostí, působivými kontrasty i zvukem obrovského aparátu posluchače ohromit. Dirigent Alain Altinoglu vtiskl symfonii čitelné a pevné kontury. Dobře volil energická tempa, občas i hodně ostrá. S pečlivostí se věnuje každému nástupu, podpoří hudebníky pohledem, svým gestem z nich vytahuje tóny přesně té intenzity, kterou potřebuje. Dovede zvuk orchestru úplně rozsvítit. Vše má s přehledem v rukách. Skladba skýtá řadu zajímavých instrumentálních kombinací a sólových příležitostí, kde se mohou hudebníci předvést. Mohutný závěr symfonie jim vyšel fantasticky, plénum všech nástrojů a údery bicích posluchače svou silou doslova zatlačilo do sedaček. Byla to čirá euforie. Naživo jsem tuto symfonii slyšela poprvé a je škoda, že se varhany v našich koncertních sálech nevyužívají s orchestrem častěji.

Česká filharmonie – Alain Altinoglu
2. února 2022, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program:
Claude Debussy / arr. Alain Altinoglu: Pelléas a Mélisanda, suita z opery (22′)
Claude Debussy / arr. Alain Altinoglu: Très modéré
Claude Debussy / arr. Alain Altinoglu: Plus lent
Claude Debussy / arr. Alain Altinoglu: Modéré
Claude Debussy / arr. Alain Altinoglu: Pas vite
Claude Debussy / arr. Alain Altinoglu: Très modéré et très expressif
Claude Debussy / arr. Alain Altinoglu: Lourd et sombre
Claude Debussy / arr. Alain Altinoglu: Toujours modéré et avec la plus grande expression
Claude Debussy / arr. Alain Altinoglu: Très lent
Maurice Ravel: Cikán, koncertní rapsodie pro housle a orchestr (10′)

Přestávka

Camille Saint-Saëns: Symfonie č. 3 c moll, op. 78 „Varhanní“ (36′)
Camille Saint-Saëns: Adagio – Allegro moderato – Poco adagio
Camille Saint-Saëns: Allegro moderato – Presto – Maestoso – Allegro

Účinkující:
Jiří Vodička housle
Thierry Escaich varhany
Česká filharmonie
Alain Altinoglu dirigent

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments