Sólistka Moravského divadla Olomouc Helena Beránková: Jsem operní tvor

  1. 1
  2. 2
Sólistka opery Moravského divadla Olomouc Helena Beránková je důkazem toho, že hudební geny se skutečně dědí. A také toho, že když člověk něco opravdu chce, je důsledný a nebojí se překážek, vyplatí se mu to. Že námaha a stresy se zúročí.

Helena Beránková (zdroj Helena Beránková)
Helena Beránková (zdroj Helena Beránková)

Helena Beránková vypráví s přirozeným temperamentem a zápalem a postupně si uvědomíte, že ten optimistický „tah na branku“ a všudypřítomný humor i nadsázka je důvodem, proč zvládne skloubit se svojí profesí i péči o rodinu. Těžko byste řekli, že tato Marcellina z Beethovenova Fidelia a kněžka Lejla z Lovců perel Georga Bizeta, v nichž nyní v inscenaci své domovské scény vystoupí na festivalu Opera 2022 v Praze, je matkou tří dětí. „Jsou ve věku jedenáct, čtyři a pět let, takže už chodí do školy a do školky. Je to sice pořád velký zápřah, ale já si nechci nechat operu ujít. Musíte si jen důkladně zorganizovat všechny aktivity. Takže odvedu děti do školky a od osmi hodin u klavíru cvičím. Ale je to fajn, jsem za to hrozně moc ráda. Mateřství je úžasná věc!“ Život Heleně Beránkové tedy podle jejích slov naplňují samé úžasné věci: rodina a opera.

Vaše rodina má bohatou hudební historii a ve své rodině máte řadu profesionálních hudebníků. Ovlivňuje vás toto vědomí?
Pocházím z hudební rodiny, teta Monika Tugendliebová byla profesorka klavíru na ostravské konzervatoři, dědeček Vítězslav Tugendlieb byl varhaník a skladatel soudobé hudby. Celé dětství jsem vyrůstala na kúru, varhany jsou součástí mého života skoro od kolébky. Je to velkolepý nástroj.

Nehrajete sama na varhany?
Ne, moji sourozenci ale ke hře na varhany tíhli, například moje sestra. Já varhany obdivuji, fascinují mě. Jejich zvuk, barevnost, majestátnost – to je prostě nádhera, něco úžasného! Ale kupodivu mě nelákalo na ně hrát, v tomto směru mi byl bližší klavír. Nejvíce jsem ovšem tíhla ke zpěvu. V první třídě jsem chodila do dětského sboru, pak jsem však se zpěvem přestala a začala jsem hrát na violoncello, dokonce jsem měla jít na konzervatoř hru na violoncello studovat. Maminka je violoncellistka a sama mě vyučovala. Nakonec jsem v jejích stopách nešla, rozmyslela jsem si to. Ovšem mamince to nedalo, říkala, že by bylo škoda, abych se nevěnovala hudbě, když mám dobrý hudební sluch. A přihlásila mě na zpěv netušíc, že to nakonec dotáhnu až tak daleko a nastoupím na konzervatoř. Studovala jsem na konzervatoři P. J. Vejvanovského pod vedením Martiny Macko, kde jsem studium operního zpěvu ukončila absolutoriem.

Když jste tak úzce spjata s kostelním kúrem, nezačala jste interpretací duchovní hudby?
Začínala jsem s barokní hudbou, dokonce jsem byla na interpretačních kurzech barokní hudby a zabývala se jí do hloubky, ale nechytlo mě to. Nenašla jsem se v ní. Tíhla jsem k divadlu prakticky už od prvního ročníku konzervatoře a nezměnilo se to. Divadlo je mi bližší, to mě naplňuje.

Viktor Ullmann: Pád Antikrista – Helena Beránková (zdroj Helena Beránková)
Viktor Ullmann: Pád Antikrista – Helena Beránková (zdroj Helena Beránková)

Vraťme se k vaší rodinné historii. Exkurze do ní stojí za to.
Můj tatínek je velký vášnivec, co se týče studia života našich rodinných předků. Hledá v nejrůznějších kronikách, zabývá se genealogií, vyhledává nejen příbuzenské vazby, ale také místa působení našich předků, zabývá se jejich životem. A dostal se až ke Kryštofu Harantovi! Tady už se podrobnosti hledají těžko. Ale co se dokládá snáze, je rodinná historie sahající do Vídně do doby Mozarta, Salieriho, Haydna, Beethovena a k mému prapředkovi Wentzlovi Sukowatému, který měl kopistickou dílnu ve Vídni. Všichni tito slavní skladatelé v ní nechávali kopírovat noty. Z originálu se zde například přepisovala Mozartova opera Così fan tutte a mnoho další. Sourozenci Wentzla Sukowatého hráli ve vídeňských orchestrech. A Joseph Haydn byl pro změnu kmotr mých prapředků. A zřejmě od nich mám své operní geny. Z naší rodiny se totiž operou nikdo nezabýval – chodili jsme na koncerty, studovali jsme hru na hudební nástroje, ale ne zpěv a operu. Já jsem vždycky milovala Mozarta, ale že tak blízko k němu mám, to jsem netušila! Jsem na tuhle rodinnou historii velmi hrdá. Říkám si, že já jsem nic, oproti tomu, co oni byli a co dokázali!

Říkala jste, že váš dědeček komponoval. Komponoval také písně?
Ano, skládal komorní hudbu, je autorem skladeb pro klavír, smyčcové nástroje, pro sbor, také napsal písňový cyklus pro soprán, příčnou flétnu s doprovodem klavíru a písně pro zpěv a klavír, které věnoval mé babičce. Zpívala jsem je skoro všechny na konzervatoři, a když bude příležitost, ráda se k nim vrátím.

Říkala jste, že jako svoji doménu cítíte ovšem operu. Ve svém repertoáru máte role poměrně rozličné. Nejen operní, ale i operetní – Barbaru v Noci v Benátkách Johanna Strausse mladšího.
Srdcem jsem skutečně operní tvor – miluju operu a vždycky ji milovat budu! To je můj život, můj svět. Ale operetu vůbec neodmítám – jsme soubor opery a operety. Je to úžasný žánr, má své příznivce a nesmírně si vážím lidí, kteří ji dělají a umějí dělat. Je velmi složité skloubit zpěv, mluvené slovo, tanec, herecké akce. Musela jsem se to naučit, ale měla jsem štěstí na výbornou paní režisérku, která se mnou pracovala. Ve škole se tohle nenaučíte. Jsem zkrátka člověk, který se všechno učí za pochodu.

Podskalák Karla Hašlera je zase už něco úplně jiného.
To ano. V Podskalákovi hraji Boženku – postavu, která zpívá tu známou píseň Ta naše písnička česká. A reakce publika jsou nádherné. Podskalák je typ představení, na které chodí starší lidé a pamětníci a když vidíte, jak se jim inscenace líbí, jak jsou dojatí a mají slzy v očích, je to pro nás velká odměna.

V Olomouci jste debutovala v roce 2014, ovšem neobvyklou operní rolí v Pádu Antikrista Viktora Ullmanna. Jednalo se o vůbec první scénické provedení této opery u nás.
Role nedokonalého anděla knězova v Pádu Antikrista byla velká příležitost. Po prvním poslechu této náročné hudby jsem měla rozpačité pocity. Během studia opery mě ale dílo pohltilo. Jeden z největších emočních zážitků byl pro mě závěr opery, kde se objevuje citace chorálu Ktož jsú boží bojovníci. S touto inscenací jsme byli v roce 2015 také na festivalu Opera v Národním divadle v Praze a otevírali jsme Pádem Antikrista i divadlo ve švýcarském Dornachu v Goetheanu v sídle světové antroposofické společnosti.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


3 8 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments