V evoluci ruské hudby je Alexej Stančinskij jedním z talentů, který nenaplnil svůj potenciál. Tento student Sergeje Tanějeva a Alexandra Grečaninova byl představen Tolstojovi jako ruský génius, ale jeho duševní zdraví se kvůli osobní krizi sesypalo. V roce 1910 zemřel jednadvacetiletému Stančinskému otec a ještě ke všemu čekal dítě se svou milenkou, dcerou správce majetku, s níž mu jeho matka zakázala sňatek. Vzhledem k jeho narůstajícím depresím a halucinacím obešel všechny ruské lékaře zabývající se duševními chorobami. Měl dokonce ve zvyku pálit své čerstvě zapsané skladby.
V březnu 1914 vystoupil na epochálním koncertě v malém sále moskevské konzervatoře. O půl roku později, když jel tajně navštívit svou milenku a syna, spadl do potoka a zemřel. Bylo mu 26 let. Příčina smrti byla zaznamenána jako infarkt, ale sebevražda se nedá vyloučit.
Navzdory jeho paranoie se uchovala velká sbírka sólových klavírních skladeb, včetně jedenáctiminutové sonáty z roku 1906. Švédský klavírista Peter Jablonski se rozhodl tuto neznámou hudbu oživit. Jeho album je působivé, jak v inteligenci hraní tak v podstatě samotné hudby.
Stančinského hudba existuje v harmonické sféře na půli cesty mezi Rachmaninovem a Skrjabinem, což je změť hnisavého utrpení a potrhlého vizionářství. Lpí na nejhlubších tónech levé ruky a je těžké si představit, že ho někdy něco bavilo. Ale pak, v momentě kdy už to chcete vzdát, vám tento zasmušilý chlapík v náhlém rozmaru naservíruje přeryv ragtimu ve stylu Scotta Joplina. Nevím, jestli bych vydržel poslouchat celovečerní koncert zasvěcený této hudbě, ale Stančinskij si zaslouží místo v přehledu ruského klavírního umění a Jablonski nabízí opravdu vroucí interpretaci tohoto pomíjivého génia.
Alexey Stanchinsky – Piano works
Peter Jablonski
Label: Ondine
Datum vydání: březen 2021
Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****
