Tento týden jsem vyhodil kupu nově vydaných alb, převážně záznamy sólových recitálů na esoterické nástroje typu harfa, mandolína nebo saxofon, ale také na violu, zpěv či cembalo, některé dokonce pod záštitou takzvaných předních značek. Tyto nahrávky většinou zaplatí sám sólista poté, co značka rozhodne, že nahrávka nebude výdělečná. Když všichni víme, že si takovou nahrávku málokdo koupí, proč bychom plýtvali drahocenným časem – já psaním a vy čtením? V této křehké době, kdy každá hodina života je dvojnásobně drahocenná, by si měli umělci rozmyslet, zda opravdu chtějí vnucovat světu další a další propagační nahrávky. Recyklační bedna již přetéká.
Jestli mi během pandemie chybí něco více než zvuk ladění symfonického orchestru, tak je to šum malého přešlapování sboristů než otevřou hrdla a spustí. Ač nejsem velkým fanouškem návalu oveček pějících anglikánské žalozpěvy, které se touto roční dobou začínají rojit, a ještě menším fanouškem vrčení ruských mnichů, Pärtovy modlitby bez doprovodu okupují naprosto unikátní prostor. Jsou to meditace na duchovno pod oblaky samotného Boha. Když nazve Pärt skladbu Magnificat, můžete si být jistí, že taková opravdu bude. Urážka „posvátný minimalista,“ kterou na Pärta uvalil Boulez, nikdy nezněla přesněji.
O Sboru města Vilnius Jauna Muzika nevím nic, ani nic o jeho uměleckém vedoucím Vaclovasu Augustinasovi, protože nahrávací značka – kterou také neznám – se neobtěžovala přidat k CD booklet. Čtyřicet minut hudby na tomto albu je však střídavě hypnotizující a povznášející a mohu toto album tedy bez váhání doporučit – s jedinou námitkou, že je krátké a chybí v něm informace o umělcích. Pane, mají to ale v Pobaltí krásné sbory. Kdy, ach kdy, je budeme moci znovu slyšet naživo?
Ukázka:
Works For Choir
Arvo Pärt & Vilnius Municipal Choir Jauna Muzika
Umělecký vedoucí: Vaclovas Augustinas
Label: Cugate Classics
Datum vydání: 16. července 2020
Hodnocení Normana Lebrechta: ***/*****
