Album týdne Normana Lebrechta: Je Barraine jedna z nejvýznamnějších skladatelek 20. století?

Elsa Barraine (1910–1999) prožila podnětný život. Byla dcerou koncertního violoncellisty pařížské opery, na konzervatoři chodila do stejné třídy s Olivierem Messiaenem, dokonce získala prestižní Římskou cenu. První symfonii napsala v roce 1931, Druhou o sedm let později. Na konci třicátých let vstoupila do komunistické strany a později do Résistance proti německým okupantům. Po válce vyučovala na Conservatoire national supérieur de musique et de danse de Paris, pracovala na Ministerstvu kultury a komponovala díla na oslavu Vietnamu a Svátku práce. Zajímá vás to? Oui, mě tedy ano.

Druhá symfonie má tři věty a trvá sedmnáct minut. Nechává zaznít sebevědomá témata v žesťové skupině, obsahuje rozmarné hobojové hříčky a neulpívá příliš dlouho na jednom tématu. Její hudební jazyk je spíše Mahlerovský než Messiaenovský, někde v hloubce uslyšíte ozvěny Wagnera a Magnarda. Ať jsem se snažil sebevíc, nevypátral jsem hlas, který bych mohl označit výlučně za autorčin. Pouze finále s vyzývavým názvem „Je mi to fuk“ naznačuje, že skladatelka je Pařížankou se sklonem k legráckám a možná jde o poctu jejímu učiteli Paulu Dukasovi.

První symfonie, o osm minut delší, je prostě nedovařená. Na této desce se mi ale moc zalíbilo pohřební rozjímání nad Tizianovou hrobkou, které začíná sólový klavír a rozvíjí se nečekanými směry. Symfonický orchestr WDR hraje pod taktovkou Eleny Schwarz solidně. Člověk se až diví, proč toto dílo nenatočil jako první některý z dobře financovaných francouzských orchestrů.

Rád bych si poslechl více pozdějších děl Elsy Barraine, ale označovat ji, jak to dělá toto album, za „jednu z nejvýznamnějších skladatelek 20. století“ je dost absurdní. Barraine byla a zůstává skladatelkou, která hledala svůj vlastní hlas.

Elsa Barraine: Symphonies nos. 1 & 2

Druhá symfonie,”Voïna” (I. Allegro vivace, II. Marche funèbre: Lento, III. Finale: Allegretto)
Symfonický obraz podle Pogromů André Spira
První symfonie (I. Andante – Vivace, II. Adagio – Vivace, III. Andante – Allegro giocoso e leggiero)
Smuteční hudba k uložení Tiziana do hrobu

Alberto Carnevale Ricci – klavír
WDR Sinfonieorchester
Elena Schwarz – dirigentka

Label: Classic Produktion Osnabrück
Datum vydání: 4. června 2025

Hodnocení Normana Lebrechta: ***