Album týdne Normana Lebrechta: Čeká nás sibeliovská tsunami?

Před mahlerovskou záplavou v 80. letech se od každého ambiciózního dirigenta očekávalo, že bude znát sedm Sibeliových symfonií pozpátku a na požádání je provede. Leonard Bernstein tvrdil, že je naučil Vídeňské filharmoniky. Ve skutečnosti se k nim jako první dostal jeho krajan Lorin Maazel, který je nahrál o deset let dříve. Karajan zabydlel Sibelia v Berlíně. Filadelfie a Boston ho prováděly standardně. Londýnská Royal Festival Hall byla pro některé z nás známá jako Finlandia-on-Thames. Vlak, který spojoval Finsko s Ruskem, se jmenoval Sibelius.

A pak vlna opadla. Řada finských dirigentů v čele s Esou-Pekkou Salonenem a Osmo Vänskou se přihlásila o kulturní práva na Sibelia a zbytek světa je při tom víceméně nechal. V posledním čtvrtstoletí nastal u Sibelia útlum. 

Nyní však ze sauny vychází nová pára. Klaus Mäkelä loni natočil s Filharmonií Oslo u společnosti Decca soubor symfonií a jeho krajan Santu-Matias Rouvali je právě natáčí se Göteborským symfonickým orchestrem ve Švédsku. Mäkelä je nastupujícím šéfem amsterdamského Concertgebouw. Rouvaliho si vyhlédly New York a Chicago. Můžete vsadit hypotéku, že Sibelius bude mít v příštím desetiletí vlastní hedgeový fond.

Když Mäkelä vydal svou nahrávku, velmi se mi líbila, i když jsem měl výhrady k některým tempovým poměrům, protože zněly trochu nuceně a nepřirozeně. Rouvali je na základě těchto důkazů tím, koho je třeba následovat. Jeho podání Třetí symfonie vyvěrá odněkud z hloubi subarktické tundry, bobtná a klesá spolu s polární září. Jeho orchestr, nejlepší švédský orchestr, cítí tuto partituru v kostech. Nevzpomínám si na přesvědčivější přednes Třetí symfonie na nahrávce, a to až k drásavým osmašedesátkám.

Pátá symfonie je mnohem známějším terénem. Rouvaliho organický přístup odráží spíše přirozené rytmy než maestrovy rozmary a celý orchestr je více než výkladní skříní prodejny lesních rohů. Je to naprosto celistvé. Závěrečnou skladbou na této nahrávce je plachá a neuchopitelná Pohjolova dcera, neodolatelně přitažlivá. Švédové si myslí, že jim Sibelius patří – přinejmenším stejně jako Finům. Tomuto orchestru patří rozhodně.

Průvodní slovo Santu-Matiase Rouvaliho:

Album na Spotify:

Sibelius: Symphonies Nos. 3 & 5 Pohjola’s Daughter
Symphony No. 3 in C Major, Op. 52: I. Allegro moderato
Symphony No. 3 in C Major, Op. 52: II. Andantino con moto, quasi allegretto
Symphony No. 3 in C Major, Op. 52: III. Moderato – Allegro ma non tanto

Symphony No. 5 in E-Flat Major, Op. 82 (1919): I. Tempo molto moderato
Symphony No. 5 in E-Flat Major, Op. 82 (1919): II. Andante mosso, quasi allegretto
Symphony No. 5 in E-Flat Major, Op. 82 (1919 Version): III. Allegro molto

 Pohjola’s Daughter, Op. 49

Göteborgs Symfoniker
Santtu-Matias Rouvali – dirigent

Label: Alpha Classics
Datum vydání: 21. října 2022
Hodnocení Normana Lebrechta: *****/*****