Všimněte si, kdo z té společnosti vyčnívá (myšleno jako dramaturgický záměr).
Janáček a Bartók obsadili značnou část hudebního území východní a střední Evropy, sdílejí riff neúderných rytmů a směřování takřka ke čtvrttónům, téměř atonalitě. S tím nemá Brahms absolutně nic společného. Původem, výchovou i stravou byl Hamburčan. Co dělá na tomto slovansko-uherském sendvičovém albu je zdvořile řečeno nepochopitelné.
Interpreti: Fazil Say pochází z Turecka a Patricia Kopatchinskaja je Moldavka – oba dost blízcí Janáčkovi a Bartókovi. Útok Kopatchinské na housle v Janáčkově sonátě z roku 1914 je tak ostrý, že je téměř za hranou. Say jí hodí zoufalé jistící lano. Ona jej ignoruje a hraje ještě blíž propasti.
Tohle není ani v nejmenším snadný poslech. Život v Beskydech byl drsný a skladatel chce, abyste to slyšeli. První světová válka právě začala. Kryjte se. Toto provedení, ať už je jakkoli drsné, staví posluchače přímo do první linie a není pro slabé povahy.
Bartókova sonáta z roku 1921 vytěžila modernismus z drsných bukolických zdrojů podobně jako Picasso ve svém Modrém období. Nekompromisní ve své úvodní ponurosti, nakonec nachází úlevu ve zběsilém, superrychlém pohybu téměř sebevražedného finále. Kopatchinskaja ji hraje neskutečně rychle a strhujícím způsobem.
Vysvětlete mi tedy, co na tomto albu dělá Brahmsova jemná sonáta z roku 1888? Odpovědi zasílejte„Auf einem Ansichstkarte, bitte“ nebo „Sur une carte postale“.
Ukázka na Spotify:
Janáček – Brahms – Bartók
Leoš Janáček: Sonáta pro housle a klavír
Johannes Brahms: Houslová sonáta č. 3 d moll, op. 108
Béla Bartók: Houslová sonáta č. 1, BB 84, Sz. 75
Fazil Say – klavír
Patricia Koptačinská – housle
Label: BR Klassik
Datum vydání: 6. ledna 2023
Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****
