Jediné, co tyto dva skladatele spojuje je, že byli obětmi totalitních režimů a poslední slabiky jejich jmen. Oba byli umlčeni z politických důvodů. Ani jednomu se nedostalo uznání, které by si zasloužil.
Samuil Feinberg (1890-1962), který vyrůstal v kosmopolitní Oděse, se vyhnul vojenské službě v první světové válce ze zdravotních důvodů a nastoupil jako pedagog na Moskevské konzervatoři. Jeho kariéru sólového klavíristy utnul stalinismus, a tak prožil život v naprosté anonymitě, známý snad jen tím, že byl prvním klavíristou, který v Rusku uvedl v plném znění Bachův Dobře temperovaný klavír.
Tři Feinbergova díla, která jsou na tomto albu, pochází z let 1912 až 1919, což možná vysvětluje přílišnou imitaci Skrjabina, ač sonáta pro housle a klavír z roku 1912 se spíš orientuje na střední Evropu a hudební řeč Janáčka a Szymanovského. Nina Pissareva Zymbalist je citlivou interpretkou tohoto výmluvného kusu, u kterého jí na klavír doprovází Christophe Sirodeau.
Feinbergova Fantazie z roku 1917 a Svita z roku 1919 jsou skladby abstraktnější a mystické, posunuté do perkusivního psaní pro klavír, dosti vzdáleného od ruského stylu, připomínající Bartóka či Berga. Feinberg byl v 30. letech cenzurován a ve 40. letech aktivně pronásledován. Z těchto krátkých náhledů do jeho díla, v interpretaci Sirodeau, má člověk chuť slyšet více jeho evidentního talentu. Glenn Gould byl prý Feinbergovým obdivovatelem.
Příběh Hanuse Winterberga (1901-1991) je možná ještě údernější. Byl studentem Aloise Háby a Alexandra Zemlinského v Praze, a tak se volně pohyboval – podobně, jako Viktor Ullmann – mezi atonalitou, mikrotonalitou a serialismem, aniž by kdy ztratil upřímný osobní výraz. Jeho Klavírní sonáta z roku 1936 silně připomíná právě klavírní sonátu Viktora Ullmanna, který byl po obsazení Prahy nacisty deportován do Terezína a poté do Osvětimi. Winterberg se Terezínu vyhnul do ledna roku 1945. Později napsal Svitu 1945 se jménem Terezína v závorce. Svita se až mrazivě podobá klavírní svitě Karla Amadea Hartmanna o Dachau: plahočivé klavírní kroky do bezútěšné budoucnosti.
Winterberg se v roce 1947 přestěhoval do Německa, třikrát se oženil a do konce života se nikde natrvalo neusadil. Jeho skladby zmizely v bavorském archivu, kde byly až do nedávna uzamčeny, než je po zdlouhavém soudním procesu získal zpět Winterbergův syn. Soudě podle skvělé interpretace Christopha Sirodeau, si tento repertoár zaslouží častěji provětrat.
Feinberg & Winterberg: The Lost Works (Ztracená díla)
Nina Pissareva Zymbalist (housle), Christophe Sirodeau (klavír)
Melism MLSCD011, 24. ledna 2020
Hodnocení autora: ****/*****
