S Františkem Dofkem o barokním tanci

Barokní hudba se na koncertních pódiích objevuje stále častěji. Vy ji obohacujete tancem. Je o to zájem?
K mému údivu velký. Obecenstvu se naše interpretace barokního tance velmi líbí. Souvisí to samozřejmě se zvyšující se oblibou barokní hudby, která se hraje na historické nástroje. Je stále více hudebních souborů, které jdou touhle cestou a některé se chtějí odlišit a zkouší zapojit do produkce autenticky interpretované barokní hudby i autentický barokní tanec. A to je naše chvíle. Pro diváky je to něco nového. Mnohdy se s barokním tancem setkávají poprvé a mají o něm zkreslené představy. A najednou zjišťují, že to nemusí být nuda.

Můžete mi to přiblížit? Jak je možné v koncertním sále tančit?
Je to poněkud problém. V klasickém sále začínáme na pódiu mezi hudebníky a pak jdeme mezi diváky. Na závěr zase končíme na pódiu. Je-li prostor, postaví se kus pódia jen pro nás, je tak lépe vidět na krokové variace. Záleží to vše na momentálních podmínkách, ale jsme schopni improvizovat.

A to jsou tanečníci v dobových kostýmech?
Jistě, to je podmínkou, mají i paruky. A naše kostýmy nejsou žádná laciná stylizace, jsou to věrné dobové rekonstrukce, co se týče střihu nebo výběru materiálu. Ale podstatné jsou kroky, dobový styl tance a dobová gestikulace. Jde většinou o dobově věrné rekonstrukce barokních tanců a choreografií, o historicky poučenou interpretaci dvorských tanců, především z doby Ludvíka XIV. Každé gesto zde má svůj význam zejména vůči partnerovi, ale i v celkovém kontextu.

Ludvík XIV. byl známý jako vynikající tanečník. Byla to jen záliba, nebo to mělo hlubší smysl?
Tanec určoval celou jeho epochu. Ludvík XIV. byl od malička vychováván k sebereprezentaci a k ovládání lidí. K tomu mu sloužil i balet. Absolutní kontrola těla, získaná každodenním tanečním tréninkem, mu dodávala na přesvědčivosti a pocitu nadřazenosti nad poddanými. Tanec používal jako hlavní prostředek svépolitické reprezentace. Tím, že tanec reprezentoval krále, reprezentoval i samotný absolutistický stát. Byla to tedy záležitost nejen estetická, ale i politická. Pravidla baletu se pak odrážela v celém životě dvora. I dvořané museli tanec denně studovat a prezentovat ho na plesech i v divadelních produkcích. Tak byli šlechtici stále pod kontrolou a neměli možnost a čas kout pikle proti králi a oslabovat tak jeho absolutní moc. S tancem pak souvisela i přísná dvorská etiketa, která vycházela z pravidel tanečního systému.

Historicky poučená interpretace, co to znamená? Jak víte, jak se v době baroka vlastně tančilo? Dochovaly se nějaké záznamy?
Barokní tanec je francouzský vynález. V dějinách tance je to první taneční styl, který měl přesná systematizovaná pravidla a který vyžadoval přísně vypracovanou techniku pohybu. Francouzi mu říkali „la belle danse“ nebo „la danse noble“, tedy tanec krásný nebo vznešený. „Barokní“ jsme mu začali říkat až my v moderní době. A je to vlastně vývojový předchůdce dnešního klasického baletu. Ten dodnes používá jeho francouzskou terminologii a i v technice navazuje na jeho základní principy. Můžeme tedy říci, že balet vznikl z tance barokního.

Barokní tanec byl tanec umělý. Choreografie byly komponovány tanečními mistry stejně, jako hudebníci komponují hudbu. A byly dokonce i zapisovány zvláštními grafickými značkami. Autorem této „taneční notace“ byl Ludvíkův osobní taneční mistr Pierre Beauchamp. Jeho žák Raoul-Auger Feuillet pak jeho vynález systemizoval a vydal roku 1700 tiskem pod názvem Choreografie, aneb umění zapisovat tanec. Od té doby se zapsané choreografie začaly vydávat tiskem. A tyto tisky se nám dochovaly. Známe tedy z archívů přes 350 originálních zapsaných tanečních choreografií. A pokud umíme Beauchamp-Feuilletovu notaci číst, můžeme tyto tance rekonstruovat. K tomu je ale také nutné studovat spis Pierra Rameaua Le maître a danser z roku 1725, kde je slovně popsáno, jak jednotlivé kroky provádět. Tedy ano, víme, jak se tančilo a umíme choreografie fyzicky oživit. Je to taková taneční archeologie.

A jak jste se k tanci vlastně dostal vy?
Já jsem měl složitou cestu. Nejprve jsem vystudoval pedagogiku a jsem tedy původem učitel češtiny a dějepisu. Ale po roce učitelské praxe jsem zjistil, že mě to táhne jinam. Rád jsem vždy tančil a jen tak na zkoušku jsem se přihlásil na konkurz do brněnské operety, kde hledali tanečníky. Bez jakékoli průpravy jsem ho udělal a získal angažmá v baletním souboru. Takzvaně jsem „utekl k divadlu“. Začal jsem pak dodatečně soukromě studovat klasický balet. V operetě jsem měl příležitost poznat všechny tanečními styly, povinný baletní trénink, moderní tanec v muzikálech nebo i tanec lidový. Po několika letech jsem přešel do velkého baletního souboru Národního divadla Brno a snad už nebylo poznat, že jsem vše doháněl při zaměstnání.

Tanečníci musí ukončit aktivní život oproti normálním smrtelníkům o hodně dřív, co jste dělal po odchodu do tanečního důchodu?
Bylo třeba si najít nové uplatnění. Vystudoval jsem taneční pedagogiku na JAMU a začal učit na Taneční konzervatoři v Brně. Učil jsem zde klasický tanec a později jsem převzal i předmět historický tanec. Ten neměl mezi studenty dobrou pověst, nebyl příliš oblíbený. Proto jsem se snažil, aby k němu žáci získali kladný vztah, aby je bavil. Sám jsem se proto začal v tomto směru dále vzdělávat, absolvoval jsem řadu kurzů a workshopů doma i v zahraničí a z barokního tance se stala má nová specializace a i milovaný koníček. To se pak zákonitě muselo přenést i na mé studenty. Vše se mi propojilo, vrátil jsem se vlastně zpět k původní profesi učitele a i původně vystudovaná historie se spojila s historickým tancem. Po čase jsem byl vyzván, abych učil jevištní pohyb studenty na katedře zpěvu JAMU. Zde působím dodnes a i zde je barokní tanec mimo jiné součástí mé výuky. Kromě toho působím také jako lektor Mezinárodní letní školy staré hudby ve Valticích, kde v některých letech vedu třídu barokního tance pro pokročilé tanečníky. A zde už jsem si vychoval řadu stálých studentů, kteří se znovu vrací.

Jak dnes operní pěvec využije barokní pohyb? Snad jen v barokních operách?
Musíme se zase vrátit k Ludvíku XIV., který ve veřejném životě vystupoval, jakoby byl na jevišti. K jeho nácviku sebeovládání, k technice barokního tance. Ke cvičení pomalého uvědomělého pohybu, při zpevnění středu těla, fixaci absolutní rovnováhy a vyváženosti. Nacvičuje se dokonalé držení těla, vnitřní uvědomění sebe sama v prostoru, vědomě vedený pohyb. Součástí toho je také práce se správným bráničním dýcháním. To vše uvolňuje horní část těla, krk a mimiku zpěváka. Pak jde gesto a pohyb zevnitř, není samoúčelné, není povrchní. Jsou to dovednosti, které operní pěvec potřebuje, aby zvládl své tělo, uvolnil hlas a dokázal s ním pracovat v jakékoli poloze a situaci a v jakékoli opeře. A pomůže mu to i v současných operách, v případě novátorských moderních režijních přístupů.

Přece jste nečerpal povědomost o barokních tancích jen ze starých záznamů?
Samozřejmě by to nešlo bez komunikace s lidmi, kteří se barokem zabývají. Zejména jsem využil možnosti inspirovat se zkušenostmi zahraničních odborníků v oboru. Mnoho poznatků jsem získal na letní stáži v Consort de Danse Baroque v Cardiffu nebo na letní Akademii barokního tance ve Švédsku. A zejména pak v kolébce barokního tance, ve Francii, na Académie de Sablé v městečku Sablé-sur-Sarthe. Tady mě zásadním způsobem ovlivnily pedagožky a choreografky Françoise Denieau a Béatrice Massin. Jejich důraz na energii tanečního pohybu, na technickou čistotu a na uvědomělou práci s prostorem změnily můj pohled na tanec a taneční pedagogiku. Pod jejich vlivem jsem začal přistupovat nově i k výuce klasického baletu na konzervatoři.

Vraťme se k vašemu souboru, jak je velký a jak se vlastně jmenujete?
Název souboru zní Alla Danza Brno – Baroque. Pracujeme od roku 2012. Je to malá skupina tanečníků. To je naše výhoda, protože se vejdeme i na menší pódia. Členy souboru je aktuálně pět tanečnic, jeden tanečník a k tomu moje maličkost jakožto umělecký vedoucí, pedagog, trenér a choreograf. Nejde o profesionální tanečníky, jsou to lidé, které spojuje nadšení pro barokní tanec. Přesto však všichni prošli dlouholetým studiem různých tanečních technik – baletu, moderního tance i tance lidového a mají i dřívější jevištní zkušenost v různých tanečních souborech. A přestože jsme soubor amatérský, je naší ctižádostí udržet technickou i umělecky výrazovou laťku vysoko. Základem práce souboru je fyzický trénink, zvládnutí barokní taneční techniky a rekonstrukce už zmíněných zápisů dochovaných dobových choreografií společenských i divadelních tanců.

Nesmí chybět ani studium B.- F. notace, dobových tanečních pramenů a účast na workshopech významných zahraničních odborníků, například ve Vídni, ve Francii, Španělsku nebo ve Švédsku. Stále chceme být v obraze, co se v našem oboru ve světě děje. Tak jsme navázali mnohá přátelství se zahraničními tanečníky a jsme součástí světové komunity milovníků barokního tance, potažmo i barokní hudby a umění. Nechceme ale pouze oživovat staré choreografie. Naší ambicí je i naše vlastní choreografická tvorba, samozřejmě při zachování stylu a pravidel barokní doby. Studium a rekonstrukce starých choreografií nám pak slouží jako studijní materiál, abychom se nedopouštěli zásadních chyb.

Kde je vás tedy možné se souborem potkat a s kým spolupracujete?
Poslední naše spolupráce, jak již bylo zmíněno, bylo vystoupení na Smetanově Litomyšli s Czech Ensemble Baroque dirigenta Romana Válka, kam jsem připravil původní choreografii na svěží Telemannovu hudbu do pořadu „Zpívaný a ozvučený zeměpis“. V tomto programu jsme předvedli i tanečně-hudební módní přehlídku barokních kostýmů, zeměpisně reprezentujících různé země. Autorkou kostýmů byla naše tanečnice a také kostymérka Štěpánka Skalická z firmy Móda minulosti. Aktuálně je před námi účinkování v českokrumlovském barokním divadle s hudebním barokním ansámblem Capella Regia Praha pod vedením Roberta Huga. Bude to v krátké svatební opeře Mocí Kupida a Hymenea svatba šťastně zařízena z roku 1745 v rámci letní Barokní noci. Vloni jsme pro stejnou akci a se stejným hudebním souborem připravili novou choreografiibarokního baletu na hudbu Antoina Dauvergne z roku 1753. Jevištní forma barokního baletu nás moc baví. Nemáme nouzi o pozvání k vystoupení na různé městské nebo zámecké barokní slavnosti. Tak jsme tančili například na Feste Teatrale na zámku ve Valticích. Ve Vranově nad Dyjí to bylo jako součást Festivalu Znojmo. S hudebním sdružením Hudební lahůdky Jana Čižmáře jsme vystupovali v Brně, Kroměříži i polských Katovicích. Někdy vystupujeme na reprodukovanou hudbu, s živou hudbou je to ale mnohem lepší. Vzpomínám i na vystoupení u našich polských přátel z Univerzity ve Wrocławi. Zde jsme tančili v nádherném univerzitním barokním interiéru Oratorium Marianum. S Komorní operou JAMU jsme zase spolupracovali na inscenaci Purcellovy opery Bouře v Divadle na Orlí.

A plány do budoucna?
Po zkušenostech s covidem se moc plánovat neodvažuji. Snad jen přání, abychom mohli dál dělat svoji práci, abychom získali podporu sponzorů a granty, neboť jsme nezisková organizace a hospodaříme každým rokem s omezenými prostředky. Naší ambicí je pracovat na jevištních produkcích barokního baletu, a to se nedá dělat bez financí. Měli bychom také zájem nadále spolupracovat s kvalitními ansámbly staré hudby, například znovu s Czech Ensemble Baroque, neboť mám pocit, že jsme v nich našli spřízněné duše. Také bychom rádi získali další nadšené tanečníky, kteří by doplnili naše řady. Neslibujeme slávu ani bohatství, ale dobrý pocit z krásné práce. Snad to není málo.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů!