S Františkem Dofkem o barokním tanci

  1. 1
  2. 2
Na festivalu Smetanova Litomyšl se letos spolu se souborem Czech Ensemble Baroque představil i taneční soubor Alla Danza Brno – Baroque. Založil a vede ho dlouholetý tanečník, pedagog a choreograf František Dofek, kterému barokní tanec uhranul. Rozhovor s ním se proto točil kolem tohoto znovu objevovaného fenoménu.

František Dofek a Alla Danza (zdroj FB)

Barokní hudba se na koncertních pódiích objevuje stále častěji. Vy ji obohacujete tancem. Je o to zájem?
K mému údivu velký. Obecenstvu se naše interpretace barokního tance velmi líbí. Souvisí to samozřejmě se zvyšující se oblibou barokní hudby, která se hraje na historické nástroje. Je stále více hudebních souborů, které jdou touhle cestou a některé se chtějí odlišit a zkouší zapojit do produkce autenticky interpretované barokní hudby i autentický barokní tanec. A to je naše chvíle. Pro diváky je to něco nového. Mnohdy se s barokním tancem setkávají poprvé a mají o něm zkreslené představy. A najednou zjišťují, že to nemusí být nuda.

Můžete mi to přiblížit? Jak je možné v koncertním sále tančit?
Je to poněkud problém. V klasickém sále začínáme na pódiu mezi hudebníky a pak jdeme mezi diváky. Na závěr zase končíme na pódiu. Je-li prostor, postaví se kus pódia jen pro nás, je tak lépe vidět na krokové variace. Záleží to vše na momentálních podmínkách, ale jsme schopni improvizovat.

A to jsou tanečníci v dobových kostýmech?
Jistě, to je podmínkou, mají i paruky. A naše kostýmy nejsou žádná laciná stylizace, jsou to věrné dobové rekonstrukce, co se týče střihu nebo výběru materiálu. Ale podstatné jsou kroky, dobový styl tance a dobová gestikulace. Jde většinou o dobově věrné rekonstrukce barokních tanců a choreografií, o historicky poučenou interpretaci dvorských tanců, především z doby Ludvíka XIV. Každé gesto zde má svůj význam zejména vůči partnerovi, ale i v celkovém kontextu.

František Dofek a Alla Danza (zdroj FB)

Ludvík XIV. byl známý jako vynikající tanečník. Byla to jen záliba, nebo to mělo hlubší smysl?
Tanec určoval celou jeho epochu. Ludvík XIV. byl od malička vychováván k sebereprezentaci a k ovládání lidí. K tomu mu sloužil i balet. Absolutní kontrola těla, získaná každodenním tanečním tréninkem, mu dodávala na přesvědčivosti a pocitu nadřazenosti nad poddanými. Tanec používal jako hlavní prostředek svépolitické reprezentace. Tím, že tanec reprezentoval krále, reprezentoval i samotný absolutistický stát. Byla to tedy záležitost nejen estetická, ale i politická. Pravidla baletu se pak odrážela v celém životě dvora. I dvořané museli tanec denně studovat a prezentovat ho na plesech i v divadelních produkcích. Tak byli šlechtici stále pod kontrolou a neměli možnost a čas kout pikle proti králi a oslabovat tak jeho absolutní moc. S tancem pak souvisela i přísná dvorská etiketa, která vycházela z pravidel tanečního systému.

Historicky poučená interpretace, co to znamená? Jak víte, jak se v době baroka vlastně tančilo? Dochovaly se nějaké záznamy?
Barokní tanec je francouzský vynález. V dějinách tance je to první taneční styl, který měl přesná systematizovaná pravidla a který vyžadoval přísně vypracovanou techniku pohybu. Francouzi mu říkali „la belle danse“ nebo „la danse noble“, tedy tanec krásný nebo vznešený. „Barokní“ jsme mu začali říkat až my v moderní době. A je to vlastně vývojový předchůdce dnešního klasického baletu. Ten dodnes používá jeho francouzskou terminologii a i v technice navazuje na jeho základní principy. Můžeme tedy říci, že balet vznikl z tance barokního.

Barokní tanec byl tanec umělý. Choreografie byly komponovány tanečními mistry stejně, jako hudebníci komponují hudbu. A byly dokonce i zapisovány zvláštními grafickými značkami. Autorem této „taneční notace“ byl Ludvíkův osobní taneční mistr Pierre Beauchamp. Jeho žák Raoul-Auger Feuillet pak jeho vynález systemizoval a vydal roku 1700 tiskem pod názvem Choreografie, aneb umění zapisovat tanec. Od té doby se zapsané choreografie začaly vydávat tiskem. A tyto tisky se nám dochovaly. Známe tedy z archívů přes 350 originálních zapsaných tanečních choreografií. A pokud umíme Beauchamp-Feuilletovu notaci číst, můžeme tyto tance rekonstruovat. K tomu je ale také nutné studovat spis Pierra Rameaua Le maître a danser z roku 1725, kde je slovně popsáno, jak jednotlivé kroky provádět. Tedy ano, víme, jak se tančilo a umíme choreografie fyzicky oživit. Je to taková taneční archeologie.

Třída barokního tance Valtice 2016 (zdroj FB)

A jak jste se k tanci vlastně dostal vy?
Já jsem měl složitou cestu. Nejprve jsem vystudoval pedagogiku a jsem tedy původem učitel češtiny a dějepisu. Ale po roce učitelské praxe jsem zjistil, že mě to táhne jinam. Rád jsem vždy tančil a jen tak na zkoušku jsem se přihlásil na konkurz do brněnské operety, kde hledali tanečníky. Bez jakékoli průpravy jsem ho udělal a získal angažmá v baletním souboru. Takzvaně jsem „utekl k divadlu“. Začal jsem pak dodatečně soukromě studovat klasický balet. V operetě jsem měl příležitost poznat všechny tanečními styly, povinný baletní trénink, moderní tanec v muzikálech nebo i tanec lidový. Po několika letech jsem přešel do velkého baletního souboru Národního divadla Brno a snad už nebylo poznat, že jsem vše doháněl při zaměstnání.

  1. 1
  2. 2