Album týdne Normana Lebrechta: Dvakrát BBC Symphony Orchestra a Ralph Vaughan Williams

Pátá symfonie anglického skladatele Ralpha Vaughana Williamse byla stejně jako Sedmá symfonie Dmitrije Šostakoviče hudebním bodem zvratu druhé světové války. Obě vyzařovaly důvěru v konečné vítězství dobra nad zlem a v kritických letech 1942-3 poskytly strategickou podporu spojeneckému sebevědomí. Šostakovičova symfonie měla mezinárodní dopad, Ralph Vaughan Williams byl významý především pro Anglii.

Než přišel s další symfonií, uplynulo pět let a tón se náhle změnil. Národní skladatel, píšící v nouzi poválečné strohosti, kdy nebylo dost jídla ani tepla, dohnal žesťovou sekci orchestru na samé hranice možností, načež vše zakončil epilogem nepřekonatelné ponurosti. Ve svých 75 letech se možná obával, že to bude jeho vlastní epitaf. Nebyl ovšem umělcem, který by nabízel přeslazený lék nebo placebo. Popsal dobu, jaká byla. Šestá symfonie, je-li dobře provedena, je stejně otřásající, jako kterékoli dílo své doby.

Současně se objevily dvě nahrávky, které, ač je dělí půl století, pocházejí od stejného orchestru – Symfonického orchestru BBC. Ta novější, dirigovaná Martynem Brabbinsem, prozrazuje ve frázování druhé věty obeznámenost s pozdějšími Šostakovičovými díly a vnáší na anglickou půdu ruskou dřinu a slzy. Fascinující, většinou přesvědčivé a brutálně dobře zahrané žestě a bicí.

Přijde mi téměř nespravedlivé ji porovnávat s reedicí záznamu z Proms 1972 sira Adriana Boulta, který ji premiéroval pod neochvějným dohledem samotného skladatele v dubnu 1948. Boult nečerpá z žádných vnějších odkazů. Ve druhé větě není nic sovětského, ve třetí jazzového. Je to organická anglická výpověď, zakořeněná v půdě, boji a flegmatické houževnatosti. Nová kniha Nigela Simeoneho podrobně popisuje symbiotický vývoj této interpretace. Ralph Vaughan Williams si myslel, že Boult je při premiéře příliš rychlý, ale pak zrychlil vlastní metronomický údaj v publikované partituře. Během dvou let se uskutečnilo 200 provedení, což je více než u kterékoli anglické symfonie od doby Elgara. Boult uspořádal národní premiéry v Paříži a Římě. Jeho koncert z roku 1972 je rychlejší než Brabbinsův, a přesto rozvážnější, jistý ve svém mistrovství. Brabbins jeho skvělý výkon doplňuje vynikajícím přednesem Osmé symfonie. Boult podává mistrovský výkon v Páté symfonii. Oba jsou báječní.

Ralph Vaughan Williams – Symfonie č. 5 a 6
BBC Symphony Orchestra
Sir Adrian Boult
Label: Hyperion
Datum vydání: 7. října 2022

Ralph Vaughan Williams – Symfonie č. 6 & 8
BBC Symphony Orchestra
Martyn Brabbins – dirigent
Label: ICA Classics
Datum vydání: 9. března 2022

Ukázky jsou k dispozici na stránkách distributora.

Hodnocení Normana Lebrechta: ***/*****