Album týdne Normana Lebrechta: Elgar, Violin concerto – Violin Sonata

Norman Lebrecht, 06.02.2021 23:02

Britský hudební kritik a publicista Norman Lebrecht si pro svou dnešní recenzi vybral album Elgar: Violin concerto - Violin Sonata, kde můžeme slyšet houslistu Renauda Capuçona, klavíristu Stephena Hougha a Londýnský symfonický orchestr pod taktovkou sira Simona Rattlea.

Přebal CD: Elgar – Violin concerto – Violin Sonata (zdroj Warner Classics)

První sólista, kterého jsem kdy slyšel hrát Elgara, byl francouzský cellista Paul Tortelier v Royal Festival Hall – byl elegantní, expresivní, cudně romantický a přednesl půlhodinovou neposkvrněnou krásu. Byl jsem jen kluk, muselo to být před šedesáti lety. Od té doby jsem slyšel pokus ještě jednoho francouzského cellisty o Elgarův koncert, ale do teď žádného houslistu.

Renaud Capuçon je v mnohém zjevení. Posunuje přízvuk z flegmatického na více gallský a dynamiku na šeptavou tendresse. V této interpretaci je tolik individuality, že jsem si celou dobu říkal, proč mě to neuchvacuje. Problém byl, myslím, v Londýnském symfonickém orchestru, který se, pod taktovkou Simona Rattlea, snaží až příliš dílo prodat emotivními přeryvy. Elgar funguje nejlépe, když je dirigent v interpretaci střídmý, jako byl například Adrian Boult, John Barbirolli nebo Vernon Handley. Když začnete mačkat příliš mnoho knoflíků, tak se to celé nehne z místa. Také samotnému zvuku orchestru scházela okázalost, nehledě na překážky dané současnou situací.

S Capuçonem lépe spolupracuje klavírista Stephen Hough. Je to ideální konverzační partner, který nikdy drze neskáče do řeči a neuspěchaně vstřebá každý výrok, než nabídne promyšlenou odpověď. Je to klidný a civilizovaný dialog v době, kdy si lidé naschvál nerozumí. Kdyby si jen takto mohli popovídat Boris a Macron.