Jsem díky technice plně soběstačný, říká skladatel Vladimír Hirsch

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Jeho hudba obsahuje cosi znepokojivého, mnohdy chmurného. Však také tento styl má slovo temný („dark“) v názvu. Valí se na nás jako mohutná masa zvuku, která nepřipraveného posluchače může poněkud vychýlit z jistot a požaduje po nás, abychom k jejímu alespoň částečnému pochopení vynaložili jisté nemalé úsilí. Skladatel industriální a dark-ambientní hudby, Vladimír Hirsch, vydává další ze svých četných CD, tentokrát s názvem Katagenesis. Jeho vydání se zpozdilo o pár měsíců – jak jinak než kvůli pandemii. Vladimíru Hirschovi chybí živé koncertování a zpětná vazba publika, ovšem naštěstí skladatelé nejsou pandemií brzděni zcela – a tak se mu v nahrávacím studiu rodí i album příští s názvem Ex Litteris of St Paul, k němuž ho kromě apoštola Pavla inspiroval i vlastní syn.

Vladimír Hirsch (foto Sudlice)

Vaše připravované CD Katagenesis nevyšlo v prosinci 2020, ale dle vašeho FB vyjde 8. března 2021. Jaká je na něm hudba? 
Název Katagenesis je v biologii definován jako zpětný vývoj druhu. Já ho užívám v tomto případě přeneseně ve dvojím významu – konstatování společenské regrese, ale též v odlišnému slova smyslu jako cestu k původnímu základu věcí. Dialektika sdělení. Album není výjimečně plně konceptuální, sdružuje však v sobě skladby s podobnými technologickými, skladebnými i tematickými principy, proto je soustředěno pod společný zastřešující název. Obsahuje mou 5. a 6. symfonii a oblíbené téma variací na Svatováclavský chorál s názvem „Do Not Let Us Perish“ (Nedej nám zahynouti) ve své x-té verzi. Musím uvést, že mé symfonie mají jen rámcově klasickou formu, s tradičním klasickým útvarem tohoto typu mají společný jen původní význam tohoto slova, jakkoli stavebně a epicky se snažím kompoziční strategii symfonie tak, jak je standardně chápána, do jisté míry více či méně ctít, není to ovšem nijak svazující pravidlo.

Jak jinak ještě ovlivnila a ovlivňuje situace kolem Covid-19 váš život? Jako skladatel s tím asi nemáte problém, protože skládáte doma nebo ve studiu. Ale jako muzikantovi zvyklému prezentovat svá díla na pódiích – chybí vám živé koncerty a publikum?
Ano, jsem zvyklý pohybovat se ve fyzicky uzavřeném prostoru, abych si mohl, ničím nerušen, vytvořit vlastní prostor jiného typu, proto mi daný stav příliš nevadí, ale přímý kontakt s posluchačem a tím i zpětná vazba samozřejmě výrazně chybí. Člověk se trochu vzpomínkami a s jistým mrazením v zádech vrací do beztvarosti a šedi doby, kdy byl nucen – jakkoli z jiných důvodů – omezit své aktivity na ryze soukromé. Obecně zažíváme nepochybně nepřirozený stav s příslušnými riziky následků zvýšené incidence sociální frustrace, odosobnění a náhražek skutečného světa světem virtuálním, což je navíc bohužel obecný trend i za normálních podmínek, který pandemická situace jen výrazně prohloubila, obnažila a učinila tak více než zjevným. Možná by nyní nepřehlédnutelnost těchto symptomů mohla vést k obecnějšímu společenskému vědomí jeho nebezpečí.

Vladimír Hirsch (foto Martha Camarillo)

Cituji vás: „Mým cílem byl posun nad rocková schémata ve smyslu organické integrace hudebních principů soudobé vážné hudby a post-industriální materie v homogenní celek… nikoli tedy sloučenina, ale dále nedělitelná struktura.“ Můžete tento výrok blíže vysvětlit?
Snad ano. Mísení stylů začalo být populární již v 60. letech minulého století a dospělo postupně až do běžného způsobu tvorby vzhledem k postupné vyčerpanosti jednotlivých žánrů. Přiznám se, že mnoho z těchto stylových odnoží mi nekonvenuje a považuji je za umělý produkt, neorganický konvolut, esteticky z mého hlediska (ano, je to zcela osobní subjektivní vnímání věcí, nečiním z něho žádné rádoby objektivní závěry) velmi sporný. Proto se pokouším o způsob tvorby, kde by sepětí vlastní alternativy vážné hudby s prostředím postindustriální kultury bylo ve svém výsledku produktem, jenž by splňoval požadavky fyziologické koexistence a symbiózy jednotlivých prvků tak, že by jak po stránce formální, tak obsahové vytvořil (opět dle mého estetického cítění) jeden přirozeně fungující organismus. Zda se mi to daří či nikoli, nemohu samozřejmě posoudit, to je na jiných. Asi bych v této souvislosti mohl citovat mého producenta Toma Saivona: „Jeho hudba je alchymistickou transmutací osobité formy soudobé vážné hudby s dark-ambientními, industriálními a noisovými atributy do homogenní podoby. Tento akt představuje současně metafyzicky ústřední myšlenku skladatelova konceptu integrované hudby, spočívající ve střetu i smíření duchovně odlišných světů uvnitř jedince.“

Snažil jsem se prostě postupně vytvořit vlastní pracovní model v tónorodých principech, kompozici i orchestraci, se vzrůstajícím důrazem na úlohu primárně nehudebních komponent a jejich přeměnu v plně hodnotnou součást skladby, využívaje nejprve analogovou, s postupem času pak digitální techniku ke spojení primárně odlišných prvků do živého tvaru. Industriální zdroje zvuku, ambientní struktury a terénní nahrávky jsou tímto způsobem muzikalizovány či naopak – autentický zvuk nástrojů (především z obsazení klasického orchestru) je přeměňován (opět pouze dle mého soudu) v nový design.

Vladimír Hirsch, Wroclaw industrial festival (foto archiv umělce)

Vaše hudba zní „industriálně a poněkud temně“ – máte nějaké známky toho, zda jsou mezi posluchači dark-ambient hudby převážně muži?
Genderové zastoupení v rámci tohoto a příbuzných žánrů je trvale docela vyrovnané, vedou sice muži, ale nikoli výrazně, při pohledu na mně dostupné statistiky je to přibližně v poměru 3:2. Soudě podle reakcí, mohu za sebe dokonce říci, že ženy coby posluchači se zdají být často ze své podstaty věrnějšími, entuziastičtějšími a vnímavějšími recipienty, což je jistě dáno i často výrazně emotivní složkou mé produkce, možná je to ale prostě jen tím, že chlap se takto z principu nevyjadřuje. (úsměv) I když je tvůrčí aktivita převážně na straně mužů, v širším spektru žánru existuje celá řada projektů, kde ženy hrají významnou roli, ať již jako svébytné autorské a performativní subjekty, interpreti, vizuální umělkyně, organizátorky, atd. 

Existují mezi vašimi skladbami i veselé či optimistické?
Ale jistě, patří do mých exkurzí mimo hlavní směry práce, jsou mým oblíbeným únikem a odpočinkem.

Vladimír Hirsch (foto Monika Chlumská)

5 3 votes
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments