Album týdne Normana Lebrechta: Emily D’Angelo – enargeia

Předmětem nejnovější recenze britského kritika Normana Lebrechta je „enargeia“, debutové album kanadské mezzosopranistky Emily D’Angelo. Zpěvačka si pro svůj debut místo populárních árií vybrala převážně méně známé písně soudobých skladatelek. Nakolik se tato netypická volba vyplatila?

Emily D'Angelo (foto Dario Acosta)
Emily D’Angelo (foto Dario Acosta)

Když operní pěvkyně vydávají svá první alba, většinou se můžeme spolehnout, že na nich najdeme profláklé árie zpívané ve stylu slaných div. Toto album je jiné.

Žádnou z písní, které si kanadská mezzosopranistka Emily D’Angelo vybrala pro svůj debut, jsem doteď neslyšel. O zpěvačce samotné toho také moc nevím – před šesti lety jsem si jí vytipoval jako budoucí hvězdu a nyní zjišťuji, že jsem její úžasný talent silně podcenil.

Začněme písněmi. Všechny jsou dílem žen – tvorbu soudobých skladatelek Missy Mazzoli, Sarah Kirkland Snider a Hildur Guðnadóttir doplňují dvě moderní aranžmá středověkých skladeb svaté Hildegardy z Bingenu.Všechny stojí za poslech. Úvodní píseň od Guðnadóttir se mi zasekla v hlavě více než jakákoliv jiná skladba tento rok – nemůžu se jí nabažit. Po vyslechnutí Dead Friend od Snider jsem pár minut mohl jen sedět v tichu a přemýšlet.

D’Angelo doprovází das freie orchester Berlin, složený z německých umělců na volné noze. Album vzniklo v Jesus-Christus Kirche, který slouží jako nahrávací studio poměrně často – ale snad ani Berlínští filharmonikové s Karajanem v něm nezněli takhle dobře. Je to lahůdka pro smysly.

Hlas Emily D’Angelo je zázračný. V obvyklých mezzosopránových polohách byste si ji mohli splést s Lorraine Hunt Lieberson nebo Jennifer Larmore, ale její rozsah je mnohem větší – v jedné písni předvádí keltské upění, v té další zní jako Joan Baez. Její výslovnost je čistá a jasně srozumitelná. Na celém nahrávce není jediná píseň, kterou bych přeskočil – a nevzpomínám si, že bych tohle někdy řekl o debutovém albu.

Emily D’Angelo to dotáhne daleko, ale bude mít co dělat, aby překonala tenhle výkon. Tohle je umělkyně, která ví, kam míří.

Ukázka:

Emily D’Angelo: enargeia
Hildur Guðnadóttir: Fólk fær andlit; Líður
Hildegard von Bingen: O frondens virga (arr. Missy Mazzoli); O virtus sapientiae (arr. Sarah Kirkland Snider)
Missy Mazzoli: A Thousand Tongues; You Are the Dust; Hello Lord; This World Within Me Is Too Small
Sarah Kirkland Snider: The Lotus Eaters; Caritas; Dead Friend; Nausicaa

Emily D’Angelo – mezzosoprán
Jarkko Riihimäki
– klavír
das freie orchester Berlin

Label: Deutsche Grammophon
Datum vydání: 8. října 2021

Hodnocení Normana Lebrechta: *****/*****

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments