Album týdne Normana Lebrechta: Franziska Lee – London Nights

Nové album korejské klavíristky Franzisky Lee zve posluchače na procházku ulicemi nočního Londýna. Jak její interpretace pěti děl anglických skladatelů z 20. století zapůsobila na rodilého Londýňana, britského kritika Normana Lebrechta?

Franziska Lee (zdroj Franziska Lee)
Franziska Lee (zdroj Franziska Lee)

Ve svých dvaceti letech jsem občas trávil volná odpoledne procházkami po nábřeží Temže a podivoval se nad tím, jak málo se londýnské centrum změnilo od časů Shakespeara či Samuela Pepyse. Nedávno jsem měl cestu přes Lombard Street a trh v Leadenhallu a zarazilo mě, jak málo povědomé mi město bylo. Mrakodrapy ze skla a ocele vytvořily silný pocit odcizení, jakousi neprostupnou zeď mezi věčným, neměnným Londýnem a jeho moderní verzí.

Podobné pocity odcizení ve mně vyvolal poslech nového londýnsky laděného alba Franzisky Lee, přestože je bezesporu inteligentní a skvěle zahrané. Lee, korejská pianistka působící v Německu, hraje klavírní sonátu Michaela Tipetta z třicátých let minulého století s působivou neutralitou, přesně podle not a bez jakékoliv stopy skladatelovy sexuality a politické příslušnosti. Rád bych řekl, že její přístup sonátu vylepšil, ale není tomu tak. Úvodní melodie, něco mezi dětským nápěvkem Three Blind Mice a písničkou Happy Birthday, takhle nemá žádný prostor pro vývoj. Všechen výraz, který se Lee pokusila skladbě dodat, rychle mizí, jako lahve alkoholu na rozlučce se svobodou.

Holiday Diary Benjamina Brittena z roku 1934 je o poznání lepší než Tipett. Skladba je svérázná a malebná, trochu rozpustilá, a – obzvlášť pro Brittena – neobvykle vtipná. Jeho mentor Frank Bridge napsal své Tři skeče pro klavír v roce 1906. Ačkoliv jim neschází atmosféra, Bridge nikdy nebyl skvělým skladatelem hudby pro salonky – lépe komponoval pro velký orchestr. John Ireland se ve své Ballade of London Nights snad ani nesnažil napsat něco poslouchatelného.

Nejlepší kus na tomto albu je první klavírní sonáta Arnolda Baxe, napsaná před a po první světové válce. Hned od úvodních not je neuvěřitelně poutavá. Věčně nedoceněný Bax byl skvělým pozorovatelem a disponoval bystřejší myslí než kterýkoliv z dříve zmíněných skladatelů (s výjimkou Brittena). Jeho sonáta je velkým objevem, a rozhodně bych ji doporučil komukoliv, kdo má zájem o slasti londýnského undergroundu.

Ukázka:

Franziska Lee – London Nights
Michael Kemp Tippet: Klavírní sonáta č. 1
Benjamin Britten: Holiday Diary, op. 5
Frank Bridge: 3 Sketches for Piano, H. 68
John Ireland: Ballade of London Nights
Arnold Edward Trevor Bax: Klavírní sonáta č. 1, GP 127

Franziska Lee – klavír

Label: Capriccio
Datum vydání: 5. listopadu 2021

Hodnocení Normana Lebrechta: ****/***** (Britten, Bax), **/***** (Tipett, Bridge, Ireland)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments